Slavnost ukazování ostatků v Českém Krumlově
Uctívání ostatků v Českém
království nabylo velkého významu ve 2. polovině 14. století pod
vlivem osobního příkladu římského císaře a českého krále Karla IV.
V Praze se v té době ukazovaly ostatky spolu s říšskými klenoty při
kapli Božího Těla. Ambiciózní
Rožmberkové, kteří se snažili vyrovnat panovnickému sídlu po
všech stránkách, zavedli v té době úctu k ostatkům i ve svém městě.
Tyto slavnosti se každoročně konaly v konventním kostele minoritů a
klarisek v Českém Krumlově, jenž byl zasvěcen právě Božímu Tělu a
Zvěstování Panny Marie (
Minoritský klášter ve městě Český Krumlov). K tomuto konventu
měli Rožmberkové jako jeho zakladatelé (rok 1350) blízký vztah.
Ostatky pocházející z darů Karla IV., Ludvíka I., patriarchy
akvilejského, pražského arcibiskupa atd., byly vsazeny do
relikviářů a uloženy v kapli sv. Jiří na českokrumlovském hradě
(Ostatky
sv. Kalixta v zámecké kapli sv. Jiří) a některé i v
cisterciáckém klášteře Vyšší Brod, který založili Rožmberkové roku
1258 jako svou rodovou hrobku.
Před rokem 1379 bylo božítělové a ostatkové procesí u minoritů přeloženo až na oktáv svátku Božího Těla (tj. osmý den po vlastním svátku; velké svátky jsou v katolické církvi slaveny osm dní) kvůli sporu s farním duchovenstvem, jehož božítělový průvod byl zastiňován slavností u minoritů. Význam slavnosti ukazování ostatků ještě vzrostl koncem 14. století, kdy pro ni Rožmberkové získali množství odpustků.
V
nekrologiu krumlovských minoritů se zachoval návod na konání této
slavnosti, který sice není úplný, ale přesto má vysokou vypovídací
schopnost. Je cenný i tím, že jde patrně o jediný přímý doklad
hudební produkce v Českém Krumlově na sklonku 14. století (
Historie hudby ve městě Český Krumlov). Slavnost vypadala
následovně: na oktáv Božího Těla se v konventním kostele za zpěvu
hymnu řadil průvod směřující pak k farnímu kostelu sv. Víta. V jeho
čele šly osoby sypající trávu a květiny, za nimi čtyři mniši s
relikviářem, pak ostatní s ostatkovou monstrancí, ministranti se
zvonky, vyšebrodský opat s Nejsvětější Svátostí pod hedvábnými
nebesy, které nesli čtyři muži s podobami evangelistů. Opat byl
obklopen duchovenstvem a nakonec šel lid. Procesí provázeli svými
zpěvy a instrumentální hudbou "pueri", zřejmě žáci českokrumlovské
latinské školy. Po návratu z farního kostela byly na klášterním
hřbitově ukazovány vyšebrodským opatem ostatky ve čtyřech
monstrancích. Kněz je vyvolával nejprve česky a pak německy. Po
následném udělení odpustků se konala slavná zpívaná mše, jíž se
kromě duchovních účastnila i část věřících. Ostatní poslouchali
německé kázání na nádvoří kláštera, nebo pobývali v křížové chodbě
a na hřbitově, na němž se rovněž kázalo. Po mši šli všichni hosté
na hostinu do hradu. Po jídle bylo v klášterním kostele latinské
kázání o Božím Těle. Během celého dne zpovídalo množství kněží.
Naposledy se tento svátek uctívání ostatků konal roku 1417. Z popudu Oldřicha II. z Rožmberka, klonícího se k husitství, byli přítomní faráři rožmberského patronátu nuceni k přestupu k utrakvismu. Mnozí z nich pak byli ze svých far vyhnáni. Po svém návratu ke katolicismu roku 1420 dal Oldřich relikvie do zástavy, aby měl prostředky na boj proti husitům. Ostatky byly vráceny v 50. a 60. letech 15. století, ale slavná ostatková procesí už obnovena nebyla.
(jh)