Historie papírny Větřní

Ignác Spiro & Söhne, Českokrumlovské továrny na strojní papír Český Krumlov - Větřní

V Českém Krumlově existovala ruční výrobna papíru již v roce 1614. Výrobna byla pronajímána městem různým nájemcům a v roce 1766 byla prodána Jiřímu Pachnerovi. Velká změna a počátek velkého rozvoje výroby papíru byl spjat s příchodem obchodníka Ignáce Spira z Jindřichova Hradce do Českého Krumlova. Ten zakoupil v roce 1861 starou papírnu od Theodora Pachnera, rytíře z Eggensdorfu, a následně investoval třicet tisíc zlatých na nákup strojů a ostatního potřebného zařízení. Přeměnou dřívější ruční práce ve strojovou výroba papíru značně vzrostla. Dne 23. října 1866 však došlo k velkému požáru a závod byl téměř celý zničen. Protože si dal Spiro svůj podíl pojistit, získal nové prostředky a tak se mu během jednoho roku podařilo uvést továrnu znovu do provozu.

Tehdejší kulturní a hospodářský rozvoj města si vynucoval zvýšenou potřebu papíru. Jeho výroba, prováděná dosud pouze ze starých hadrů, nestačila a vedla k hledání nových surovin. Nejvýhodnější z nich byla jemná dřevná drť. Z toho důvodu zakoupil Ignác Spiro v roce 1867 za pětasedmdesát tisíc zlatých od Jana Wolfla Pečkovský mlýn při silnici z Českého Krumlova do Rožmberka. V tomto mlýně, který v té době skutečně sloužil k mletí obilí, zřídil brusírnu dřeva. Mlýn měl velmi výhodnou polohu nedaleko Českého Krumlova, poměrně výhodné dopravní spojení a dostatek pracovních sil v okolí obce Větřní. Proto sem začal postupně Spiro přenášet výrobu z krumlovské papírny, kterou nebylo možné do budoucna rozšiřovat.

Obchodními společníky se později stali Ignáci Spirovi i jeho dva synové, Ludvík a Emanuel. V hospodářské krizi kolem roku 1873 se mohli udržet jen kapitálově silní podnikatelé. Řada závodů v té době krachovala, ale Spirova papírna díky vhodně prováděným investicím vzkvétala. Papírenské výrobky byly dobré kvality a vyvážely se daleko do světa, dokonce i do Spojených států severoamerických.

Metoda broušení dřeva na dřevovinu byla pomalá, a tak byla v prostoru někdejšího Pečkova mlýna zřízena v roce 1883 sulfitka - továrna na sulfitovou buničinu. Byla to zároveň jedna z prvních sulfitek, zřízená například o dva roky dříve než první závod toho druhu v Americe. Dopravní spojení přestávalo postupně vyhovovat. Všechno zboží se muselo dovážet na nádraží do Velešína, což bylo nákladné a pomalé. Proto firma vybudovala v roce 1896 vlastní vlečku z továrny na nádraží do Kájova. V roce 1889 byla velkým požárem zničena přípravna dřeva a papírenské stroje. Pojišťovna opět z větší části škodu nahradila, a tak bylo možné zakoupit v zahraničí nové stroje, a tím továrnu podstatně zmodernizovat a rozšířit. Původně vodní pohon byl záhy posílen o parní, který byl neustále rozšiřován. Velkým průlomem v získání pohonné síly se stalo zprovoznění vodního díla u Vyššího Brodu v roce 1903 (Elektrárna ve Vyšším Brodě). Nová pracovní epocha v oblasti výroby papíru nastala v roce 1911 postavením dosud největšího rotačního stroje na papír ve světě.

Během první světové války se ukázalo, jak uškodila Rakousko - uherské monarchii její závislost na severské nátronové celulose. Spirové vycházejí z této situace a ihned činí přípravy k tomu, aby se dala tato surovina vyrábět v jejich závodě. Různé okolnosti zabránily tomu, že již v roce 1917 koncesovaný plán vystavět provoz na nátronovou celulosu mohl být uskutečněn až v roce 1926. Byl to opět první podnik toho druhu v republice a Spirova továrna se stala významným závodem, zcela soběstačným, a nebyla odkázána na dovoz z ciziny.

V září 1929 se přeměňuje dosud soukromá firma na akciovou společnost s akciovým kapitálem šedesát milionů československých korun. Po hospodářské krizi ve třicátých letech dvacátého století dochází k další modernizaci závodu, kdy jsou přestavovány a vyměňovány papírenské stroje a další strojní části jednotlivých provozů. Zároveň se přistupuje i k výstavbě vysokotlakého parního kotle a protitlakové turbiny,

což vyřešilo nedostatek hnací síly při nedostatku vody čerpané z řeky Vltavy zvláště v suchých letních měsících. Před druhou světovou válkou pracovalo v podniku celkem sedm papírenských strojů o šíři od 1,80 do 4,20 metru, které za 24 hodin vyrobily až dvacet vagónů papíru. Na celkovém objemu vývozu československého papírenského průmyslu se společnost podílela přibližně 47 %.

Osudný rok 1938 hluboce zasáhl do dějin továrny. V rámci protižidovských opatření se Němci zmocnili majetku Spirovy rodiny a v září 1941 došlo ke sloučení Spirovy papírny s málo prosperující rakouskou papírnou Steyrermühl ve Steyeru. V období okupace se projevoval způsob válečného hospodaření. Zároveň toto období nepřineslo žádné rozšíření provozu ani jeho modernizaci. Stroje nikdo neudržoval a tak se zařízení rychle ničilo, až se na konci války zastavilo téměř úplně.

Historie Jihočeských papíren v datech:

Informace o současné produkci papíren:
Jihočeské papírny, a. s., Větřní

Další informace:
Historie průmyslové produkce v regionu Český Krumlov
Historie papírny Loučovice

(ja)