Historie dolování v regionu Český Krumlov
Těžba stříbra a zlata
měla pro společnost v minulých dobách zvláštní význam. Drahý kov
zpracovaný na mince byl v době, kdy se ještě nepoužívaly symboly v
podobě papírových bankovek, používán jako přímé platidlo a nebylo
divu, že většina feudálních pánů usilovala o zisky z jeho těžby.
Výsledky studia, které v současné době přinášejí archeologové
středověku, posunují horizonty potvrzující těžbu stříbra a jeho
zpracování v okolí Českého Krumlova ve srovnání s údaji z písemných
pramenů daleko hlouběji do historie. Přestože byla snaha o získání
především stříbra ve středověku takřka všudypřítomná, lze velký
nárůst zájmu vyšší šlechty o tento druh podnikání datovat do druhé
poloviny 15. století. Z období 50. let 15. století pocházejí známá
falza Oldřicha II. z
Rožmberka, datovaná do doby vlády Přemysla Otakara II. a do
doby prvních Lucemburků na českém trůně. Jejich obsah je prostý.
Rožmberkům byl údajně postoupen tzv. horní regál, tedy právo na
vlastnictví všech drahých kovů dolovaných na jejich pozemcích. Tyto
výhody byly potvrzeny ještě za doby vlády Vladislava II.
Jagellonského a umožnily nebývalý rozkvět dolování na
Českokrumlovsku (a nejen v jeho okolí), který vyvrcholil během
prvních desetiletí 16.století. První dochované rožmberské
privilegium podnikavým těžařům se datuje k roku 1475 a jako celá
řada následujících v sobě zahrnuje nemalé výhody, které měly
podnikatele stimulovat k rozpoutání "stříbrné horečky". Jisté
vyvrcholení představuje rok 1515, kdy Rožmberkové využili v rámci
regálního práva také možnost stanovit podle vlastních představ
báňské zákonodárství.
Základem báňského řádu
Petra z Rožmberka pro krumlovské doly byl tzv. Annaberský řád, jenž
posiloval moc báňských úředníků oproti majitelům těžařských podílů
- tzv. kukusů. Každý regální pán a majoritní vlastník půdy (v tomto
případě Rožmberkové) totiž pronajímal těžební oblasti podnikatelům,
kteří měli za tzv.cupusy (povinné příspěvky zaručující průběh
těžby) právo na podíly ze zisku, který byl rozdělován podle
vlastnictví tzv. kukusů (podle řádu z roku 1515 jich bylo 128).
Tam, kde Rožmberkové vlastnili půdu, na které se kutalo, byli
majoritními pány a pronajímateli, tam, kde jim půda nepatřila,
bývali sami pouze vlastníky určitého počtu kukusů. Hlavní úředníci
báňské správy měli za povinnost vést účetní agendu, vyplácet mzdu
najatým dělníkům, evidovat nářadí a odevzdávat vytěžené stříbro.
Teprve po vyúčtování byly odděleny náklady a zbytek zisku se
rozdělil mezi těžaře. Vytěžená ruda se tavila (patřilo to mezi
ustanovení obsažená v nájemních smlouvách) v hutích, které byly
výhradně v rukou majitele, tedy Rožmberků. Dělníci na dolech bývali
rozděleni do tří kvalifikačních kategorií (vyučení, pomocní,
učedníci) a pracovali ve třísměnném provozu, který začínal ve čtyři
hodiny ráno. Mzda jim byla vyplácena jedenkrát týdně za odpracované
hodiny, lze se však setkat i se mzdou úkolovou. Většina důlních
podnikatelů přicházela od sklonku 15. století z německy mluvících
oblastí a nepřinášela s sebou pouze vidinu nových a ne špatně
placených pracovních příležitostí, nýbrž také odlišný životní styl,
a řada z nich také nekatolické vyznání. Zcela zvláštní význam měly
skupiny přicházejících novokřtěnců. Nebylo divu, že početná
dělnická kolonie i zvlášť ustavené hornické cechy se dostávaly do
konfliktů jak mezi sebou navzájem, tak především s krumlovským
městským prostředím.
Celá druhá polovina 16.
století se nesla ve znamení neustálých pokusů Viléma a Petra Voka z
Rožmberka o rozpoutání nové "stříbrné horečky", avšak
proinvestované desetitisíce kop nepřinesly výraznější efekt. Mezi
nejznámější akce směřující k obnově slávy (a hlavně výnosnosti)
krumlovského dolování z počátku 16. století patří horní obdarování
Viléma
z Rožmberka z roku 1555, kterým povolil domácím i zahraničním
podnikatelům na 15 let svobodné kutání a velké výhody na nálezném,
snahy téhož rožmberského vladaře o zisky v ratibořském,
rudolfovském a několika kladských revírech a v roce 1607 Petrem
Vokem vypracovaný návrh na povznesení českého hornictví. K jistému,
byť velmi krátkodobému vzepětí krumlovského dolování došlo krátce
po prodeji celého panství císaři Rudolfovi II. Habsburskému, ale
prohlubující se konfesionalizace všech společenských problémů před
vypuknutím třicetileté války zabránila dalšímu rozvoji. Rentability
důlního podnikání z přelomu 15. a 16. století se už dosáhnout
nepodařilo.
Další informace:
Historie
dolování ve městě Český Krumlov
(jl)