Kájovská č. p. 55

Kájovská č. p. 55

Lokace:
Kájovská č. p. 55

Popis objektu:
Rozsáhlý komplex nárožních objektů mezi náměstím, ulicí Kájovskou a Na louži. Hlavní budova má hladké uliční průčelí, které je ukončeno dvěma gotickými štíty. Hlavní fasáda budovy je hladká, členěná množstvím oken rozličných typů. Interiér v přízemí je přístupný vjezdem s gotickým lomeným portálem. Na něj navazuje plochostropá síň s dřevěným trámovým stropem, v síni je umístěn přenos renesanční nástěnné malby - fragment koně. Síň se zužuje do klenutého průjezdu s gotickou valenou klenbou a průjezd ústí do centrálního dvora nepravidelného čtyřúhelného tvaru. Dispozice přízemí je dvojtraktová. Obvodové zdivo přízemní místnosti při nároží bylo vybaveno dřevěnou srubovou vložkou. V pravém traktu budovy se sníženým přízemím se nachází prostor s dřevěným trámovým stropem. V prvním patře jsou převážně plochostropé místnosti s výjimkou komory nad průjezdem, která je valeně klenutá a opakuje se i v mezipatře. Ve dvoře se po levé straně nachází přízemní hospodářská budova s trámovým stropem. Objekty vystavěny na svahu svažujícím se směrem k řece Vltavě.

Stavebně historický vývoj:
Tento mimořádně významný objekt je v současné hmotě pozdně gotického původu z velké části z 1. čtvrtiny 16. století. Mezi renesanční úpravy lze řadit např. sgrafitovou výzdobu fasád, v období baroka byla realizována jednotlivá křídla a některé klenby. V roce 1867 bylo přistaveno první patro severního konce. Rekonstrukce budovy byla dokončena v roce 1989. Při ní byl v interiérech nalezen srub a na fasádě nástěnné malby.

Významné architektonické detaily:
Pozdně gotický lomený portál. V interiéru síně přenesená renesanční nástěnná malba koně z domu Náměstí č. p. 9.

Historie obyvatel domu:
Prvním doloženým majitelem objektu byl v roce 1424 jakýsi Martin. Od roku 1510 zde bydlel Pavel Šnajdar, zvaný však většinou Paulšnajdar. Toto označení se pak přeneslo i na dalšího majitele domu, městského radního Kryštofa Kalšingara - Paulšnajdara, který se do domu přiženil sňatkem s Pavlovou vdovou. V roce 1566 jeho dcery, Klára a Veruna, prodaly po otcově smrti dům doktoru Tomáši Albínovi z Helfenburka, synovi rožmberského kancléře Václava Albína. V roce 1574 se doktor Tomáš Albín stal olomouckým biskupem a dům prodal Lorenci Benešovi. Po Lorencově smrti dům roku 1590 koupil bývalý sekretář Viléma z Rožmberka Jiří Svérázký, který ho 1594 prodal Jiřímu Hrachovcovi. Ten mezi lety 1597 - 1608 pohřbil dvě manželky a dům pak prodal řezníkovi Jiřímu Dittrichovi. Dalším z majitelů byl po Matyáši Proškovi opět řezník - Kryštof Pach. Jeho vdova Barbora pak prodala dům formanovi Řehoři Trabalíkovi, který v něm podle dokladu z roku 1654 vařil a šenkoval pivo. Po něm se v roce 1677 do domu nastěhoval řezník Adam Schmidt. Od roku 1727 zde žil soukeník Vincenc Tukh, jehož po třech letech vystřídal knihvazač Pavel Neuhauss. V letech 1739 - 1838 pak dům obývala rodina Fridlů.