Historie cechu řezníků ve městě Český Krumlov

Mezi nejvýznamnější a nejvýnosnější potravinářská řemesla v Českém Krumlově se řadila řeznická živnost. Řezníci, kteří se starali o zásobování celého města masem, obvykle patřili k váženým a velmi dobře situovaným měšťanům. První zmínka o řeznickém řemesle v Českém Krumlově pochází z roku 1347, kdy rožmberský vladař Petr I. z Rožmberka vydal listinu týkající se prodeje masa v masných krámech, v nichž řezničtí mistři nabízeli své zboží (Historie masných krámů ve městě Český Krumlov).

Řezníci se stejně jako příslušníci jiných řemesel sdružili do vlastního cechu, jenž představoval jejich profesní organizaci, která se řídila stanovami vydanými nebo schválenými vrchností. Například roku 1539 vydal Jošt z Rožmberka pro řezníky cechovní privilegium, jež upravovalo podmínky pro porážení dobytka. Porážet se mělo pouze na městských jatkách, zvaných šlachtáta (Historie jatek ve městě Český Krumlov), a zakazovalo se porážení dobytka v soukromých domech nebo v masných krámech. Jatky se později staly příčinou konfliktu mezi řezníky a magistrátem, neboť prostor, kde se poráželo, byl plný nečistot a silného zápachu, který se šířil do širokého okolí. Roku 1883 proto město odkoupilo staré jatky a zbudovalo na svůj náklad nová, včetně masných krámů.

Spory konkurenčního rázu vznikaly často mezi českokrumlovským řeznickým cechem a řemeslníky zabývajícími se jinými živnostmi, jako byli například ševci a koželuzi, kteří si osobovali právo prodávat dobytčí kůže stejně jako řezníci. Cech řezníků zanikl podobně jako ostatní cechy po polovině 19. století v souvislosti se změnou ekonomických podmínek. Jedním ze svědků jeho minulosti je např. znak cechu řezníků, který dodnes zdobí fasádu domu Horní č. p. 153, kde v 16. století někteří řezníci bydleli.

(zp)

Další informace:
Historie cechů a řemesel ve městě Český Krumlov