Historie cechů a řemesel v regionu Český Krumlov

Písemné prameny uložené ve Státní Okresním archivu v Českém Krumlově dokládají působnost cechů ve dvou městech - Český Krumlov (Historie cechů a řemesel ve městě Český Krumlov) a Rožmberk nad Vltavou, a ve 14 městečkách - Cetviny, Benešov nad Černou, Dolní Vltavice, Frymburk, Horní Dvořiště, Rožmitál, Horní Planá, Hořice na Šumavě, Chvalšiny, Kaplice, Přídolí, Rožmitál na Šumavě, Rychnov nad Malší, Velešín, Vyšší Brod. Pro městečka Dolní Dvořiště, Pohoří na Šumavě a Křemže se samostatné cechovní fondy nedochovaly.

Vydavatelem cechovních privilegií byla nejčastěji světská vrchnost (nejvíce cechovních privilegií se dochovalo z doby vlády Rožmberků), ale například v Hořicích na Šumavě to byl klášter Vyšší Brod, do jehož majetku obec od roku 1612 patřila. Ve větších městech, kde působilo více řemeslníků, existoval pro jednotlivá řemesla samostatný cech. V menších městečkách se buď příbuzná řemesla sdružovala ve spojené cechy nebo byli řemeslníci přijímáni do cechů ve větších městech v sousedství jako venkovští mistři. K osamostatňování řemeslníků a k vytváření vlastních cechů docházelo v městečkách tehdy, když se zvýšil počet řemeslníků a potřebovali vlastní správu a organizaci. Tak byli pekaři, řezníci, ševci, krejčí, kováři a koláři v Dolní Vltavici původně začleněni do cechů v Horní Plané.

V roce 1669 byla Dolní Vltavice povýšena na městečko a zvýšil se počet řemeslníků. Na vlastní žádost získala jmenovaná řemesla v roce 1706 od Jana Kristiána I. z Eggenberku vlastní cechovní pořádky. Tkalcům z Dolní Vltavice, kteří byli začleněni do cechu v Českém Krumlově, vystavil týž vydavatel cechovní pořádky v roce 1676. Zde byla příčinou vysazení cechu skutečnost, že působnost českokrumlovského cechu tkalců byla omezena tzv. mílovým právem pouze do vzdálenosti 1 míle od města a Dolní Vltavice ležela dál. Podobně byli pekaři a tkalci z Horního Dvořiště do 1. poloviny 18. století začleněni do cechů v Rožmberku nad Vltavou a osamostatnili se v roce 1731, tkalci z Přídolí patřili cechu v Českém Krumlově a osamostatnili se roku 1688. Docházelo i k opačným jevům. Cech koželuhů ve Frymburku, který získal cechovní pořádky již v roce 1579, nebyl v roce 1738 schopen odvádět povinné dávky, a protože mistři nechtěli odejít hledat obživu jinam, nechali se začlenit do cechu koželuhů v Českém Krumlově.

Podobně byl původně samostatný cech pekařů a mlynářů v Rožmitálu na Šumavě po ztrátě cechovních listin v dobách válečných a po třech požárech obce převeden pod správu cechu v Rožmberku nad Vltavou a znovu se osamostatnil až v roce 1697.

Uplatnění v městečkách nacházela řemesla potravinářská - řezníci, pekaři, mlynáři; z textilních byli takřka ve všech lokalitách zastoupeni tkalci a krejčí, z kožedělných ševci a pro hospodářství a rozvoj každého městečka nezbytní koláři, kováři, kameníci, zedníci, bednáři a tesaři. Všechny cechy řešily problémy s dodržováním mílového práva a s prosazováním svých pravomocí ve vymezené oblasti a problémy s konkurencí. Výhodná zeměpisná poloha umožňovala spolupráci s řemeslníky z Horních Rakous. Znamenala však současně další konkurenci, které se obě strany bránily. Tak se například v 17. století stavěli hrnčíři ve Freistadtu proti účasti hrnčířů z Kaplice na jejich trzích a v 1. polovině 18. století si stěžoval cech tkalců v Dolní Vltavici na rakouské řemeslníky, kteří přicházeli před konáním regulérních trhů v Horní Plané a vykupovali ve vsích přízi. V roce 1672 naopak podpořil vrchní hornorakouský hejtman Jindřich ze Starhemberka žádost soukeníků z Kaplice a povolil jejich účast na poutích a výročních trzích v oblasti Mühlviertelu s podmínkou, že i rakouští soukeníci budou moci prodávat své zboží v Českém království.

Cechy v jednotlivých obcích regionu :
V Dolní Vltavici byli tkalci začleněni do cechu v Českém Krumlově. Českokrumlovský cech však na základě mílového práva působil pouze do vzdálenosti 1 míle od města. Dolní Vltavice ležela 3 míle od Českého Krumlova, a proto vystavil tkalcům Jan Kristián I. z Eggenberku v roce 1676 vlastní cechovní pořádky. Týž vydal v roce 1706 cechovní pořádky pekařům, řezníkům, ševcům, krejčím, kovářům a kolářům, na žádost mistrů jmenovaných řemesel. Svoji žádost zdůvodnili tím, že se roku 1669 po povýšení obce na městečko zvýšil počet řemeslníků, kteří neměli vlastní cech a byli inkorporováni v cechách v Horní Plané. S výjimkou tkalců byli sloučeni v jeden sjednocený cech šestera řemesel.

Ve Frymburku je k roku 1579 doložen cech koželuhů. V roce 1738 však jmenovaný cech neměl po vydání generálních cechovních pořádků na placení dávek, a protože mistři nechtěli hledat obživu jinde, začlenili se do cechu koželuhů v Českém Krumlově. K roku 1587 jsou doloženi ve

Frymburku tkalci, mlynáři (1521), k roku 1785 cech ševců, kovářů, kolářů, řezníků a bednářů a k roku 1814 cech pekařů. Činnost řezníků potvrdil roku 1597 v cechovních pořádcích pro mistry v Rožmberku nad Vltavou a současně i pro mistry ve Frymburku Petr Vok z Rožmberka.

V Horním Dvořišti je k roku 1630 nejstarším písemně doloženým cechem cech řezníků. Písemné prameny dokládají, že pekaři, mlynáři, tkalci, krejčí i spojená řemesla kovářů, kolářů, tesařů, bednářů a zedníků, byli začleněni do cechů v Rožmberku na Vltavou a osamostatnili se až v 1. polovině 18. století.

V Horní Plané je k roku 1563 doložen cech ševců, cech krejčích a cech tkalců (1566), k roku 1583 cech kovářů a kolářů, cech pekařů (1678), cech řezníků (1710) a cech mlynářů (1822). Na počátku 18. století se cechy z Horní Plané a z Volar dohodly o dodržování mílového práva v souvislosti s prodejem v Želnavě.

Vydavatelem cechovních pořádků v Hořicích na Šumavě byl klášter Vyšší Brod, do jehož majetku obec od roku 1612 patřila. V obci působil cech krejčích (1568), tkalců (1568), pekařů a mlynářů (1574) a ševců (1793). Místní cechy řešily v 17. století s cechy v Horní Plané a ve Chvalšinách problémy s dodržováním mílového práva a s rozdělováním dosahu působnosti řemeslníků v okolních vsích.

Ve Chvalšinách působil cech koželuhů a ševců (1447), krejčích (1515), mlynářů a pekařů (1463), tkalců (1562), kovářů, kolářů a bednářů (1569), tesařů a zedníků (1779) a řezníků (1675). K roku 1772 je doložena činnost tkalcovské a k roku 1773 punčochářské manufaktury. Cechy ve Chvalšinách se dohadovaly o vymezení sféry svého vlivu s cechy v Českém Krumlově, ve Lhenicích a v Horní Plané. Šlo o dodržování mílového práva, o práva prodeje zboží v okolních vsích, o dosazování mistrů do obcí a o přednostní nákup surovin.

V Kaplici je nejstarším doloženým cechem k roku 1481 cech soukeníků. V roce 1672 vrchní hornorakouský hejtman Jindřich Vilém ze Starhemberka potvrdil na žádost soukeníků v Kaplici právo prodeje zboží českých soukeníků na poutích a výročních trzích v oblasti Mühlviertelu a na panstvích Waxenberg, Wildberg, Freistadt, Weinberg a Haslach, a to s podmínkou, že i rakouští soukeníci budou moci prodávat své zboží v Českém království. Dále je doložen cech krejčích (1561), mlynářů a pekařů (1579), kovářů a kolářů (1583) a hrnčířů (1587). Hrnčířů působilo v Kaplici mnoho a v roce 1688 si stěžují, že z důvodu nadbytku zboží musí jezdit prodávat zboží do Cetvin a do Horního Dovořiště a cestou se mnoho nádobí rozbije. Až do poloviny 17. století sahají spory o účast hrnčířů na trzích ve Freistadtu, které se bránili místní řemeslníci. Dále je doložen cech řezníků, kterému v roce 1607 Petr Vok z Rožmberka potvrdil znovu cechovní pořádky, protože privilegium udělené jeho předchůdci shořelo při požáru města. Listina z roku 1719 dokládá spor kaplických a benešovských řezníků o účast benešovských na trzích v Kaplici. V souvislosti s projednávaným sporem listina zmiňuje skutečnost, že benešovští řezníci získali roku 1638 od Marie Magdaleny Buquoyové cechovní pořádky na základě privilegia Oldřicha II. z Rožmberka z roku 1442, který jim účast na těchto trzích zaručil.

Je možné předpokládat, že i řezníci v Kaplici měli v době vydání listiny vlastní cech. Cech kameníků, zedníků a tesařů získal cechovní pořádky současně s řemeslníky v Nových Hradech v roce 1611, cech ševců (1671), jemuž původní rožmberské privilegium shořelo za třicetileté války, a cech kožišníků (1603).

Působení cechů a řemesel v Přídolí je dochováno torzovitě. K roku 1688 se osamostatnili od cechu v Českém Krumlově tkalci. K roku 1698 je doložen cech kovářů, kolářů a pekařů; cech ševců a krejčích k roku 1766.

V Rožmberku nad Vltavou je nejstarším doloženým cechem cech krejčích k roku 1553. K roku 1583 cech pekařů, mlynářů a perníkářů. Do tohoto cechu byli začleněni i mistři z Cetvin, Horního a Dolního Dvořiště a z Vyššího Brodu, kteří se v 17. století postavili proti přijetí dalšího mistra z důvodu vysokého počtu řemeslníků, kteří se sami nemohou uživit. Cech řezníků dokládá listina z roku 1579, cech kameníků, zedníků a tesařů 1630, cech ševců 1729, cech koželuhů 1673, cech sladovníků 1757, tkalci k roku 1731.

V cechovních pořádcích pro pekaře a mlynáře z roku 1697 v Rožmitálu na Šumavě je zaznamenáno, že cech vlastnil cechovní pořádky již z dřívější doby, ale za války (pravděpodobně třicetileté) a po třech požárech v obci byly zničeny a řemeslníci byli převedeni pod správu cechů v Rožmberku nad Vltavou. K roku 1748 je doložen cech kovářů, kolářů, zedníků, bednářů a tesařů, cech krejčích, ševců a řezníků k roku 1735. O řeznících se zmínil v cechovních pořádcích pro řezníky z Rožmberka nad Vltavou v roce 1597 Petr Vok z Rožmberka.

V Rychnově nad Malší jsou doloženy k roku 1672 cechy pekařů, mlynářů a perníkářů, cech hrnčířů a cech řemenářů, v roce 1774 cech kovářů, kolářů, bednářů a zámečníků, cech sladovníků 1785, cech řezníků 1757 (v roce 1606 místní řezníci uváděni v cechu v Rožmberku nad Vltavou jako venkovští mistři) a cech krejčích 1673.

Ve Velešíně dochováno torzo cechovních písemností - k roku 1610 je doložen cech kovářů, kolářů a bednářů a cech tkalců, cech pekařů a řezníků 1693 a cech krejčích 1620.

Nejstarším doloženým cechem ve Vyšším Brodě je k roku 1554 cech hrnčířů, kteří původní privilegium ztratili při požáru. K roku 1568 tkalci, cech ševců a cech krejčích doloženy 1608, 1725 pekaři, 1725 mlynáři, kteří patřili do této doby pod cech v Rožmberku nad Vltavou, 1648 cech řezníků, 1724 cech hamerníků, podkovářů a kovářů.

Dochované písemnosti nás přesvědčují, že naši předkové se při každodenním boji o obživu zabývali stejnými problémy jako my, a jsou nám tím blízcí. Z jejich odkazu pro nás ten nejdůležitější - že v práci, v životě, při hájení práv a povinností je důležité zabývat se nejen záležitostmi velkými, ale především těmi zdánlivě nedůležitými a nepatrnými.

(jmi)

Další informace :
Historická privilegia a cechy v Rožmberku nad Vltavou
Ševci ve Vyšším Brodě v 17. století
Kamnáři ve Vyšším Brodě v 16. století
Tkalcovský cech ve Vyšším Brodě
Hamr a hamerníci ve Vyšším Brodě
Lazebníci ve Vyšším Brodě