Městský park v Českém Krumlově - historický vývoj zahradní úpravy do začátku 20. století
Dnešní podoba zahradní úpravy levobřežní nivy Vltavy v bezprostředním dotyku s historickým osídlením českokrumlovského Starého města na území městského parku je výsledkem staletého postupného vývoje. Od konce 16. století na původně volném, zemědělsky využívaném prostoru vzniká areál nového městského hřbitova u kaple sv. Martina a letní jezuitská rezidence. Jezuitská zahrada, vzniklá po roce 1662, je první okrasnou zahradou na území města Český Krumlov, jež byla po konci třicetileté války nově založena (nová dvorní zahrada, tj. dnešní zámecká zahrada byla budována až od roku 1678).
Přesnější mapové podklady, podávající podrobné informace o podobě a členění území jezuitské zahrady, pocházejí až ze začátku 19. století (tedy již po zrušení jezuitského řádu). Přesto v zásadě podávají shodné sdělení jako starší ikonografické prameny ze 17. a 18. století. Zahrada, situovaná s odstupem asi 10 až 15 metrů před východním křídlem rezidence, se rozkládala na půdorysu nepravidelného protáhlého obdélníka o rozměrech přibližně 65 x 45 metrů. Dokládá to jednak mapa stabilního katastru z 20. let 19. století (1826), jednak i mladší katastrální mapa 1 : 1 000, vzniklá okolo roku 1895. Odstup vlastní plochy zahrady od zahradního průčelí rezidence byl dán existencí příjezdové komunikace ze severu (z prostoru Linecké ulice) k východnímu vstupu do budovy. Na něj byla zahrada od počátku osově vázána, při čemž osa dělila zahradu na dvě přibližně symetrické části.
V úvahách o vnitřním členění plochy zahrady jsme odkázáni na staré veduty Českého Krumlova. Šachovnicové členění plochy zahrady naznačují veduta z roku 1819 a také starší votivní obraz města Českého Krumlova pod ochranou sv. Františka Saleského, uložený v presbytáři českokrumlovského kostela sv. Víta.
Zatímco o kompozičním členění zahrady na jednotlivé části máme alespoň kusé informace, nevíme mnoho o stylovém pojetí zahrady. Dosavadní poznání podoby ostatních soudobých českokrumlovských zahrad vede k názoru, že jezuitská zahrada na konci 17. století byla zahradou ještě manýristickou. Skutečnost, že zahrada nebyla zřejmě při svém založení ohraničena zdí, naznačuje, že v kompozici zahrady nehrála hlavní roli architektura stavebních prvků (zdí, bran aj.). Zahrada měla kromě estetické funkce alespoň částečně hospodářské využití, sloužila k pěstování ovoce a zeleniny. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 a přestavbě bývalé rezidence na bytové účely získává tato zahrada výhradně užitkový charakter.
Veduta města z roku 1819 nás informuje o vzhledu východní části zahrady. Přes značně schematické podání je zřejmé, že zahrada byla členěna na sebe kolmými cestami na čtvercová pole. Po obvodu zahrady jsou nakresleny řady keřů. Grafické pojednání výplně čtvercových polí (souběžné šrafování) naznačuje, že zahrada měla na počátku 19. století užitkový ráz.
Fotografie Josefa Seidela zachycuje území 3. vltavského meandru z úbočí Křížové hory v roce 1902 - několik let před založením městského parku. Situace území odpovídá katastrální mapě z roku 1895. Severní hranice bývalé jezuitské zahrady je na snímku vymezena zdí, jiné úseky zdí po obvodu zahrady nejsou patrné. Území svatomartinského hřbitova (zrušeného v roce 1892) je dosud vymezeno zdmi. Na hřbitově jsou patrné vzrostlé stromy, hroby s náhrobky nebyly dosud odstraněny. Mezi jezuitskou zahradou a hřbitovem na jedné straně a břehovým porostem podél Vltavy je souvislý pás luk. Fotografie zaznamenává rovněž městskou plovárnu.
Mezi plovárnou a hřbitovem se nacházelo hřiště.
Změnu přináší až přelom 19. a 20. století.
Další informace:
Městský park v Českém Krumlově - historický vývoj území
Městský park v Českém Krumlově - stavební objekty
Městský park v Českém Krumlově - jeho založení a další vývoj ve 20.
století