Široká č. p. 47

Lokace:
Široká č. p. 47

Popis objektu:
Jedná se o objekt s pozdně gotickým jádrem, který byl výrazněji upravován v období renesance a ve druhé polovině 18. století. Dům zaujme především klasicistním průčelím, za pozornost stojí také obdélný kamenný vstupní portálek se skosením.

Stavebně historický vývoj:
Dům číslo 47 náleží ke starší části zástavby východní strany nynější Široké ulice. Ta svou nynější podobu - a také dnešní název - dostala až v 18. století; do té doby byla zastavěna řidčeji a četné nynější samostatné domy představovaly zadní části domů v Soukenické ulici (však byl také v 16. a v 17. století tento prostor nazýván "dolní" či "zadní" ulicí). Také dům č. 47 má gotický původ - k jeho osamostatnění a přeměně v obytný dům však došlo již na počátku 16. století (zřejmě v souvislosti se zásadní přestavbou domu č. 42 v Soukenické ulici). Dům byl postupně rozšířen, o čemž svědčí skutečnost, že levý trakt je stavebně starší; několik etap výstavby potvrzuje také úskok v průčelí. Mezi lety 1753 a 1789 byl dům klasicistně upravován, z této doby pochází i dnešní fasáda. Dílčími stavebními úpravami procházel dům i v posledních desetiletích. V roce 1908 byla zrušena klenba sklepa, ten byl poté zaklenut do traverz a současně prohlouben; tehdy také byla do přízemí vložena příčka. V roce 1930 byl osazen nový strop - a o tři roky později bylo prolomeno okno z předsíně do dvora.

Významné architektonické detaily:
Dům má zachovány pozdně gotické stavební části, někde jsou patrné i zbytky původního uspořádání. Za pozornost stojí zvláště pozdě gotický vstupní portálek - a zejména velmi hodnotný trámový strop v prvním patře. Trámy spočívající na přístěnných pilířcích jsou zdobeny vyřezávanými pletenci.

Historie obyvatel domu:
Prvním písemně doloženým majitelem domu byl ve dvacátých a třicátých letech 16. století jakýsi blíže neznámý Štargl. Ve čtyřicátých letech 16. století jej vystřídal soukeník Tomáš. Brzy po jeho smrti v roce 1549 se vdova Anna provdala za Pavla Kaukuše, který je považován za bohatého měšťana. Ten budovu prodal v roce 1590 za dosti nízkou cenu 150 kop grošů míšeňských bednáři Kašparu Štraubovi. V roce 1621 patřil dům krátce sladovníku Ondřeji Walterovi, od roku 1625 zde žil truhlář Michal Hegele. V letech 1644 - 1665 vlastnil dům sklenář Daniel Klaus. Mezi majiteli zaujme osoba městského syndika a radního Floriana Aloise Hierniga (1665 - 1669), jehož vystřídal kameník Matyáš Zeberer. Od roku 1676 až do poloviny 18. století vlastníci domu - Jiří Philipona a Vojtěch Riedl - provozovali krejčovské řemeslo. V roce 1908 byla v přízemí zřízena strojní prádelna.

Legendy, vyprávění, zajímavosti:
O tomto domě se vypravovalo, že kolem půlnoci byly slyšet z půdních prostor podivné zvuky - jako by kdosi kulhavě přecházel sem a tam. Bývalo prý dokonce vcelku zřetelně slyšet klapání dřevěné nohy. Traduje se, že v době po třicetileté válce zaklepal na dveře válečný invalida a poprosil o jídlo a o nocleh. Skutečně dostal večeři, po níž ulehl v podkrovní komoře. V noci se mu však nenadále udělalo nevolno - a bez pomoci umřel. Jeho duše ale nenašla klidu na věčnosti - a občas bloudí po místě své smrti. Pak jsou slyšet kroky doprovázené výrazným klepáním dřevěné nohy o podlahu.