KKK

Latrán č. p. 37

Latrán č. p. 37

Lokace:
Latrán č. p. 37

Popis objektu:
Patrový dům na rohu Latránu a Pivovarské ulice je kryt šindelovou sedlovou střechou. První patro je v rozsahu dvou okenních os z obou stran nároží a v průčelí do Pivovarské ulice ještě při konci budovy vysazeno na kamenných krakorcích. Štít v průčelí do Latránu je klasicistní, byl však poničen nevhodnou úpravou po roce 1970. Na nárožním krakorci se nalézá pětilistá růže.

Stavebně historický vývoj:
Současná parcela domu v sobě obsahuje dvě městiště, konstituovaná jistě již ve 14. století. K jejich sloučení došlo asi v období pozdní gotiky, pravděpodobně v 1. polovině 16. století, či kolem roku 1550. Mezi léty 1573 - 1591 proběhla rozsáhlá renesanční úprava, která zasáhla prostor sklepů, přízemí (klenby) i prvního patra, opatřeného jistě řadou dřevěných stropů. Vysazení patra na krakorcích náleží zřejmě ještě pozdně gotické stavební etapě. Raně barokní úpravy měly jen omezený rozsah. Na sklonku 18. století bylo hlavní průčelí opatřeno klasicistním štítem. V první čtvrtině 19. století došlo k některým dispozičním korekcím v přízemí i v patře. Ve 20. století se další zásahy uskutečnily zvláště v padesátých a sedmdesátých letech, poslední rozsáhlá rekonstrukce v ceně téměř 6 670 000,- Kč proběhla v letech 1995 - 1996.

Významné architektonické detaily:
Pozoruhodné jsou prvky vrcholného a pozdně gotického dispozičního řešení (svislé konstrukce, klenby, fragmenty okenních ostění, krakorce), dále obohacené renesančními architektonickými prvky (klenby). V levé části přízemí se nachází schodišťová síň s bohatou hřebínkovou klenbou, zadní místnosti jsou klenuty valeně s výsečemi. V prvním patře je nad vstupní síní místnost s valenou klenbou, místnost při nároží má snížený strop zdobený klasicistním vpadlým polem. Sklepy pod přední částí budovy jsou kamenné, valeně klenuté.

Historie obyvatel domu:
Prvním písemně doloženým majitelem domu byl na počátku 16. století Mikuláš Kornefl s manželkou Kateřinou. V roce 1519 Mikuláš zemřel a dům měl převzít jeho syn Valentin. To se ale asi nestalo, protože ve dvacátých letech 16. století zde žil Jeroným Šifil, podle svého předchůdce přezdívaný Kornefl. V roce 1529 koupil dům od Jeronýma Šifila rožmberský písař Petr Pergar. Ten ve stejném roce koupil také dům číslo 12 na českokrumlovském náměstí, ve kterém bydlel, a latránský dům přenechal krejčímu Tomanovi. Ve čtyřicátých letech a v první polovině padesátých let zde bydlel maštalíř Antonín a ve druhé polovině padesátých let zedník Gabriel Sinat, který zemřel v roce 1559. Dalším majitelem domu byl Michal Mazouch, jenž ho v roce 1573 prodal českokrumlovskému zámeckému hejtmanu Jetřichu Slatinskému ze Slatinky a jeho manželce Kateřině z Turového. V roce 1588 Slatinský svůj dům přestavoval, dochovala se smlouva mezi ním a jeho sousedem Adamem Pernerem stran úprav zdi mezi oběma domy a střechy s okapem. Hejtman Slatinský, který měl mimo jiné na starosti také dozor nad stavebními úpravami českokrumlovského zámku, zemřel v prosinci roku 1591. Byl bezdětným vdovcem, a tak odkázal dům Blažeji a Anně Marchalovým, které nazval svými věrnými služebníky. Jeho žulový náhrobní kámen s erbem Slatinských ze Slatinky a českým nápisem je dnes vsazen do vnější zdi Kaplanky.  Slatinského nástupci v domě nežili příliš dlouho. Blažej Marchal zemřel v dubnu 1593, jeho syn Jakub v říjnu následujícího roku. Anna Marchalová směnila v roce 1599 latránský dům s váčkařem Ondřejem Gartnerem za jeho domek číslo 52 v Klášterní uličce. Ondřej Gartner zde žil s manželkou Voršilou až do své smrti v roce 1620, kdy je vystřídal Pavel a od roku 1630 Daniel Hartinger. V letech 1671 - 1696 patřil dům Jiřímu Fleischerovi a do roku 1751 pak Ferdinandu Hofsassovi. Poté jej získal jirchář Antonín Wessnitzer a od roku 1774 zde zastihujeme soukeníka Antonína Wernharta. Jeho rodina dům obývala až do roku 1827, kdy se sem nastěhovali Václav a Sidonie Langovi. V roce 1654 je v domě zmiňován výčep piva a od první poloviny 19. století si přízemí budovy udržuje v podstatě tutéž funkci - restaurace, kavárna, cukrárna. Na počátku 20. století zde bylo Café Fink, kde často sedával slavný malíř Egon Schiele.

Fotografie:
Dochovaly se historické fotografie, které byly využity při rekonstrukci.