Vory na horní Vltavě

Nejstarším dokladem o plavbě dřeva na Vltavě je zakládací listina břevnovského kláštera o mlýnech a jezech na Vltavě z roku 883. V roce 1088 se začalo na Výtoni v dnešní Praze platit clo ze dřeva splaveného po Vltavě. Roku 1130 se na této "Vejtoni" dávala část dřeva vyšehradskému kostelu jako clo. Za Jana z Rožmberka, který zemřel v roce 1472, píše královský písař Jan Chvala: "I poslali jsme plavce, aby ten prám pojali a dolů splavili..." V roce 1530 podal Štěpánek Netolický návrh na splavnění horní Vltavy, kde se v lesích začínalo silněji těžit dlouhé dříví na stavby. Kolem roku 1552 dal Albrecht z Guttštejna splavnit Vltavu od Vyššího Brodu do Českých Budějovic. Pracovalo na tom několik tisíc lidí. Při těchto úpravách začala být stavěna v jezech propust pro vory. Objem plavby stále stoupal: v roce 1635 začal plavit dřevo i vyšebrodský cisterciácký klášter a v roce 1650 krumlovští jezuité.

V roce 1766 byly splaveny vory z Želnavy až do Loučovic, kde byly rozřezány na polena a volnou plávkou dopraveny po vodě do Českého Krumlova. Čertova stěna nad Vyšším Brodem však stále překážela nepřerušené plavbě dřeva z oblasti horní Vltavy. Zrušení vodních cel v roce 1821 způsobilo zvýšení poptávky po dlouhém dříví a větší vývoz užitkového dřeva do Německa. V letech 1838 až 1841 bylo znovu upraveno řečiště Vltavy mezi Vyšším Brodem a Českými Budějovicemi. Kolem roku 1850 dostoupil objem voroplavby ze Šumavy do Saska maximální výše. Schwarzenbergové z obavy, aby těžba dřeva na jejich panství pro výnosnost prodeje saským kupcům neklesla, zavedli saskou metodu pěstování monokultur smrku. Smrk byl tehdy nejlepším stavebním dřívím, čemuž odpovídala i dobrá prodejní cena. V roce 1850 zahájilo schwarzenberské panství voroplavbu ve vlastní režii.

Již v roce 1850 splavilo schwarzenberské panství z Vyššího Brodu do Prahy 15 tisíc dolnorakouských sáhů dřeva - zhruba 42 tisíc kubických metrů dřeva. V letech 1856 až 1859 byl pro plynulou plavbu vorů upraven úsek nad Lipnem a dle Miroslava Landy "v letech 1858 až 1864 postaven obtokový kanál mezi lipenským zdvihem a Vyšším Brodem". V roce 1882 mohlo být za lepších podmínek splavnění dopraveno po vorech z horní Vltavy do Prahy více než milion plnometrů dřeva. Z horní Vltavy byly vypravovány výhradně šestivorové, asi 120 metrů dlouhé prameny dřevěných klád, jejichž objem včetně nákladu se pohyboval kolem 130 plnometrů dřeva. V roce 1898 bylo do Prahy dopraveno po vltavské vodě 2778 pramenů a v roce 1903 plulo z Vyššího Brodu 1655 pramenů, tedy zhruba 280 vorů. Tehdy se plavilo 120 až 150 dní v roce a tak z Vyššího Brodu denně vyplouvaly dva prameny; tedy více než deset vorů.

První světová válka plavbu vorů z Vyššího Brodu přerušila a již nikdy nebylo dosaženo takového množství jako před rokem 1914. Tady nelze nevzpomenout alespoň dvou vyšebrodských vorařů. Josef Sípal napsal: "Desátého října 1910 jsem složil v Praze zkoušku pro vedení vorů a dostal Patent plavecký, který opravňoval k vedení vorů z Vyššího Brodu do Prahy. Po zkoušce jsem plavil s otcem z Vyššího Brodu. Za vázání a od nákladu a plavení do Prahy se platilo pro plavce 23 až 24 zlatých a plavba trvala v průměru osm dní a plavilo se do svatého Václava." Vrátný Tomáš Sypal se narodil 13. ledna 1902 a vzpomíná: "Můj děda plul z Vyššího Brodu naposledy jako vrátný, když mu bylo 82 roků. Spolu s ním plul v partě i můj otec Josef Sypal, kterého zabila kláda v roce 1915. Já se přestěhoval do Vyššího Brodu v roce 1926 a téhož roku jsem se stal také vorařem".

(fs)

Další informace:
Historie regionu Vyšebrodsko
Vltava
Historie voroplavby na řece Vltavě
Lipno nad Vltavou
Lipenská přehrada