Kájovská č. p. 68

Lokace:
Kájovská č. p. 68

Popis objektu:
Jedná se o jednopatrový objekt o třech okenních osách, s klasicistním průčelím, ukončeným volutovým štítem s tympanonem. Okna jsou zdůrazněna šambránami a štukovými závěsy květin. Na fasádě je upevněno kovové domovní znamení ve tvaru řeckého kříže. Dispozice domu je s průjezdem při pravém okraji, v němž je i schodiště do patra. Přízemí a první patro má dvoutraktovou dispozici s plochými stropy. Nad zadní částí místnosti v přízemí byl objeven vyřezávaný renesanční trámový strop. Levá část domu je podsklepena při ulici. Vpravo, při okraji parcely, je polokruhově valený klenutý prostor do dvora se otevírající dvěma arkádami. V zadním křídle objektu, vymezeném zachovanou hradbou, jsou valeně klenuté prostory.

Stavebně historický vývoj:
Parcela domu je středověkého původu. Nejstarší doložený objekt zde postavený byl renesanční, což je možné ještě dnes sledovat podle typu jednotlivých konstrukcí. Přestavba objektu do jeho dnešní podoby je nejspíše klasicistní. Zadní křídla domu jsou barokní a nástavba na zadních křídlech novodobá po roce 1900.

Vývoj průčelí objektu:
Ze středověkého období nebyly zjištěny žádné nálezy. V renesančním období patrně zdobila celé průčelí iluzivní výmalba (na několika místech zachycen rostlinný dekor). V raně barokním období bylo průčelí nástavbou štítu upraveno do současné hmoty. Plasticky se uplatňující římsy a svislé lizeny s čabrakami doplňovalo iluzivní členění štítu - voluty, lizenový rozvrh a zřejmě i okenní šambrány. Původní šedo-bílý nátěr byl ještě v mladším období zopakován. Klasicistní omítkové úpravy doplnily průčelí o charakteristické výzdobné prvky okenních otvorů, tj. stuhové šambrány s terakotovými volutkami, střapci, mušlemi. Štít byl doplněn o plastický lizenový rozvrhem s volutami. Mladší období se omezilo zřejmě jen na úpravy parteru, pozoruhodná je především iluzivní neorenesanční úprava na přelomu 19. a 20. století s rozvrhem jehlancového a valbově jehlancového kvádrování. Při opravě v letech 1999 - 2000 spojené s rozsáhlou obměnou klasicistních omítek bylo průčelí restaurátorsky upraveno červenohnědým nátěrem.

Významné architektonické detaily:

arkádami lemovaný dvůr
renesanční vyřezávaný strop s částí zachovalé malby v přízemí

Historie obyvatel domu:
V 16. století byl dům často označován jako "dům na Louži". Jeho prvním majitelem byl od prvního desetiletí 16.století sladovník Mikuláš, známý také jako Mikuláš na Louži. Mikuláš se patně dožil nejenom na svou dobu úctyhodného věku, neboť již v roce 1516 byl členem krumlovské městské rady, zemřel až v roce 1553. Po Mikulášovi zůstala vdova Barbora, která se provdala za sladovníka Pavla Hilipranta, jenž převzal dům i živnost. Po smrti Barbory se znovu oženil a dům po něm zdědila vdova Dorota. Dále se dům dědil v rodině až do roku 1596, kdy Anna Kierschová, vdova po hrnčíři Janovi, dům prodala rodině Neubauerů, kteří jej ještě před koncem století prodali městskému písaři Matyášovi Rullovi. Na počátku 17. století se Rulle stal správcem krumlovských městských dolů a v této funkci se v roce 1613 dopustil urážky městské rady a zároveň také prezidenta a členů české komory, která spravovala krumlovské panství pro českého krále. Za trest byl Rulle uvězněn na Pražském hradě. Po propuštění z vězení se musel všem výše uvedeným omluvit. V roce 1615 prodal Rulle dům Adamu Kroupovi z Renštejna. V třicátých letech 17. století se zde setkáváme s tkalcem Albrechtem Grillem, jehož vystřídal sládek Petr Peschl. Také další majitel domu, Havel Řehoušek, byl městský sládek. Od roku 1673 dům vlastnil knížecí učitel míčových her Jan Řehoř Mayer. V roce 1729 zde zastihujeme pekaře Augustýna Pfeffera. V první polovině 19. století patřil dům rodině Reitingerů.

Legendy, vyprávění, zajímavosti:
Asi v roce 1460 tu žil mědikovec Hollenhammer. Ten kupoval od žida starou měď a z ní koval užitkové předměty. Jednou se jeden kus v tavící peci neroztavil. Byl to kříž, který se pak dědil z otce na syna. Až v polovině 17. století již poslední potomek rodu, vdova Reikinová, dala kříž radnímu. V té době stíhaly kraj velké bouře s krupobitím. Městští radní rozhodli zázračný kříž umístit na kopec, odkud nepohoda přichází. Od té doby se kopci říká Křížová hora. Kříž však má počátek v tomto domě. V domě býval hostinec se stájí pro koně. Stájník, který koně obsluhoval, nebyl dobrý člověk a s oblibou koně trápil. Jednou tu návštěvník hostince ustájil velmi krásného koně. Stájník se nemohl dočkat, až bude moci ušlechtilému zvířeti ublížit. Kůň se však nedal a stájníka těžce zranil; ten po těžkých útrapách bez pomoci v maštali zemřel. Často bylo v noci slyšet v prostorách bývalé stáje jeho hrozné naříkání. Dům má krásné klenuté sklepy, do nichž vedou dost krkolomné schody. Ty se staly osudnými jednomu číšníkovi. Právě, když byl nejvíce šťasten, protože si se svou milou Klárkou řekli, že se vezmou, spadl nešťastně na schodech a srazil si vaz. Jak Klárka, která se z neštěstí nemohla vzpamatovat a zešílela, tak i její ženich se občas v tomto domě projevují. Jejich duše nemají na věčnosti klid.

Současné využití:
Wax muzeum voskových figurín