Poslední vory na Vltavě


5. července 1971 začaly poslední přípravné práce pro plavbu posledních vorů po Vltavě, aby bylo možné pořídit potřebnou dokumentaci Lesnickým a mysliveckým muzeem Ohrada - Hluboká i tehdejší Československou televizi.

Dne 9. července 1971 před sedmou hodinou ráno se vydalo na cestu, plánovanou původně na 3 dny a spojenou s proplutím 20 propustí na Vltavských jezech, šest starých zkušených plavců pod vedením vrátného voroplavby Bohumila Sypala. Těm přišli na pomoc dva plavci z pražského spolku Vltavan - tři z plavců měli staré tzv. vrátenské patenty.

Poslední vory na řece Vltavě, 9.7.1971

Předpokládali, že první den projedou po trase Vyšší Brod - Rájov, druhý den Rájov - České Budějovice a třetí den, po převzetí vorů nákladními auty přes nesplavný úsek řeky až do Hluboké nad Vltavou, pak znovu po vodě do konečné v Týně nad Vltavou. Již od pěti hodin ráno vypouštěla Správa přehrady Lipno s místní elektrárnou z vyrovnávací nádrže ve Vyšším Brodě 30 kubíků vody, která měla podle odhadu postačit na zvýšení hladiny řeky a umožnit splavnění její i průjezdů - šlajsen v jezech. Ukázalo se však, že po tolika letech klidu připravila řeka mnoho nástrah i záludností, které byly nakonec nad síly všech pořadatelů poslední voroplavby a hlavně starých vorařů. Podstatně se změnilo koryto Vltavy, vytvořily se nové mělčiny a ani propusti nebyly vždy dobře splavné, protože nebyly dlouhou dobu řádně udržované.

Kromě uvedených vorařů tvořilo posádku vorů mnoho lidí z řad pořadatelů, televizního štábu, i známých místních odvážlivců. Vory a jejich posádka se kromě několikerého "namočení" v propustích hned prvního dne dostaly často do svízelných situací a za uvedených podmínek nebylo snadné vést sestavu šesti vorů o celkové délce 120 m. Na březích a mostech stálo množství diváků - místních i turistů, kteří měli opravdu atraktivní, nezapomenutelnou podívanou. Krásné letní počasí doprovázelo tuto voroplavbu po trase, kterou sledovalo i množství fotografů a filmařů. Při cestě voraři uvízli občas na mělčinách nebo jim popraskaly houžve spojující vory a docházelo ke zpoždění oproti programu; proto Českým Krumlovem projely vory před početnými diváky teprve po šesté hodině navečer. Ještě týž den vory uvízly na kameni před Rájovem, kde se z prámu utrhla celá zadní část. Podařilo se vše spravit a vory dosáhly cíle prvního dne v Rájově, kde posádka přenocovala. V sobotu dne 10. 7. 1971 voraři pokračovali spolu s hosty, filmaři i fotografy dál přes Zlatou Korunu směrem k Českým Budějovicím. Při projíždění starého pozděradského jezu přední vor narazil na břeh, zadní vor snesl proud řeky kolmo přes řeku a zde se hned zachytil a roztrhal. Bylo ještě hodně dramatických i veselých příhod při této plavbě, např. se známou českou herečkou Jiřinou Bohdalovou. Ta se plavby zúčastnila, aby kameraman československé televize mohl zaznamenat její rozhovor s voraři přímo na voru. Pořadatelé pak tuto poslední voroplavbu na Vltavě ukončili předčasně druhý den večer ve Březí.

I tak se podařilo získat dostatek cenného dokumentačního materiálu filmového i fotografického pro archivní účely i použití ve vysílání televize a publikování v tisku. Staré voraře sice řeka nakonec přemohla, ale získali si obdiv a uznání všech, kteří měli štěstí stát se svědky historické poslední voroplavby.

(jn)