Latrán č. p. 42

Lokace:
Latrán č. p. 42

Popis objektu:
Dvoupatrová budova na úzké hluboké parcele mírně lichoběžného půdorysu ve svažitém terénu pod zámeckou skálou. Za úzkým, příčně situovaným dvorkem se nachází jednopatrové dvorní stavení.

Břízolitová fasáda z první třetiny 20. století je novotvarem, který se řešením lisenových rámců, okenních šambrán a parapetních výplní hlásí ke klasicismu 19. století. Průčelí je trojosé. V přízemí je vlevo situován vstup do domu, vpravo po předloženém schodišti se vstupuje do krámského prostoru. Střecha je sedlová s hřebenem rovnoběžným s ulicí, krytá eternitem. Střecha nad dvorkem a dvorním stavením je plochá a slouží jako pochozí terasa.

Jediný sklepní prostor je situovaný při ulici v pravé části parcely, je jen částečně zapuštěný do terénu, se stěnami z lomového kamene a s valenou klenbou doklenutou cihlami.

V přízemí vlevo je valeně sklenutá vstupní chodba s několika vyrovnávacími stupni a s nástupy do sklepa a na dvorek, která pokračuje jako zalamující se schodiště do prvého patra.Obchodní prostor s klenutou nikou v celé pravé stěně je plochostropý, s bohatě laločnatým vpadlým barokním zrcadlem v omítce stropu. Za ním se nachází valeně klenutý prostor nepravidelného půdorysu, původně zřejmě černá kuchyně.

Hlavní obytný prostor prvého patra při ulici je plochostropý, v pravé stěně se opakuje nika, oproti přízemí hlubší a s výrazně asymetrickým segmentovým záklenkem. Druhý, menší díl domu při dvorku má trámový strop s omítanými poli mezi trámy. Vpravo souvisí s menším obdélným plochostropým prostorem bývalé černé kuchyně, která je do místnosti na celou svou šířku otevřena klenutým otvorem.

Druhé patro je dispozičně shodné, rovněž plochostropé a bez pozoruhodností. Jen bývalá černá kuchyně tvoří samostatnou místnůstku a má zachovánu stoupající valenou klenbičku.Krov je hambalkový se stojatou stolicí z tesaného dřeva, štíty cihelné.

Dvorní stavení je v přízemí valeně klenuté, zastropení patra souvisí se zastřešením dvorka a pochází ze 70. let 20. století.

Stavebně historický vývoj:
Nejstarší gotický dům nejspíše tvořilo částečně podsklepené dvoudílné jádro při uliční čáře, přistavěné k sousedovi po severní straně a od souseda na jižní straně naopak oddělené otevřeným komunikačním prostorem do dvorka. Vzhledem k polozapuštěné úrovni sklepa lze nejstarší jediný nástup do tohoto prostoru předpokládat přímo z ulice. Pozdně gotická či renesanční přestavba již jistě využila celou šířku parcely při uliční čáře. S ohledem na současnou výrazně asymetrickou podobu niky v severní stěně obytné místnosti v prvém patře nelze vyloučit, že patro bylo před uliční čáru vysazeno na konzolách. Barokní či klasicistní úpravy toto řešení zlikvidovaly a nelze vyloučit, že došlo k výměně celé průčelní stěny domu. V této době došlo k úpravám stropů (zcela jistě nad přízemím) a pravděpodobně i k úpravám komunikačních prostorů, černých kuchyní a dvorního křídla. Architektonické řešení průčelí v klasicistním charakteru vzniklo až na přelomu 20. a 30. let tohoto století.

Významné architektonické detaily:

barokní vpadlé nástropní zrcadlo v přízemním obchodním prostoru
trámy stropu v prvním patře
pravděpodobně renesanční niky ve stěně přízemí a patra
prostory černých kuchyní s klenbami
povrchy podlah (dlažba z barokních půdovek ve vstupní chodbě, fošnová podlaha v hlavních místnostech druhého a prvního patra) a povrch stěn a klenby sklepa

Historie obyvatel domu:
Počátkem 16. století vlastnil dům pravděpodobně výrobce dřevěného potrubí Honza Trubač, v druhém desetiletí 16. století výrobce ostruh Kryštof Šporar, který zemřel roku 1521. Vdova po něm dům prodala roku 1528 Tomanovi Šporarovi stejné profese (zemřel 1541). Dědici dům prodali roku 1545 zámečníku Jakubovi, který zemřel v roce 1546, a vdova Markéta jej prodala kolem roku 1550 rožmberskému dvořanovi Janu Jeřábkovi z Frankenleben. 0d něj ho koupil roku 1574 krejčí Hynek Houska, jenž zemřel kolem roku 1600. V první polovině 17. století patřil dům provazníku Konrádu Melpergerovi, kterého v roce 1652 vystřídal švec Kryštof Höltzl. Od roku 1661 zde žil dvorní truhlář Lorenc Khuemüller nebo Khienmillner. Po něm následoval další dvorní řemeslník, řezník Jiří Stifter. V 18. století zde postupně najdeme mydláře Pavla Schwarze, dvě generace ševců Schöblů, výrobce šňůrek a prýmkaře Haase a kožešníka Matyáše Schmutze, jehož rodina dům obývala až do poloviny 19. století.

Legendy, vyprávění, zajímavosti:
Měšťanský dům středověkého původu se zachovaným historickým dispozičním řešením. Památkově hodnotný detail z větší části zlikvidovaly necitlivé přestavby na přelomu 20. a 30. let 20. století a další úpravy v 70. letech.

Významné historické foto, ikonografie:
Fotografie exteriéru domu z doby před provedením úprav ve 20. letech jsou v držení majitelky domu.