Historie sochařství v

Český Krumlov vstupuje do vývoje středoevropské gotické plastiky na pozdním vrcholu období tzv. krásného slohu, který reprezentuje zejména slavná Krumlovská madona z roku 1393, uložená dnes v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. Třebaže do té doby většina plastických děl byla importem z pražského centra, přišlo kulturně vyspělé prostředí krumlovského dvora k založení tradice místní řezbářské produkce, která vyzrála v následujících 15. století. Potřebu těchto děl vyvolávala též poměrně hustá síť mariánských poutních míst (Vyšší Brod, Zlatá Koruna, Kájov), stojících i v neklidných dobách husitského hnutí v 15. století pod ochranou katolicky pravověrného rožmberského dominia. (Pouti a poutní místa v regionu Český Krumlov)

Až do poslední čtvrtiny 15. století tu doznívá tradice krásného slohu, obohacená o lokální rukopisné rysy. Početný soubor dochovaných pozdně gotických plastik pocházející patrně ve velké míře právě z krumlovských kostelů se v průběhu následujících staletí dostal do okolních venkovských kostelíků a kaplí. Dnes se většina těchto děl nachází ve sbírkách Okresního vlastivědného muzea v Českém Krumlově, další díla nacházíme v Alšově Jihočeské galerii na Hluboké, některá též v Národní galerii v Praze. V samotném závěru 15. století pronikly do regionu vlivy vynikající pasovské řezbářské dílny Mistra oltáře v Kefermarktu, které reprezentuje především Madona na hlavním oltáři poutního kostela Kájov, pozůstatek dnes již zaniklého původního hlavního oltáře, pořízeného v letech 1500 - 1503 aktivním kájovským farářem Pilsem. Vedle podunajských vlivů je tu zřejmý i vliv dílny Mistra Oplakávání ze Žebráku z Českých Budějovic (plastiky sv. Petra a Pavla ze Svérázu, dnes v Okresním vlastivědném muzeu Český Krumlov). V plastické tvorbě dominuje převaha děl spojených s mariánským kultem.

Rozvoji produkce kamenných skulptur s výjimkou zdobných architektonických článků bránil především nedostatek vhodného kamene. K dispozici pro tyto účely byla v bezprostředním okolí vedle menších ložisek mramoru průměrné kvality pouze problematicky opracovatelná a ne právě trvanlivá nažloutlá žula z lokalit okolo Besednice a z bludných žulových balvanů na svazích hor.

V době po bitvě na Bílé hoře (1620) přináší oživení sochařské tvorby v Českém Krumlově teprve na sklonku 17. století doba eggenberská. V oboru řezbářské tvorby sem pronikají hornorakouští mistři, činní již dříve v příhraniční oblasti na panstvích premonstrátského kláštera ve Schlägelu a cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě - Johann Wörath ze Schlägelu (výzdoba některých oltářů klášterního kostela Obětování P. Marie a Božího Těla a hlavního oltáře v kostele sv. Víta ve městě Český Krumlov) a Philip Rambler z Freistadtu (sochařská výzdoba hlavních varhan bývalého kostela kláštera Zlatá Koruna z let 1698 - 1699) . Z let 1691 - 1693 pocházejí nejstarší barokní kamenosochařské českokrumlovské skulptury sv. Jana Evangelisty a P. Marie pod kamenným krucifixem novodobější produkce umístěné dnes v nádvoří areálu bývalé prelatury v Českém Krumlově (Horní č. p. 155), jejichž autor - údajně z okruhu M. Lindenmayera - dokázal již působivě propracovat výraz i detaily postav i v těžko opracovatelném žulovém materiálu. Této úrovně zdaleka nedosáhl autor žulových plastik Bičovaného Krista a Jidášova polibku - snad řadový českokrumlovský sochař Josef Pabl - v kaplích na mostě před Budějovickou branou.

Skutečným průlomem vrcholného baroka do oblasti Českokrumlovska je pak vstup význačného barokního sochaře Matěje Václava Jäckela do sochařské výzdoby Mariánského sloupu, postaveného r. 1716 na krumlovském náměstí. Vlastní architektura sloupu byla dílem místního kameníka J. Planskera . Jäckel tu vytvořil vrcholovou plastiku Immaculaty a dalších osm plastik světců : sv. Václava, sv. Víta, sv. Jana Evangelisty a sv. Judy Tadeáše v nárožích soklu a sv. Rocha, sv. Františka Xaverského, sv. Šebestiána a sv. Kajetána v soklových nikách. (Kašna na náměstí v Českém Krumlově). Matěj Václav Jäckel do jisté míry ovlivnil i tvorbu nejvýznamnějšího českobudějovického sochaře Josefa Dietricha, který na Českokrumlovsku rovněž působil a na mostě před klášterem ve Vyšším Brodě vytesal repliku známé sochy sv. Anny z Karlova mostu v Praze.

Expanze kultu sv. Jana Nepomuckého v polovině 18. století byla patrná zejména v příhraničních oblastech regionu. Zde vzniklo tou dobou několik velmi hodnotných svatojánských sloupů a sousoší (Rožmberk nad Vltavou, Benešov nad Černou, Rožmitál na Šumavě). Barokní zbožnost, ale i nové umělecké vlivy, zprostředkované krumlovským eggenberským a posléze schwarzenberským dvorem, přispěly k mimořádnému rozvoji pozdně barokní a rokokové plastické produkce v kameni, štuku i dřevě. Z Rakouska začal být dovážen z lomu v okolí Eggenbergu pro sochařské účely snadno opracovatelný bělavý mušlový vápenec. Český Krumlov se stává působištěm patrně nejvýznamnějšího místního pozdně barokního sochaře Jana Antonína Zinnera, který byl žákem Josefa Dietricha. Ze Zinnerovy dílny pocházejí čtyři sochy světců na Plášťovém mostě - je to sv. Antonín Paduánský, sv. Felix z Kantalicie, sv. Jan Nepomucký a sv. Václav. Oproti sochám Dietrichovým jsou tyto plastiky pocházející z roku 1747 statičtější, protáhlých štíhlých těl, pouze obličejové partie naznačují pokus o pohnutý výraz. Díla celkově nepřevyšují řemeslně solidní průměr.

Zlomem v Zinnerově tvorbě je však plastická výzdoba kaskádové fontány v zámecké zahradě, vrcholné sochařské dílo 18. století. Výzdoba byla započata roku 1749 a dokončena za podílu dalšího českokrumlovského sochaře Josefa Grieslera roku 1765. Podíl činnosti obou sochařských osobností nelze přesně vymezit, podle zprávy, v níž se praví, že Zinner musel po Grieslerovi některé práce opravovat, lze soudit, že Griesler vytvářel hlavně dekorativní prvky (vázy atp.). Propracování složitých detailů tu ustupuje dynamické hravosti jednotlivých centrálních sousoší, jejichž návrh ovšem vytvořil Andreas Altomonte po vzoru obdobných děl v cizině. Celkově je kaskádová fontána s dynamickou a sevřenou kompozicí plastik na malé ploše působivější, než například obdobná fontána u Belvederu ve Vídni, jejíž výzdoba je rozmístěna do větších prostorových měřítek.

Náznaky podobných tendencí pozorujeme i na podstatně jednodušších sochách P. Marie a sv. Josefa na mostě nad medvědím příkopem na zámku Český Krumlov - zvláště u sochy sv. Josefa s odvážným řešením plastiky malého Ježíška u nohou. Je patrné, že její tvůrce, totožný s tvorcem skulptur kaskádové fontány, měl v průběhu prací možnost seznámit se s odvážnějšími díly své doby v sousedním Rakousku, jistě prostřednictvím schwarzenberského dvora. Pro úplnost je třeba připomenout i kvalitní štukatérské práce Mathiase André v areálu zámku Český Krumlov.

V poslední třetině 18. století však slibný vzestup českokrumlovské sochařské produkce opět upadá. Matěj Grisler, jehož tvorba ostatně již asi nedosahovala úrovně Zinnerovy, umírá r. 1773 a po něm již v Českém Krumlově nepůsobí v tomto oboru žádná výraznější osobnost. Pro zakázky náročnějšího druhu jsou vybíráni mistři a umělci ze sousedních oblastí a na Krumlovsku zůstává živá pouze tradice kamenického řemesla.

(vhon)

Další informace:
Historie sochařství ve městě Český Krumlov
Zámecké lapidárium v Českém Krumlově