Historie divadla v

Barokní divadelní kostýmy z depozitáře zámeckého divadla v Českém Krumlově Divadelní prvky pronikaly do kultury i života obyvatelstva regionu již od středověku, a to zejména v náboženských obřadech, církevních a lidových slavnostech a hrách. Velikonoční hry ze života Kristova se provozovaly již ve 14. století v klášteře Zlatá Koruna.

Od 15. století se v lidových kruzích začalo prosazovat spíše světské divadlo, jehož představiteli byli hlavně kejklíři vystupující při nejrůznějších příležitostech. K podstatnému obohacení divadelní kultury regionu pak přispívaly především hry provozované na zámku, v jezuitské koleji a později v městském divadle v Českém Krumlově (viz Historie divadelní kultury ve městě Český Krumlov).

V prostředí venkovského prostého lidu se divadelní představení v 17. a 18. století omezila zejména na loutkové hry, na obřadní scény spojené s masopustem, dožínkami apod. a na vánoční a velikonoční hry.

Zámecké divadlo v Českém Krumlově, scéna les

V 19. století - v době národního obrození - došlo ke vzniku českých ochotnických spolků. Tyto spolky, zahajující v národnostně smíšeném území regionu svoji činnost opožděně až ve 40. a 50. letech 19. století, bývaly střediskem, kde se scházeli čeští vlastenci a měly velký význam pro rozvoj národního hnutí. Vedle divadelních spolků českých vznikaly v regionu souběžně i podobné spolky německé. Ochotnické spolky působily v obcích Český Krumlov, Horní Planá, Křemže, Vyšší Brod a Zlatá Koruna. Některé tyto soubory skončily svou činnost v letech 1938 - 1939, jiné po druhé světové válce.

Hořice na Šumavě, pašijové hry roku 1912, scéna zmrtvýchvstání, historické foto , foto: J. Seidel

Pašijové hry, tradiční odvětví divadelní kultury, byly provozovány nejdéle v Hořicích na Šumavě (od roku 1816 s přestávkami až do roku 1947 - Pašijové hry - historie). V roce 1993 byla přetržená tradice každoročních představení obnovena. (viz Pašijové hry v Hořicích na Šumavě).

Plakát vystoupení herecké společnosti Vendelína Budila v zámeckém diavdle, 1897, foto: Lubor Mrázek

(om)