Ševci ve Vyšším Brodě v 17. století

První vyšebrodský švec je uváděn jménem již v roce 1530; jmenoval se Michel Piprl. Po něm je znám Hermann Roselaw. Od roku 1564 patřili vyšebrodští ševci pod cech ševců v Rožmberku a 24. května 1608 udělil Petr Vok z Rožmberka ševcům městečka Vyšší Brod samostatný cechovní řád. Přesně je zde určen i postup přijímání ševcovského učně: "ten musí být před otevřenou pokladní truhlou přijat na tři roky", tak i to, že: "když se vyučil a je volný, má dva roky vandrovat". Obdobně je zde popsáno i přijetí ševcovského tovaryše a určeno, že týdenní mzda ševcovského tovaryše má být osm a mzda ševcovského učně čtyři krejcary. Přísně se trestalo i to, aby "žádný mistr nefušoval do řemesla jinému mistru".

Kdo se chtěl stát mistrem ševcem, ten musel nejdříve koupit kůže z krávy a telete. Tyto kůže byly prohlédnuty celým cechem a posouzeno, zda jsou vhodné pro mistrovské dílo. Z kravské kůže bylo nutno zhotovit pár holinek s přehyby, kterým se říkalo škorně a patřily mezi "dlouhé dílo". Dále adept musel vyrobit z kůže krávy vysoké šněrovací boty a tři páry bot šitých na podrážku. Z telecí kůže bylo nutno zhotovit jeden pár vysokých bot ke kolenům, šitých do podrážek a dvakrát prošívaných a jeden pár ženských bot se šněrováním na kovové háčky. Všechno pak prohlédli mistři cechu a "bylo-li dílo shledáno způsobilým, obstál". Pak byl švec přijat za nového mistra; musel složit do cechovní pokladnice šest funtů vosku a pro mistry připravit dobré pohoštění se čtyřmi vědry piva (což byl zhruba hektolitr).

Velmi silně preferoval cechovní řád Petra Voka z Rožmberka vyšebrodské ševce před cizími, a to jak v případě, že se chtěl ve Vyšším Brodě usadit nový švec, tak zejména při prodeji bot. V cechovním řádu se jednoznačně uvádí: "...cizí nebo cizozemský mistr nesmí na výročním trhu ve Vyšším Brodě své zboží vyložit a nabízet k prodeji, pokud tak neučiní zdejší mistři. Kdyby někdo z cizích chtěl své boty prodávat po domech, a byl při tom přistižen, mají mu být všechny boty zabaveny a věnovány zdejšímu špitálu pro chudé".

Zasedání ševcovského cechu ve Vyšším Brodě se konalo jednou za čtvrtletí a každý z ševců "vložil do cechovní pokladnice jeden malý groš". Na cechovní zasedání nikdo nesměl vstupovat se zbraní a při jednání se nepatřičně vyjadřovat. O slovo se hlásil u cechmistra a v případě, že mluvil nepravdu nebo zbytečnosti, byl potrestán pokutou jednoho funtu vosku do cechovní pokladnice. Pokut zahrnuje cechovní řád mnoho a za přestupky přesně formulované. Například, když nepřišel příslušník cechu na svátek svatého Erharta do kostela, zaplatil také jeden funt vosku. V nejhorším případě bylo ševci "řemeslo zcela odňato a nadále mu nemá být dovoleno pracovat. A to tak dlouho, dokud způsobenou škodu nenahradí."

V roce 1654 bylo ve Vyšším Brodě 86 domů a současně v ševcovském cechu deset mistrů. Zajímavé jsou i tehdejší ceny bot. Škorně stály osmdesát grošů, ženské boty kolem třiceti, selské boty do kopy (60 grošů) a střevíce kolem dvaceti grošů. Pro porovnání jedna kopa měla 60 grošů, jeden groš sedm penízů nebo 14 haléřů. Děvečka dostala za rok práce 90 grošů, stravu, střevíce a dva šátky, zemědělští nádeníci o žních dostávali dva groše a stravu, zedníci, pokrývači a tesaři dostávali dva groše za den, učitelé čtyři kopy ročně. Naproti tomu strych žita (93 litrů) stál dva a půl groše, věrtel piva (přes 23 litrů - sedm grošů, za jeden groš bylo asi sto vajec, jeden bochník chleba stál peníz, krátký kožíšek byl za tři kopy - 180 grošů. Zkrátka, boty byly velmi drahé a chudina chodila od jara do zimy většinou bosa.

(fs)

Další informace:
Historie regionu Vyšebrodsko
Historie cechu a řemesel v regionu Český Krumlov
Historie cechu a řemesel ve městě Český Krumlov
Historie hospodářství v regionu Český Krumlov
Vyšší Brod