Široká č. p. 76

Lokace:
Široká č. p. 76

Popis objektu:
Jedná se o jednopatrový řadový dům obdélníkového půdorysu, oddělený dvorkem od zadního jednopatrového stavení, které má samostatné popisné číslo. Střecha domu je sedlová. Barokně klasicistní fasáda domu je hladká s tříosým členěním, přecházející bez římsy do atikového štítu. Nad středním oknem prvního patra je ve vpadlém poli klasicistní malovaná scéna bouře na moři s loděmi a nad ní v poli obdobném se nachází Madona. Dispozice přízemí je řešena jako hloubkový dvoutrakt, v pravé části s průjezdem a schodištěm. Přední část budovy je plochostropá, zadní prostory jsou klenuté valenými klenbami.V prvním poschodí se při průčelí nacházejí dva nestejně široké prostory, vzadu vlevo pak úzká místnost s křížovými klenbami na přístěnných pilířích. Vpravo při schodišti je dochovaná černá kuchyně a komora s vyřezávaným trámovým stropem.

Stavebně historický vývoj:
Objekt existoval již v období gotiky a jednalo se zřejmě o příčný jednotrakt, při ulici s příčným křídlem na levé straně a volným prostorem na straně pravé. K významné přestavbě objektu došlo v renesanci mezi léty 1592 - 1602, kdy vznikla dispozice prvního patra a atika. Klasicistní úpravy objektu byly provedeny po etapách mezi léty 1768 až 1787, kdy vznikl barokní štítek nastavěný na renesanční atice. V roce 1942 byl opraven krov a snad i průčelí do dnešní podoby

Významné architektonické detaily:
Klasicistní obrázky na fasádě domu

Historie obyvatel domu:
Prvním známým majitelem byl na přelomu 15. a 16. století bednář Welfl. V prvním desetiletí 16. století patřil dům Michalu Zbijákovi. V roce 1520 prodala městská rada dům Wolfgangu Zbijákovi jako dědictví po Michalu Zbijákovi, rovněž bednáři. Dům až do roku 1552, kdy byl prodán soukeníkovi Jiřímu Kalšingarovi, byl ve vlastnictví potomků Wofganga. Dále se dům prodával, až jej roku 1574 koupil kožešník Lorenc Kersten, který žil se svou rodinou v domě téměř dvacet let.

Roku 1592 přepisuje Lorenc dům na svého zetě malíře Marxe Stölinga, který s největší pravděpodobností pracoval na dvoře posledních Rožmberků. Malíř Marx zemřel roku 1600 a jeho vdova Anna dům vyměnila za menší v Rybářské ulici. Od roku 1607 v domě bydlel kovář Jiří Precht, kterého v roce 1614 vystřídal bednář Lorenc Burghauser. Ten je jako majitel domu uváděn až do druhé poloviny 17. století a Voršila Burghauserová, provdaná Leschová, dům držela až do roku 1680, kdy jej převzal bednář Jiří Lesch. I další vlastníci domu byli bednáři - v letech 1688 - 1743 Martin Springinsklee a od roku 1768 Gabriel Herman. V roce 1787 se do domu přistěhoval soukeník Vít Krieger, jehož rodina zde žila až do roku 1818.