Historie lékáren ve městě Český Krumlov

Vyhledávání léčivých látek a poskytování hojivých prostředků nemocným je snad stejně staré jako lidstvo samo, vždyť lékárenství velice úzce souviselo s vývojem a rozvojem přírodních věd a poznáváním okolního světa. Nejstarší lékárny v Čechách jsou zmiňovány již ve 14. století a první písemná zmínka o lékárníkovi v Českém Krumlově pochází z roku 1568.

Každá lékárna v minulosti sestávala minimálně ze dvou místností - oficíny, která sloužila k prodeji medikamentů, a z přípravné laboratoře s velkým množstvím dřevěných, cínových, měděných, hliněných, porcelánových a skleněných nádob i velkých hmoždířů, ve kterých se drtily suroviny potřebné k výrobě léků. Lékárny se vždy, v porovnání s kupeckými krámky, vyznačovaly mimořádnou čistotou a uspořádaností regálů s rozličnými nádobami, konvicemi, džbánky, kotlíky, naběračkami, odměrkami, porcelánovými i dřevěnými dózami, papírovými a dřevěnými krabicemi, které stály na bohatě řezbovaných a zlacených policích. V centru lékárny vždy býval dlouhý prodejní pult (tára) s lékárenskými váhami a hmoždíři. U pultu stávaly pytle s léčivými bylinami a kořením. Ve velkém množství přehledných zásuvek a přihrádek se uchovávaly další suroviny - koření, semínka, sušené ovoce a květy, barviva, kadidlo, vosk, med, mandle, perník, kůry stromů, kosti, tuky, sádlo i jedy. Přímo v lékárně a přilehlé laboratoři apatykář vyráběl rozličné směsi, masti, oleje, tinktury a mazání. Kromě tohoto klasického lékárenského sortimentu apatykáři produkovali celou řadu dalších výrobků spíše luxusní povahy - cukrovinky, oplatky, zavařeniny, marcipán, barvy, výrobky z vosku, svíčky, balzámy, jedy, mýdla, parfémy či likéry.

Lékárny ve městech nejčastěji zřizovala vrchnost, městské úřady či církevní instituce, čímž se apatykáři vyhli cechovnímu zřízení a díky značné odpovědnosti a potřebnosti nezřídka užívali privilegovaného postavení mezi váženými měšťany. Také v Českém Krumlově působily tři lékárny - městská, zámecká a jezuitská.

První zmínka o lékárníkovi ve městě Český Krumlov pochází z roku 1568, kdy apatykář Hans Gunstätter zakoupil dům v Radniční ulici. Od roku 1620 se nacházela lékárna v zadním traktu budovy radnice (náměstí Svornosti č. p. 1), kterou užívali po roce 1637 i následovníci lékárníka Gunstättera Kristián Xaver Hable a Basilius Frank. Roku 1720 byla Frankovi odebrána lékárenská licence, neboť od roku 1710 protiprávně provozoval také lékařskou praxi, na kterou neměl patřičného vzdělání, a městská lékárna tak zůstala po čtyři roky uzavřena. 22. března 1724 koupil lékárnu od města za 250 zlatých rýnských Franz Alois Magg, ale ten po čtyřech letech odešel z města, neboť "zde nemůže být živ, protože v Krumově nechtějí lidé stonat". V letech 1728 -1729 několikráte kníže Adam František ze Schwarzenberku navrhoval, aby město svou lékárnu uzavřelo, protože zde působila i zámecká lékárna v domě na Latránu (Latrán č. p. 66). Schwarzenberská vrchnost pak přenesla zařízení městské lékárny do zámecké, podobně jako i zařízení o něco později zrušené jezuitské lékárny.

V době kolem roku 1720 se městská lékárna přestěhovala z radnice do domu u náměstí (Panská č. p. 22), o čemž svědčí i malířská výzdoba s postavami Aisklépia a Hygie či orlicí s nápisem OFICINA SANITATIS v přízemí domu, kde se lékárenská oficína nacházela. V roce 1851 se městská lékárna přestěhovala do domu na náměstí (Panská č. p. 16), kde s většími či menšími přestávkami poskytuje své služby nemocným dodnes.

Exitence jezuitské lékárny je ve městě spjata s činností jezuitského řádu, neboť se původně nacházela v komplexu budov jezuitské koleje v Horní ulici (Horní č. p. 154), kterou dal v letech 1586 - 1588 postavit Vilém z Rožmberka podle plánů italského stavitele Baldassara Maggiho z Arogna. První dochovaná písemná zpráva o jezuitské lékárně pochází z roku 1640, a proto lze její činnost předpokládat již po roce 1600, neboť přesný rok jejího vzniku není zcela jistý. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl celý soubor lékárny odkoupen Schwarzenberky za 3OOO zlatých a přenesen na českokrumlovský zámek, i když ji chtěla také získat městská rada coby městskou lékárnu. Jelikož o služby této lékárny na zámku nebyl mezi obyvateli města přílišný zájem, bylo její zařízení přestěhováno do tzv. Románské komory, kde se tehdy nacházela sbírka pozoruhodných památek a kuriozit. Do fondu českokrumlovského muzea se dostalo zařízení barokní lékárny v roce 1952 jako ojediněle dochovalý soubor.

Základem jezuitské lékárny je zařízení barokní oficíny, které je tvořeno bohatě vyřezávanými, malovanými a zlacenými rohovými regály ze smrkového a borového dřeva s policemi a 70 zásuvkami s barokními krajinami a latinskými nápisy (signaturami). Barokní lékárna má také výraznou malířskou a řezbářkou výzdobu, neboť nad regály jsou dva oválné obrazy světců - sv. Jana Nepomuckého a sv. Pantaleona v bohatě řezbovaných a zlacených rámech či centrálně umístěná plastika Panny Marie nebo vývěsní štít, který je připisován jihočeskému malíři Františku Jakubu Prokyšovi. Základní vybavení lékárny tvoří na dvě stě drobnějších exponátů - hmoždířů, kotlíků, naběraček, dřevěných krabic či skleněných, dřevěných, kameninových a porcelánových dóz, láhví a stojatek, které pochází ze 17. - 19. století. Pozoruhodným předmětem je železná "oplatnice", která sloužila k výrobě kulatých oplatek.

Celý soubor barokní lékárny byl nákladně restaurován v 70. letech 20. století a dnes je součástí stálé expozice Okresního vlastivědného muzea v Českém Krumlově ,kde patří mezi právem obdivované sbírkové předměty, neboť se jedná o ojediněle dochovalý lékárenský soubor barokní oficíny, a takových u nás není mnoho.

(mj)