Řeka Vltava - historická komunikace v

Vltava je přirozenou osou jižní poloviny Čech. Pramení na Šumavě pod Černou horou ve výšce 1172 m nad mořem. Nejprve teče k jihovýchodu a na hranici Trojmezenské hornatiny a Českokrumlovské vrchoviny se obrací k severu. Délka jejího toku až po ústí do Labe u Mělníka je 430,2 km. Po Český Krumlov má plochu povodí 1 338 km2, celé povodí Vltavy má plochu 28 090 km2. Ve Vyšším Brodě má průměrný dlouhodobý roční průtok 13,6 m3s-1, v Českém Krumlově 18,5 m3s-1, nejvyšší pozorovaný vodní stav na vodočtu ve městě byl 432 cm, nejnižší 61 cm. Nejvíce vody zde teklo 210 m3s-1 (v květnu 1949) a nejméně 1,7 m3s-1 (v prosinci 1934). V Praze teče Vltavou průměrně 145 m3s-1 a při ústí do Labe 150 m3s-1.

Jak vzniklo jméno Vltavy? Odvozuje se z germánského Wilth - ahwa (divoká, prudká voda). Současná německá podoba Moldau byla přejata z češtiny ve 13. století (nejprve jako Moltaua). Jméno řeky se však v minulosti poměrně často měnilo: Letopisy Fuldské z roku 872 uvádějí název Fuldaha. Kronikář Kosmas (1125) ji nazývá Wlitawa, list břevnovského kláštera (1260) Wltaua. Pak se střídají názvy Wltawa, Whltawa a Wulta. Pavel Stránský ze Zhoře píše Hltawa. Všeobecně používaný český název Wltawa se datuje nepřetržitě až od roku 1680.

Ve středověku byla nejdůležitější činností na řece plavba. Při kolonizaci území, stavbě měst a hradů bylo potřeba dřevo, které se výhodně plavilo po vodě. Toto dřevo se vozilo také z vltavských lesů na jihu a jihozápadě našeho území. Pro voroplavbu bylo třeba zajistit přiměřenou splavnost řeky, což však někdy působilo nemalé problémy až střety. Velmi důležitá byla později i doprava soli po vodě.

Sůl se dopravovala od poloviny 16. století, nejprve v soudcích na lodích z Českých Budějovic nebo z Týna nad Vltavou do Prahy. Prázdné lodi, pokud se nevyužily pro dopravu na dolní Vltavě a na Labi, bylo nutno odvléci nazpět koňskými potahy. To však bylo značně obtížné a zdlouhavé, takže se dávala přednost dopravě soli na vorech.

Největší překážkou plavby byly tradičně Svatojánské proudy nad Prahou. Přilehlý úsek řeky procházel panstvím, které se dostalo ve druhé třetině 17. století do majetku Strahovského kláštera v Praze. Jeho tehdejší opat Kryšpín Fuk se zasadil o jejich alespoň částečné splavnění. Na počátku svého úmyslu požádal pražského malíře Davida Altmanna z Eidenburgu o zhotovení později známého panoramatického nákresu Vltavy v úseku od Prahy do Svatojánských proudů. Kroky opata Fuka pravděpodobně podnítily císaře Ferdinanda III. k vydání mandátu, v němž se dočteme:

"Nařizujeme, abychom našemu zchudlému Království českému pomohli, akomodovat hlavní zemskou řeku Vltavu výhradně pro plavbu, strhnout bez milosti překážející jezy a mlýny, stromy a skály." (Ferdinand III., 1640)

V roce 1724 procestoval a předložil návrhy na splavnění středního toku Vltavy profesor Jan Ferdinand Schor, který také navrhl vybudování dvou prvních plavebních komor na řece. Přednost plavbě dávala nařízení panovníků ještě po delší době:

"Naše zákonodárství pohlíží na plavbu a voroplavbu jako na nejdůležitější veřejný zájem. Připouští využívání vody, jen pokud není to na závadu plavebním účelům." (Navigační patent, 1772).

Z roku 1777 pochází hodnotná Ebertova mapa Vltavy, znázorňující na 41 listech úsek mezi Prahou a Českými Budějovicemi. Horního toku Vltavy se týkaly záměry na spojení Dunaje a Vltavy z počátku 19. století. Prozkoumáním reálných možností této stavby byl pověřen významný český technik té doby profesor František Josef Gerstner. Průplavní spojení označil za možné, ale za zcela nerentabilní a navrhl vybudovat jako lepší řešení známou koněspřežnou dráhu České Budějovice - Linec.

Návrhy na průplavní spojení povodí Dunaje a povodí Vltavy, provázené projekty nádrží pro zásobování průplavu vodou, však nepřestávaly být předkládány. Vedle splavnění se později vyskytovaly záměry na energetické využití toku Vltavy. Ještě před tím, v roce 1896, byla v tehdejším Království českém ustavena Komise pro kanalizování řek Vltavy a Labe v Čechách. Ta vydávala pravidelné výroční zprávy o své činnosti, z nichž vysvítá například záměr vybudovat plavební spojení Dunaj - Vltava - Labe, uvádí se v nich projekt jihočeského podnikatele Vojtěcha Lanny na zřízení průplavu od Dunaje do Českých Budějovic a návrh na kanalizování (vybudování kaskády přehrad a jezů) od Českých Budějovic až do Prahy. Návrhům na toto průplavní spojení však odzvonil zákon o vodních cestách, přijatý v Rakousku - Uhersku v roce 1901, který záměr odsunul a dal přednost jiným, důležitějším a rentabilnějším vodním cestám v monarchii.

V dalších dobách se nicméně plánovalo dokonce vybudování průplavu podél toku, resp. podél údolí Vltavy, který by překonal těžko splavný úsek mezi Českými Budějovicemi a Štěchovicemi. Byly předloženy i projekty na vybudování zdymadel na řece. Pozdější reálné projekty počítaly již s vodními elektrárnami. Ještě na počátku 20. století předložil Ing. František Radouš návrh na vybudování přehrady s lodní železnicí u Štěchovic. Jiný významný odborník, Ing. Josef Bartovský, podal návrh na vybudování čtyř stupňů na střední Vltavě, z nichž byly později realizovány přehrady Vrané a Štěchovice. Podrobně byly posuzovány projekty tehdejšího Ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze a po vzniku Československé republiky náměty na vybudování štěchovické přehrady se souvisejícími návrhy (projekt Ředitelství pro stavbu vodních cest, projekt Ing. Kobzy a projekt Ing. Záruby - Pfeffermanna).

Později, v padesátých a šedesátých letech 20. století, byly vybudovány stupně Slapy, Orlík, Kamýk, Lipno I a Lipno II (ve Vyšším Brodě). V osmdesátých letech byly ještě dokončeny menší stupně, Modřany nad Prahou, Hněvkovice u Týna nad Vltavou (hlavně pro zásobení jaderné elektrárny Temelín vodou) a pod nimi ležící Kořensko. Všechna tato díla měla zpravidla nejdůležitější účel energetický, nejsou však jednoúčelová a mají velký význam také pro ochranu před povodněmi, pro rekreaci a pro nalepšování nízkých průtoků v dolním toku Vltavy pro odběry vody a pro plavbu. Plavební zařízení výše nad Štěchovicemi však už nebyla dobudována.

Vybudovány nebyly ani navrhované stupně na horním toku Vltavy - Dívčí Kámen, Rájov a Český Krumlov. S jejich výstavbou, motivovanou kdysi především hydroenergetickým využitím toku, se v dnešní době již nepočítá.

(ap)

Další informace:
Historie voroplavby v regionu Český Krumlov
Vodácká turistika na Vltavě
Vltava