Hamr a hamerníci ve Vyšším Brodě

Ve Francii v roce 1116 přeměnili kartuziáni vodní mlýn na hamr, kterému se říkalo "samokov". Postupně se používání vodních kol u hamrů rozšířilo. Nejstarší známá písemná zmínka o hamru v Čechách pochází z roku 1350, kdy král a císař Karel IV. udělil tepelskému klášteru právo provozovat hamr v Hroznětíně na Karlovarsku. Mojmír Maršál uvádí, že vodní hamry v Evropě rozšířily a provozovaly hojně cisterciácké kláštery, kde se dodnes zachovaly i popisy těchto hamrů a tehdejší technologie. V jednom takovém popisu se mimo jiné píše: "Hamry nebo jinak samokovy bývala velká kladiva či kobyly, jimiž se na kovadlinách bušily kovy v šíny a štáfy a které se v pohybování přiváděly vodním kolem."

Mezi nejstarší pomístní názvy Vyššího Brodu patří i Hammerleiten a Hamerleinbach, tedy potok, který se v roce 1259 nazýval Wlitawitz minor a na dnešních mapách má název Vltavice menší. Častěji se mu však i dnes říká Hamerský potok. Hamr ve Vyšším Brodě v 16. století uvádí jak dr. Gustav Hofman, tak i J. Majer a z vyšebrodských kronikářů především profesor dr. Valentin Schmidt. Z let 1571 a 1586 jsou písemné zmínky o "hamru nedaleko kláštera u klášterní zdi." Zápis z roku 1571 uvádí, že Ambroš Preininger "umřel na hamru." Po něm se zde stal hamerníkem Mathes Preininger, pravděpodobně syn Ambrože, i když Preiningerů jako měšťanů ve Vyšším Brodě v té době bylo několik, například Zacharias z dnešního domu čp. 38 a Simon z dnešního domu čp. 41. Mathes Preininger je uváděn hamerníkem kolem roku 1590.

Po něm se zde stal hamerníkem Hans Ruesamtmüller, který v roce 1601 také "umřel na hamru." Tento hamr zřejmě během třicetileté války zanikl, neboť v roce 1643 je uváděn na tomto domě Michel Preinfalk, "tkadlec z Hamru". "Zcela určitě již bývalý hamr v roce 1711 koupil Kaspar Gabst, kuchař klášterního konventu; tento rod je zde nepřetržitě připomínán až do roku 1827. Dům rodu Gabatů (tedy bývalý hamr) v roce 1772 dostal čp. 106 a v roce 1890 byl zbořen. Druhý hamr ve Vyšším Brodě na Hamerském potoce, který se od roku 1772 označuje jako čp. 109, dalece přežil svého "soka." Poprvé je písemně připomínán 10. března 1594, i když jeho vznik sahá hluboko do šestnáctého a pravděpodobně až do patnáctého století. Dne 10. března 1594 prodala hamr vdova Katherina Frischmutová Michaelu Fabritusovi, který se stal 25. vyšebrodským opatem v roce 1591. Vdovin zesnulý manžel Michal byl hamerníkem. Od té doby se tomuto hamru říkalo "klášterní." O osudu tohoto hamru za třicetileté války nevíme téměř nic, pravděpodobně pro nedostatek "železných hrud" byl mimo provoz.

V letech 1643 a 1653 však již určitě pracoval a "hamerský kovář" Michael Preinfalk dodával své šíny a štáfy v roce 1653 pěti vyšebrodským kovářům. Následuje další, téměř padesátiletá mezera ve jménech vyšebrodských hamerníků, a teprve v letech 1712 a 1713 je připomínán hamerník Paul Holzer, v roce 1721 byl zde hamerníkem Jakob Gröppl. Dne 9. ledna 1746 vyhořelo obydlí hamerníka, ale hamr pracoval dál, neboť v produkční tabele z roku 1753 je uváděn tento hamr jako "nářaďový." V roce 1772 je zde poprvé připomínán hamernický rod Stumpnerů Georgem, který na tento klášterní hamr přišel asi jako tovaryš. Je zde připomínán i v letech 1780, 1787 a 1803, tedy nepřetržitě 31 let. Po něm nastoupil Johan Stumpner, který je uváděn na hamru v roce 1818. O devět let později, v roce 1827, zde byl hamerníkem již další Stumpner, Jacob. V roce 1848 uvádí Sommer, že na tomto hamru pracují čtyři hamerníci.

Pracovní den na hamru začínal již před pátou hodinou ráno, kdy učedník rozdělal oheň ve výhni a vložil do něj železné hroudy o váze kolem půl mincíře (25 kg), aby se dostatečně prohřály. V šest nastupoval hamerník a tovaryšové. Pracovalo se od pondělí do soboty, do sedmi hodin večer. Ve výhni se topilo dřevěným uhlím, které vyráběli uhlíři na nedalekém Uhlířském vrchu. Výrobkem hamru byla především plochá železa a tyčovina, takzvané štáfy a šíny. Z jedné hroudy se většinou vykovalo deset šín nebo štáfů. Základním zařízením bylo kladivo zvedané vodním kolem. Hamr pracoval sezonně, podle objednávek, dostatku železných, ale i měděných hrud, vody a dřevěného uhlí. Pro klášter se v hamru vyráběly i motyky, lopaty, radlice, srpy a kosy.

(fs)

Další informace:
Historie regionu Vyšebrodsko
Historie cechu a řemesel v regionu Český Krumlov
Historie cechu a řemesel ve městě Český Krumlov
Vltava
Vyšší Brod