Novoměstská zahrada v 18. a 19. století
Chronologický přehled pramenů o vývoji zahrady:
- 1718 - Panství jedná s městem o údržbě zdi při řece, která je současně městskou hradbou.
- 1723 - Projekt výstavby nového skleníku pro pěstování "vlašského ovoce" o půdorysu 14,19 x 4,73 metru a výšce 3,54 metru patrně při severní zdi. Převážně cihelná konstrukce s jižně orientovanými okny, každé o velikosti"1,774 x 0,887 metru. Střecha byla pokryta šindelem. Mluví se o starém "malém" skleníku, jehož materiál byl částečně použit.
- 1740 - Povodeň strhla zeď zahrady v délce 40 metrů.
- 1745 - 1754 - Plány a rozpočty stavitele Josefa Johanna Fortiniho na obnovu zřícené zdi a vybudování tarasu v délce"cca 155,5 metru.
- 1764 - Zřízení fíkovníku.
- 1777 - 1780 - V zahradě se nachází pařeniště, skleník, fíkovna, oranžerie, úzká školka stromků a 1 čtvrtina volné zahradní plochy,. Ostatní prostor slouží jako deputátní zahrádky.
- 1827 V zahradě se nachází:
obytná budova (dnešní Latrán č. p. 26 Nové Město)
dvůr (53,95 m2)
kůlna (35,96 m2)
Lusthauz (53,95 m2)
Gartenhauz, t.j. oranžerie (197,81 m2) - 1835 - Oprava fíkovny - "starého skleníku" o plošném rozsahu 302,12 m2.
- 1852 - Další oprava a rekonstrukce fíkovny - "starého skleníku".
- 1863 - Oprava a rekonstrukce fíkovny - "starého skleníku".
- 1870 - Nařízením ze dne 26. 3. 1870 došlo ke zrušení skleníků
jako nerentabilních zařízení.
Stavebně historický vývoj:
Adam František z Eggenbergu přejímá eggenberské krumlovské panství
v roce 1719 a krátce poté zahajuje barokní úpravy zámecké
rezidence. Novoměstská zahrada zůstává ale ve stínu nové zámecké
zahrady, pro kterou je již v roce 1720 zpracován záměr na barokní
proměnu její dispozice. Areál novoměstské zahrady ztrácí charakter
okrasné dvorní zahrady a stává se užitkovou zahradou kuchyňskou.
Zájem vrchnosti na pěstování ovoce a zeleniny pro panskou kuchyni v
Novoměstské zahradě trvá ale nadále - v roce 1723 je zde postaven
nový skleník. Umělecko-historický vývoj novoměstské zahrady jako
jednotného komponovaného zahradního prostoru je ukončen rozhodnutím
vrchnosti z roku 1726 přidělovat zámeckým úředníkům části - tehdy
již víceméně nepotřebné - novoměstské zahrady do pronájmu. Přesto
si vrchnost ponechává pro své užívání pozemky v severní, lépe
osluněné polovině zahrady se starými zahradními stavbami oranžerie,
lusthauzu apod. Zahrada je v té době označována jako "dolní
kuchyňská zahrada". Produkční zahradní stavby udržovány a často
opravovány. V téže době jsou stavěny skleníky pro pěstování ananasů
a "vlašského ovoce" v tzv. horní kuchyňské zahradě Na plášti - nad
zámkem (dnešní zahradnictví správy zámku). Vznikají tak vlastně dvě
panská výrobní zahradnictví, což svědčí o rozsahu potřeb
zahradnických produktů na zámeckém dvoře.
Podobu Novoměstské zahrady v 18. století dokumentují dobře její plány, uložené ve Státním oblastním archivu Třeboň, pobočka Český Krumlov. Plán zahrady z roku 1764 je vůbec nejcennějším dochovaným mapovým pramenem, vypovídajícím o podobě Novoměstské zahrady. Nazývá se "Geometrický plán knížecí schwarzenberské dolní dvorní a kuchyňské zahrady v Krumlově, obsahující "novoměstský prospekt" (pohled na panský dům), v němž bydlí důchodní písař, revident, vozka , 4 mušketýři, sládek a hostinský". Plán je signován "Fecit Franciscus Plansker 1764". K půdorysu zahrady je přilepena kolorovaná kresbička západního průčelí panského domu ( Latrán č. p. 27). V západní ohradní zdi zahrady je zakreslena grotta. Kromě výše uvedené grotty plán dokládá existenci dalších zahradních staveb. Před dnešním domem Latrán č. p. 22 je zakreslen (přistaven k jeho jižní zdi) skleník. Východně od domu zahradníka se nalézala pařeniště a nový skleník ("Neues Glashaus"). Za ním je na místě pozdější fíkovny zakreslen další skleník ("altes Glashaus"). V zahradě se nacházely dvě kruhové kašny.
V době vzniku plánu již byla část zahrady přidělována jako deputát vrchnostenským úředníkům, což dosvědčují drobné zahradní altány a výše uvedené vstupy, proražené v ohradní zdi. Přesto vnitřní členění plochy zahrady a cestní síť ještě nese zřejmé stopy kompozičního členění manýristické rožmberské zahrady. Hlavní osa zahrady vychází zhruba ze středu zahradního průčelí panského sídla. K panskému stavení přiléhala čtvercová plocha zahrady členěná křížem cest na čtyři boskety, lemované živými ploty. Střed křížení je akcentován klasickým motivem zahradní architektury - rozšířeným prostranstvím na půdoryse kruhu. Za čtveřicí bosketů se zahradní osa lámala (místo lomu bylo opět zdůrazněno kruhovým prostorem lemovaným živými ploty) a pokračovala směrem ke grottě. Křížení hlavní osy zahrady s příčnou osou, vycházející od domu zahradníka, je na plánu zdůrazněno čtveřicí stromů. Průjezd od vstupní brány vedle domu zahradníka za úrovní vchodu do domu pokračoval klenutým loubím.
O něco mladší mapa (nápis uvádí datum schválení 30. prosinec 1780) na jednom mapovém listu zahrnuje dva plány novoměstské zahrady. Horní plán (označen "A") ukazuje situaci parcelace zahrady na jednotlivé deputátní zahrady. V poněkud jiném průběhu oproti předchozímu plánu je čárkovaně vyznačena původní hlavní osa zahrady, na níž leží dvě kruhové kašny (?). Osa končí v místě křížení s cestou do domu zahradníka a nepokračuje dále ke grottě - východní část zahrady, jak uvádí popis, užíval knížecí lovčí. V užívání vrchnosti byly v té době již pouze pozemky severně od původní hlavní osy zahrady - mikroklimaticky výhodnější plochy před osluněnou severní ohradní zdí zahrady se skleníky a pařeništi. V panské části zahrady se v pořadí od domu zahradníka nacházely pařeniště, skleník, fíkovník, oranžerie (nezastřešený pozemek, vymezený ze všech stran zdmi, kde se přes léto vystavovaly - "letnily" - teplomilné rostliny). Před panským domem byla školka na pěstování sazenic ovocných stromů.
Dolní plán (označen "B") dokládá zvětšení plochy deputátních zahrad na úkor části přímo užívané vrchností. Pozdější zákresy tužkou ukazují změny uživatelů. Poprvé je také zachycen objekt lusthausu vlevo od vstupní brány (v půdoryse je naznačena jeho valbová střecha) a dvůr s kůlnou. Trasa hlavní cesty odpovídá stavu, jaký byl v zahradě dochován až do roku 1990. Na litografii J. Langweila, M. Falty a A. Langweila z roku 1819 vidíme dlouhou jižní fasádu staré fíkovny s mohutnou fabionovou římsou (identickou jako u oranžerie v kuchyňské zahradě na zámku). Na fíkovnu navazuje objekt s dvěma okny a střechou s bedněným pološtítem, pravděpodobně zděný zahradní domek. Jeho identifikace se zahradním altánem v minoritské zahradě se nezdá být pravděpodobná.
Indikační skica ke Stabilnímu katastru Českého Krumlova Josefa Langweila z roku 1826 je cenným dokladem o stavu zahrady v 1. polovině 19. století. Je ho totiž možno porovnat s inventářem zahrady (viz výše) z téže doby. Středová cesta je zakreslena s ploty po obou stranách. Je možné se domnívat, že již v té době bylo oplocení tvořeno řadami kamenných sloupů s výplněmi fošen. Soupis nemovitostí z roku 1827, odvozený od indikační skicy z roku 1826, uvádí jednotlivé objekty systematicky, počínaje domem zahradníka, od západu na východ. Všechny inventované stavby jsou na plánu zakresleny. Při severní obvodové zdi je žlutě vyznačena dřevěná konstrukce oranžerie (v inventáři jmenována jako "Gartenhaus", později označována jako fíkovna) jako obdélná stavba na půdorysu zhruba 25 x 7 metrů. V blízkosti východní stěny oranžerie je zakreslen z inventáře neznámý objekt, pravděpodobně rovněž altán. Čtyři další dřevěné altány, jež patřily zřejmě jednotlivým nájemcům zahrádek, jsou vyznačeny jako žluté čtverečky. Na plánu není zakreslen klasicistní zděný altán, nacházející se dnes u jižní ohradní zdi zahrady, cca 30 metrů od jižního nároží panského domu. Plocha předzahrádky (nápis označuje za uživatele Josefa Rosenauera) je nečleněná, zakreslen je jeden altán, u jižního nároží panského domu je situována dřevěná stavba (kůlna) na půdorysu cca 15 x 10 metrů.
V 2. polovině19. století ztrátový provoz skleníků přiměl správu velkostatku ke zrušení nejen části skleníků v horní kuchyňské zahradě (2. oddělení ananasového skleníku), ale také byly zrušeny všechny skleníky v novoměstské zahradě. Od té doby jsou všechny pozemky pronajímány, zahrada ztrácí charakter panské zahrady.
Fotografie neznámého autora ze 70. let 19. století zachycuje Český Krumlov z úbočí Křížového vrchu. V prostoru Novoměstské zahrady ukazuje fíkovnu (oranžerii), rekonstruovanou v roce 1863.
Další informace:
Novoměstská zahrada za vlády Rožmberků
Novoměstská zahrada v 17. století
Novoměstská zahrada - stavební objekty a vegetace