Masná č. p. 134

Lokace:
Masná č. p. 134

Popis objektu:
Jedná se o jednopatrovou, částečně podsklepenou budovu s hladkým průčelím. Mělký půdorys, příčně položený, obsahuje síň valeně klenutou s lunetami. Vpravo od síně je menší místnost, také valeně klenutá, vlevo prostor s trámovým stropem. Dispozice v patře je podobná.

Stavebně historický vývoj:
Dům se nachází při samém okraji nejstaršího městského jádra, při gotické hradbě přibližně ze 14. století. Ta se dodnes s jistotou dochovala v rozsahu přízemí. Dům tedy vznikl vestavbou mezi již existující sousedy a přístavbou k hradební zdi. Lze předpokládat, že dům vznikl v několika stavebních etapách. K nejrozsáhlejší zřejmě došlo v renesanci, a dále v 17. století, jak napovídá letopočet 1642 na vstupním portálu. Dalšími dvěma výraznými obnovami prošel dům v klasicismu, a to v letech 1782 - 1786 a 1817 - 1828, kdy v obou případech vzrůstá podstatně jeho cena. V následujících letech dům zřejmě zlepšován nebyl, neboť v roce 1929 byl jeho stav označen jako stavebně špatný. Stavební obnova proběhla zřejmě kolem roku 1934, kdy vznikl na místě starší konstrukce arkýř severního průčelí.

Historie obyvatel domu:
Dům se poprvé připomíná roku 1534, kdy jej za 105 kop grošů míšeňských prodal Štěpánek, jinak Štefl řezník, Joštovi Fričovi z Horní ulice. Frič dům prodal roku 1543 Markétě kramářce, po níž dům do roku 1547 doplácel její manžel Jeroným Čandl a roku 1548 ho prodal provazníku Hansi Krautseklovi. Od Krautsekla dům koupil roku 1553 řezník Mates jen za 120, ale roku 1557 již dům prodával řezník Pavel Petrovi Trojanskému za 155 kop grošů míšeňských. V následujících dvou desetiletí chybí záznam o převodu domu na Bartoloměje Habenstiera, který dům prodal roku 1572 Anně Senffové, jejíž trh roku 1573 převzala Anna Nestlerová. Roku 1588 dům s celou pozůstalostí koupil od dětí Anny Nestlerové jejich otčím, nožíř Hans Vischer. O rok později jej prodal krejčímu Ambroži Atheserovi nebo Churfürstovi a ten roku 1600 bednáři Ondřeji Seiczovi. Vdova Ludmila Seiczová dům postoupila synovi Janovi, rovněž bednáři. Jan a po něm vdova Anežka dům drželi téměř do konce století, kdy dům zdědila Markéta Schugsgeierová (Schoissengayerová) a prodala jej roku 1696 ševci Jiřímu Stifterovi. Anna Marie Fostlová, ovdovělá Stifterová, dům roku 1720 prodala sedláři Tadeáši Langerovi. Ten dům prodal roku 1753 knížecímu dvornímu kožešníkovi Augustinu Počkejovi. Počkej jej postoupil roku 1755 synovi Matějovi. Ten jej prodal až roku 1782 svému zeti Bernardovi Peyerovi (Bayerovi), emfyteutickému nájemci knížecího mlýna před latránskou branou a vymínil si služebnost bytu v "dolním pokojíku" a užívání "komůrky u horního altánu." Roku 1786 Payer prodal dům kožešníkovi Josefovi Schönbeckovi. Ten jej prodal v době rostoucí válečné drahoty roku 1801 s uvedením várečného práva ševci Vojtěchu Peperlovi. Od vdovy Terezie Peperlové dům v roce 1808 koupil soukeník Ignác Kiesewetter a ještě téhož roku jej prodal obchodníkovi Vincenci Zudrungovi. Dalším kupcem byl roku 1810 švec Evžen Malschinger, a ten dům vyměnil roku 1817 s obchodníkem Heřmanem Pinskerem za jeho dům č. p. 25 v Radniční ulici. Pinsker dům zřejmě kupoval pro svou nevlastní dceru Terezii Penšíkovou, které dům odstoupil roku 1819 při jejím sňatku s truhlářem Josefem Žaludem. Vymínil si byt " v horním pokojíku vlevo u schodů". Pro Žaludovy dluhy byl dům roku 1834 dán věřiteli do exekuční dražby, ve které jej vydražil řezník Antonín Platzer pro svého nevlastního syna Michala Schmalla. Schmall jej prodal už roku 1837 Josefovi Košťálovi, a tomu byl již v roce 1838 v exekuční dražbě prodán za nejvyšší nabídku jircháře Václava Wernharta, jenž dům prodal řeznici Anně Hrubešové roku 1843. Hrubešové dům vlastnili až do roku 1929.