Historie "Jihočeského divadelního festivalu" ve městě Český Krumlov

Město Český Krumlov svou malebnou krásou připomíná divadelní scénu. Tomu, kdo jej viděl v nočním osvětlení a letním podvečerním klidu, se zdá, že je nemožné, aby vše kolem, co vidí, bylo pravé a vtírá se mu dojem, že je to postaveno z divadelních kulis a dekorací. V každém koutku tohoto překrásného města naleznete místo či prostor jako stvořený pro hraní divadla. Český Krumlov je jedno velké divadlo.

Tuto skutečnost si uvědomil Karel Konstantin, od 1947 do 1949 ředitel Jihočeského divadla. Přišel s myšlenkou uspořádat Jihočeský divadelní festival. První ročník se neodehrával výhradně v Českém Krumlově, přesto však v jeho rámci se hrálo v českokrumlovské zámecké zahradě několik představení v režii Karla Konstantina, na scéně Joana Brehmse: před letohrádkem Bellárie tři představení Hoffmaisterových " Zpívajících Benátek" a čtyři představení Shakespearova "Večera tříkrálového". Návštěvníci (cca 1500 sedících diváků) těchto představení si odnášeli dojmy skutečně pohádkové.

Druhý ročník Jihočeského divadelního festivalu se mimo České Budějovice, Písku a Třeboně odehrával opět v českokrumlovském zámeckém parku. Znovu byl využit prostor před letohrádkem Bellárie: dvě představení hry "Lucerna" Aloise Jiráska a jedno představení Shakespearova "Kupce benátského". Tentokrát Konstantin navíc uskutečnil pět překrásných představení Shakespearova "Snu noci svatojánské" před kaskádovou fontánou.

Třetí ročník Jihočeského divadelního festivalu se konal až po deseti letech. Zásluha renesance pořádání Jihočeského divadelního festivalu v Českém Krumlově patří bezesporu tehdejšímu řediteli Jihočeského divadla Otto Haasovi. Pod jeho vedením III. Jihočeský divadelní festival reprezentuje rozhodující mezník ve vývoji celé padesátitileté historie působení Jihočeského divadla v Českém Krumlově. Tento ročník byl úzce koncentrován pouze do Českého Krumlova a kladl si vysoce náročné cíle umělecké a téměř nadlidské úkoly organizační. Festival se konal od 7. do 15. června 1958. Každý den jiné představení, z toho dvě klíčová, mající pro další koncepci festivalů zásadní význam. Dne 9. čevence 1958 se uskutečnilo experimentální představení Weisenbornovy hry "Ztracená tvář", pouze pro zvané, na prvním, ještě primitivním otáčivém hledišti. Cílem vyhlášeným Haasem bylo: "Chceme rozvinout na širokém plátně děj kolem hlediště. Otevírají se nám nesčíslné, nádherné možnosti, dimenze až dosud neznámé, od blízkého detailu až k odsunutí scén do dálek, v nichž se člověk pojí s velikostí přírody".

Na III. Jihočeském divadelním festivalu byly před letohrádkem Bellárie uvedeny operety "Madame Favart" (Offenbach), "Ohňostroj" (Burkhardt), opera "Jakobín" A. Dvořáka, Astafjevův balet "Bachčisarajská fontána" a Schillerovo drama "Fiesco a jeho janovské spiknutí". Na otáčivém hledišti dvakrát "Ztracená tvář". Otto Haas ale pokračoval. Snad poprvé v tomto století se uskutečnilo divadelní představení v zámeckém barokním divadle. Byl to nezapomenutelný zážitek a dosud zůstává v paměti těch, kteří se účastnili. Uprostřed starobylých kulis zazněly tóny Rossiniho komické opery "Signor Kartáč", uvedené 15. června 1958 v českokrumlovské premiéře (režie Otto Haas, dirigent Jan Hus Tichý, dirigent Národního divadla v Praze).

V barokním zámeckém divadle se vedle Rossiniho díla "Signor Kartáč" hrála Mozartova "Figarova svatba". V témže roce se uskutečnilo pohostinské vystoupení divadla z německého Meiningenu "Fidelio" L.van Beethovena na II. nádvoří zámku. V zimní jízdárně hostovalo Národní divadlo Praha s "Maryšou" bratří Mrštíků a Pucciniho "Bohémou".

V roce 1960 to byl v barokním zámeckém divadle Rossiniho "Lazebník sevilský". Rok na to, na téže scéně; Moliérův Tartuffe", tentokrát rekordních 15 představení.

V roce 1962 opět v barokním zámeckém divadle Lope de Vega "Chytrá milenka" (14 x), G. F. Händel "EZIO" (2 x) v provedení Meiningenského divadla, Donizettiho "Don Pasquale" (5 x) a Moliérův "Don Juan" v provedení souboru JAMU.

V roce 1963 se začíná hrát naplno v Maškarním sále zámku Merivauxova "Hra lásky a náhody". Hraní v barokním zámeckém divadle bylo ukončeno v r. 1965 Merleho "Bílým ďáblem" (6 x) a Verdiho "Traviatou" (5 x).

V následujících ročnících Jihočeského divadelního festivalu bylo využito hlavně otáčivé hlediště, které postupně prošlo řadou technických i vzhledových úprav, a zámecký Maškarní sál. V létech 1959 až 1979, kdy už se většina představení hrála před otáčivým hledištěm, vykazuje točna tato čísla: počet představení za toto období je 1 299 a návštěvníků 899 314.

Pro havarijní stav točny se Jihočeské divadlo při Jihočeském divadelním festivalu 1981 orientovalo na operní představení v Maškarním sále českokrumlovského zámku a přeneslo částečně své působiště do přírodního amfiteátru v Trocnově.

Před uzavřením točny v roce 1988 průměrný počet představení za rok činil 74, průměrná roční návštěvnost 62 000 diváků.

V roce 1989 bylo započato s výstavbou nové točny, která byla dokončena téměř zároveň s opravou letohrádku Bellárie v roce 1993. Provozovatelem točny byla agentura Panta Rhei.

První představení Jihočeského divadla na nové točně byla 2.7.1993 opera "Venkovské zpěvačky" od Fioravantiho.

Od roku 1994 je provozovatelem otáčivého hlediště Jihočeské divadlo, zařízení točny je v majetku Úřadu města České Budějovice. Od roku 1998 je otáčivé hlediště uznáno jako majetek státu a hledá se optimální forma jeho provozu, vyhovující potřebám památkově chráněné zámecké zahrady.

(jc)