Latrán č. p. 39

Latrán č. p. 39

Lokace:
Latrán č. p. 39

Popis objektu:
Tato dvoupatrová budova s hladkým průčelím o dvou osách, s renesančním portálkem v přízemí, má renesanční štít s vodorovnými římsami a pilířky, vrcholící benátskými obloučkovými štítky. Průčelí je zdobeno psaníčky a malbou tzv. rožmberského jezdce, sedlovou střechu kryje šindel. Po levé straně těsného dvorku se táhne podklenutá pavlač.

Stavebně historický vývoj:
Přední část budovy vznikla patrně v období gotiky a byla přestavěna kolem poloviny 16. století. Zadní část pochází snad od základu z doby renesance. Menší úpravy byly provedeny v období baroka.

Významné architektonické detaily:
Kromě průčelí je pozoruhodná původní renesanční dispozice přízemí s rozsáhlou valeně klenutou schodišťovou síní. V zadní části se nachází valeně klenutá komora a úzký průchod do dvorka. Vzadu v patře je komora, klenutá valeně s výsečemi a také sklep má valenou klenbu s výsečemi.

Historie obyvatel domu:
Prvním známým majitelem domu byl Václav Kobluzník, kterého v roce 1528 vystřídal Jiří Zeltl. V roce 1557 je zde zmiňován jistý Sittar nebo Sikora. Od roku 1573 žil v domě provazník Kašpar Wallinger a po něm jej před rokem 1590 převzala Regina Pernerová. Provazník Adam Perner vlastnil dům do roku 1599, kdy se zde objevuje Pavel Rieckh. Asi od roku 1629 v domě zastihujeme Pavla Strausse, který je jako vlastník uváděn ještě po roce 1657. V roce 1654 je v domě připomínán výčep vína. V letech 1699 - 1725 zde bydlel císařský mýtný Bernard Torkowitzer. Po něm následoval soukeník Ondřej Bek a od roku 1761 další soukeník, Antonín Miller. Po roce 1773 se v domě setkáváme ještě s Jakubem Benešem, v roce 1789 s Adalbertem Walhou a o rok později s Antonínem Faltou. Od roku 1825 nejméně do čtyřicátých let 19. století patřil dům Františku Wolfovi.