Archeologický výzkum domu č. p. 125 v Benešově nad Černou

Na podzim roku 1998 provedla společnost Archeos archeologický výzkum na dvoře domu č.p. 125 v Benešově nad Černou. Podařilo se odkrýt interiér zaniklého prodlouženého traktu domu a část jeho nejužšího hospodářského zázemí. Výzkum přinesl nové poznatky o nejstarším osídlení lokality ve 13. stol. a o nejstarší architektuře poddanského městečka 14. století v podhorské krajině Krumlovska. Celkově byla prozkoumána plocha 149 m2.

Městečko Benešov nad Černou je typickým lokačním sídlištěm vrcholného středověku s pravidelným půdorysem s rozlohou 6,19 ha. Nachází se na svažujícím se návrší nad říčkou Černou. Osou středověké zástavby je 300 m dlouhé ulicovité náměstí. Severně od silnice na Kaplici se nachází komplex dvorcovitě uspořádaných domů, které jsou pokládány za pozůstatek panského opevněného sídla ze 14. století (čp. 116). Tuto domněnku podtrhuje i název ulice "K zámečku". Ve východní části náměstí se nachází farní kostel sv. Jakuba Většího, kde byl i původní městský hřbitov.

Stavební vývoj domu čp. 125. Počátky architektonicky mimořádně zachovaného domu spadají do 14. stol. Šířka parcely, traktování přízemí a dva samostatné gotické sklepy naznačují, že zde byla vyměřena dvě městiště (dvě parcely), na kterých byla započata výstavba dvou původně samostatných domů. Na tuto stavební fázi navázala další významná přestavba vrcholně renesanční, datovaná vytesaným letopočtem v portálu k roku 1579. Dochoval se po ní mázhaus a hřebínkové klenby v přilehlých prostorech.

Kamenný suterén ze 14. - 15. století. Ve složité archeologické situaci, odkryté na dvoře domu, byly u odkrytých reliktů zdí byly patrné dvě odlišné stavební techniky, což ukazovalo na dvě stavební fáze. Za nejstarší lze považovat suterénní kamenný objekt o rozměrech přibližně 5 x 5 m, se svažitou vstupní šíjí a kamennými schody. Zdivo se skládalo z malých kamenů pečlivě lícovaných, se základem zapuštěným do podloží Interiér byl vybaven dřevěnou podlahou z jedlových prken a nejspíše i primitivním dřevěným mobiliářem. Na písčitém podloží se totiž vykreslilo několik menších kůlových jamek, které byly většinou obdélné nebo půlkruhové a které svědčí o vnitřním vybavení objektu. Ten byl pak uzavřen dveřmi na jednoduchém otočném čepu. Zanikl jednorázově při plánovité přestavbě, kterou podle keramiky v zásypu datujeme k polovině 15. století.

Pekařské pece v 15. a 16. století. Při přestavbě ve vrcholně gotickém období došlo ke sloučení obou sousedících domů v jeden celek. V zásypových souvrstvích byl postupně odkryt interiér, ve kterém byly rozpoznány dvě torza dvoukomorových pekařských pecí. Zatímco první pec patří mezi konstrukčně běžné typy, v případě druhé pece zaujme nápadně slabá cihlová stěna, která nemohla plnit tepelnou akumulační funkci a tudíž nutno uvažovat o jiném způsobu pečení, příp. o zcela odlišné funkci pece. V prostoru topeniště nebylo žádné dláždění, v předpecní jámě byla však odkryta popelová vrstva, vzniklá pravidelným vymetáním paliva z topeniště před sázením. Zánik interiéru s pecemi spadá do druhé poloviny 16. stol. a s vysokou pravděpodobností jej lze vztahovat k renesanční přestavbě kolem roku 1579. Kromě jiného ji datuje i stříbrná drobná mince rakouského císaře Maxmiliána II.

Období renesance. Renesanční přestavbu, při které zanikl interiér zadní části domu s pecemi, dokládají tři dochované paty pilířů, přizděných k vnitřnímu líci obvodové zdi. Shodné stavební prvky jsou patrné v průjezdu a dalších částech přízemí domu. Zdá se pravděpodobné, že podobně, jako v těchto případech, měla tělesa i v zaniklé části domu funkci nosných pilířů pro patrovou konstrukci.

Dvorní trakt domu. V dvorním traktu zkoumané parcely se podařilo zachytit základy kamenné zdi, volně navazující na obvodové zdivo prodlouženého traktu domu. Zeď o šíři 70 cm probíhala až do zadní části dvora, kde se napojovala na jiné zdivo, nejspíše základy hospodářské stavby, která v této části parcely stála bezpečně ještě v 18. stol. Dalším nálezem zde byla asi 2 m hluboká jáma obsahující malou kolekci keramiky z druhé poloviny 13. století. Interpretace tohoto objektu je obtížná, mohlo by se jednat o odpadní, nebo stavební jámu. V celé ploše se pak nacházely nevýrazné sídlištní vrstvy, obsahující keramiku ze 14. a 15. století.

(ph)

Další informace :
Archeologické výzkumy v regionu Český Krumlov