Historie dolování v regionu Český Krumlov

Těžba stříbra a zlata měla pro společnost v minulých dobách zvláštní význam. Drahý kov zpracovaný na mince byl v době, kdy se ještě nepoužívaly symboly v podobě papírových bankovek, používán jako přímé platidlo a nebylo divu, že většina feudálních pánů usilovala o zisky z jeho těžby. Výsledky studia, které v současné době přinášejí archeologové středověku, posunují horizonty potvrzující těžbu stříbra a jeho zpracování v okolí Českého Krumlova ve srovnání s údaji z písemných pramenů daleko hlouběji do historie. Přestože byla snaha o získání především stříbra ve středověku takřka všudypřítomná, lze velký nárůst zájmu vyšší šlechty o tento druh podnikání datovat do druhé poloviny 15. století. Z období 50. let 15. století pocházejí známá falza Oldřicha II. z Rožmberka, datovaná do doby vlády Přemysla Otakara II. a do doby prvních Lucemburků na českém trůně. Jejich obsah je prostý. Rožmberkům byl údajně postoupen tzv. horní regál, tedy právo na vlastnictví všech drahých kovů dolovaných na jejich pozemcích. Tyto výhody byly potvrzeny ještě za doby vlády Vladislava II. Jagellonského a umožnily nebývalý rozkvět dolování na Českokrumlovsku (a nejen v jeho okolí), který vyvrcholil během prvních desetiletí 16.století. První dochované rožmberské privilegium podnikavým těžařům se datuje k roku 1475 a jako celá řada následujících v sobě zahrnuje nemalé výhody, které měly podnikatele stimulovat k rozpoutání "stříbrné horečky". Jisté vyvrcholení představuje rok 1515, kdy Rožmberkové využili v rámci regálního práva také možnost stanovit podle vlastních představ báňské zákonodárství.

Základem báňského řádu Petra z Rožmberka pro krumlovské doly byl tzv. Annaberský řád, jenž posiloval moc báňských úředníků oproti majitelům těžařských podílů - tzv. kukusů. Každý regální pán a majoritní vlastník půdy (v tomto případě Rožmberkové) totiž pronajímal těžební oblasti podnikatelům, kteří měli za tzv.cupusy (povinné příspěvky zaručující průběh těžby) právo na podíly ze zisku, který byl rozdělován podle vlastnictví tzv. kukusů (podle řádu z roku 1515 jich bylo 128). Tam, kde Rožmberkové vlastnili půdu, na které se kutalo, byli majoritními pány a pronajímateli, tam, kde jim půda nepatřila, bývali sami pouze vlastníky určitého počtu kukusů. Hlavní úředníci báňské správy měli za povinnost vést účetní agendu, vyplácet mzdu najatým dělníkům, evidovat nářadí a odevzdávat vytěžené stříbro. Teprve po vyúčtování byly odděleny náklady a zbytek zisku se rozdělil mezi těžaře. Vytěžená ruda se tavila (patřilo to mezi ustanovení obsažená v nájemních smlouvách) v hutích, které byly výhradně v rukou majitele, tedy Rožmberků. Dělníci na dolech bývali rozděleni do tří kvalifikačních kategorií (vyučení, pomocní, učedníci) a pracovali ve třísměnném provozu, který začínal ve čtyři hodiny ráno. Mzda jim byla vyplácena jedenkrát týdně za odpracované hodiny, lze se však setkat i se mzdou úkolovou. Většina důlních podnikatelů přicházela od sklonku 15. století z německy mluvících oblastí a nepřinášela s sebou pouze vidinu nových a ne špatně placených pracovních příležitostí, nýbrž také odlišný životní styl, a řada z nich také nekatolické vyznání. Zcela zvláštní význam měly skupiny přicházejících novokřtěnců. Nebylo divu, že početná dělnická kolonie i zvlášť ustavené hornické cechy se dostávaly do konfliktů jak mezi sebou navzájem, tak především s krumlovským městským prostředím.

Celá druhá polovina 16. století se nesla ve znamení neustálých pokusů Viléma a Petra Voka z Rožmberka o rozpoutání nové "stříbrné horečky", avšak proinvestované desetitisíce kop nepřinesly výraznější efekt. Mezi nejznámější akce směřující k obnově slávy (a hlavně výnosnosti) krumlovského dolování z počátku 16. století patří horní obdarování Viléma z Rožmberka z roku 1555, kterým povolil domácím i zahraničním podnikatelům na 15 let svobodné kutání a velké výhody na nálezném, snahy téhož rožmberského vladaře o zisky v ratibořském, rudolfovském a několika kladských revírech a v roce 1607 Petrem Vokem vypracovaný návrh na povznesení českého hornictví. K jistému, byť velmi krátkodobému vzepětí krumlovského dolování došlo krátce po prodeji celého panství císaři Rudolfovi II. Habsburskému, ale prohlubující se konfesionalizace všech společenských problémů před vypuknutím třicetileté války zabránila dalšímu rozvoji. Rentability důlního podnikání z přelomu 15. a 16. století se už dosáhnout nepodařilo.

Další informace:
Historie dolování ve městě Český Krumlov

(jl)