Historický vývoj českokrumlovských zahrad a parků za vlády posledních Rožmberků (období renesance a manýrismu)

V polovině 16. století vznikla jižně od areálu klášterů zahrada u vdovského sídla Anny z Rogendorfu na Novém Městě (tzv. Novoměstská zahrada). Původně zde se nacházející poddanské domy a dvorce se zahradami byly vykoupeny a na jejich místě postupně vznikla městská panská zahrada, pravděpodobně ještě středověkého charakteru. Zahrady a vinice se v polovině 16. století rozkládaly také na jižních svazích pod Horním hradem. V 16. století vznikají i zahrady na návrší západně od českokrumlovského hradu, v místech později vzniklé zámecké zahrady. Středověké opevnění západního předpolí hradu, tzv. Plášť, již od poloviny 15. století vymezil vnitřní chráněné území, na němž posléze vznikly panské zahrady (viz pomístní označení "zahrada na Plášti", "plášťová zahrada"). K roku 1555 je zde doložena existence letohrádku (lusthauzu). Zajímavé je, že v těsné blízkosti panské zahrady, jak dokládá zpráva z roku 1554, se nalézala zahrada panského krejčího Linharta Hyrše. Zpráv o existenci měšťanských zahrad a zahrad u hospodářských dvorců máme z druhé poloviny 16. století relativně mnoho; potíže působí spíše jejich lokalizace, ale hlavně málo údajů o jejich podobě. K významným patřil dvůr se zahradou rožmberského hejtmana Jana Benýtka, oblíbence Petra Voka z Rožmberka. Právě dobrým vztahům hejtmana s rožmberským vladařem vděčili obyvatelé Plešivce za zřízení vodovodu, jenž do Benýtkova dvora a pro další domy na horním Plešivci přivedl vodu z panských zahrad (t.j. z dnešního zásobního zahradnictví správy zámku). Z roku 1612 pochází zpráva, že abatyše kláštera klarisek koupila od malíře Bartoloměje Beránka Jelínka chmelnici a pole na Budějovickém předměstí. V podobě městské krajiny České Krumlova se kromě zahrad, sadů, chmelnic a polí uplatňovaly i městské výrobní objekty: pila, mlýn, cihelna a vápenka na Plešivci.

Za panování Viléma z Rožmberka byl dalšími nákupy zvětšen rozsah Novoměstské zahrady. Zahrada (v té době označovaná jako tzv. dolní zahrada na Novém městě) byla se zámkem spojena systémem krytých chodeb, takže byla pro zámecké panstvo komunikačně snadno dostupná. Zahradní úprava se postupně začíná měnit v duchu renesance. Zatímco o jejím kompozičním uspořádání nemáme zprávy, je naopak známo, že se zahrada stala místem vědecké práce jednoho z předních českých přírodovědců své doby - Adama Zalužanského ze Zalužan. O vysoké odborné úrovni zde pracujících zahradníků svědčí i zmínka o oranžerii, pravděpodobně druhé nejstarší ve střední Evropě, a také pozdější inventáře pěstovaných exotických rostlin.

Roku 1590 byly na příkaz Rožmberků městem pro českokrumlovské jezuity vykoupeny tři dvorce a přilehlé pozemky naproti jejich nové koleji (z let 1586 - 1588), na levém vltavském břehu v místech, kde se dnes nachází Městský park. Rok poté již byl nově vzniklý jezuitský areál obehnán zdí a zpřístupněn z jezuitské koleje dřevěným mostem přes Vltavu. Na jihu a západě byly pozemky jezuitů vymezeny plochou hřbitova s tehdy ještě dřevěnou kaplí sv. Martina, objektem chudobince (č. p. 60) a dále několika usedlostmi při dnešní Linecké ulici. Postupně se tak utvářelo předměstské řádové letní sídlo, jež nepochybně zahrnovalo i plochu zahrad. Jakoby ve stínu Vilémových stavebních počinů v Českém Krumlově stojí období vladařství Petra Voka z Rožmberka. Přitom tento poslední Rožmberk i na Českém Krumlově projevil svůj zájem o teologickou a historickou literaturu, sběratelství, o přírodu a zahrady. Svou pozornost rozdělil rovnoměrně mezi město i zámeckou rezidenci. Právě za jeho panování letech 1593 až 1600 vznikla severně od zámku (na dnešním území Jelení zahrady) obora a uprostřed zámeckého rybníka "zahrada na ostrově". Vlastní rozlohou poměrně malá zahrada na půdorysu pravidelného čtyřúhelníka (čtverce o rozměrech přibližně 75 x 75 metrů) byla obehnána obvodovou zdí s ochozem. Výše zmiňovaný lusthauz byl zřejmě situován v ose zahrady. Stručný popis tehdejší zahradní dispozice nabízí zajímavou analogii se současnou zahradou na Kratochvíli. Konfigurace terénu v případě českokrumlovského zámku umožňovala pohledovou vazbu zahrady na severní fasádu zámku, kde se v místech dnešního Zrcadlového sálu nacházel někdejší palác posledních Rožmberků. Z něj se otvíral působivý pohled na zahradu, která se pod ním rozprostírala. Do prostoru severního předpolí hradu (resp. zámku) je nutno dále situovat i v archivních pramenech zmiňovanou oboru, bažantnici, brusírnu drahokamů a pilu na zpracování exotických dřev. Nedaleko, na dnešním 5. zámeckém nádvoří mimořádně vznikala v té době rozlehlá palácová stavba. Stavěl ji Domenico Benedetto Cometta z Eckthurnu. Palác (dnes známý jako tzv. Renesanční dům) se obracel ke svahu s panskými zahradami nad zámkem svou severozápadní fasádou se šesti mimořádně velkými nikami. Vokův ambiciózní stavební program byl zřejmě ohlasem na založení Královské obory císařem Rudolfem II. a je dokladem kulturní orientace posledních Rožmberků na umělecký okruh císařského dvora v Praze.

Zahradní umění konce 16. století dosáhlo svého vrcholu v Českém Krumlově v manýristických úpravách Novoměstské zahrady. V té době byla nejnáročněji upravenou zahradou z těch několika, které Rožmberkům v Českém Krumlově patřily. Kompoziční členění a vzhled zahrady lze dobře rekonstruovat podle inventářů z přelomu 16. a 17. století, pořízených v době, kdy tato zahrada s celým českokrumlovským panstvím přechází do majetku císařské komory. Pestré druhové složení "ohrad" v Novoměstské zahradě, t.j. směs ovocných stromů, keřů, léčivých rostlin a okrasných květin, sice ještě prozrazují ještě dozvuky středověkého pojetí zahrad, zahrada jako celek je však pojednána v duchu renesance. Ze souboru renesančních typů zahradních prostorů lze Novoměstskou zahradu nejspíše označit za "giardino de semplici", zahradu se smíšeným užitkovým i okrasným charakterem. Byla nejčastěji rozdělena pravoúhlým systémem cest na čtvercové záhony, lemované nízkým plůtkem ze zimostrázu. Záhony samy byly osázeny květinami a okrasnými dřevinami, čtverce bývaly doplněny altány.

Další informace: