Latrán č. p. 16

Latrán č. p. 16

Lokace:
Latrán č. p. 16

Popis objektu:
Měšťanský dům na nepravidelní parcele, s hlavní dvoupatrovou budovou a průčelím z roku 1869 při ulici. Západní trakt tvoří jednopatrová budova. V zadní části parcely se při přilehlé bývalé hradbě nacházejí skladištní a hospodářské budovy. Vejdeme-li do průjezdu mezi domy č. 13 a 16, spatříme po levé straně fasádu zdobenou psaníčkovými sgrafity.

Stavebně historický vývoj:
Objekt je patrně gotického původu, o čemž svědčí kamenný valeně klenutý sklep pod východní částí hlavní budovy. V přízemí se nachází rozsáhlá renesanční síň, valeně klenutá s hřebínkovými výsečemi, dodatečně předělená příčkami. Pod omítkou se zachovala sgrafita. V období klasicismu byly upraveny stropy a klenba v prvním patře a celé křídlo bylo patrně rozšířeno. V roce 1869 byl dům zvýšen o druhé patro. Dvorní budovy jsou patrně renesančního původu, ale v období klasicismu byly zvýšeny. Hospodářské budovy v zadní části byly novodobě upraveny.

Významné architektonické detaily:
Pozoruhodné jsou klenuté prostory, zejména renesanční síň klenutá valeně s hřebínkovými výsečemi, a dále pak v prvním patře vpředu místnosti s vpadlým klasicistním zrcadlem s ostře vykrajovanými okraji na stropě.

Historie obyvatel domu:
Na počátku 16. století dům pravděpodobně patřil pekaři Kristlovi, někdy označovanému jako "pekař horní". Na počátku čtyřicátých let 16. století zde žil a pracoval stolař Kryštof. Po jeho smrti v roce 1551 v domě zůstala vdova Kateřina s dospělým synem Lorencem. Dcera Anna byla tehdy již vdaná. Kryštofovi pozůstalí zde hospodařili nejméně do konce padesátých let 16. století. Na počátku sedmdesátých let se v domě objevuje soukeník Šimon Ryneš, který se v roce 1571 oženil s vdovou Johanou z Bavorova, jež měla syna Ambrože. Zemřela asi v roce 1579 a Šimon se znovu oženil s blíže neznámou Verenou. Rok po Šimonově smrti v roce 1593 se Verena provdala za vdovce Tomáše Neupaura z Frymburka. Do manželství, které trvalo pouhý rok, si Verena přivedla děti Matesa, Jindřicha, Barboru a Magdalenu. Rok poté, co Verena zemřela, v roce 1596, prodal Tomáš svůj dům Petru Vokovi z Rožmberka. Krátce nato vladař dům daroval radovi Reinhartu Janu Gerhartovi z Lišvic, který zde bydlel do roku 1604. Od roku 1641 patřil dům rodině Matyáše Lederera, po které jej získal Filip Höltzl, jirchář barvící kůže na červeno. Stejnému řemeslu se věnoval i jeho následovník Antonín Hauer, jenž dům vlastnil v letech 1703 - 1749. Od počátku 19. století zde bydlela rodina Thallerů.