Kájovská č. p. 58

Lokace:
Kájovská č. p. 58

Popis objektu:
Komplex budov továrního charakteru, protáhlého půdorysu, na ostrově obtékaném Vltavou a náhonem. Východní konec a přilehlá část jsou dvoupatrové, zbytek jednopatrový. Při západním konci je dřevěná kolna, nad náhonem jednopatrové křídlo původně s vodním kolem. Mimo arkýřek na dvou konzolách při jihovýchodním rohu budovy v průčelí k Vltavě je zástavba architektonicky nepozoruhodná. Veškeré prostory jsou s rovným podhledem, trámovým stropem nebo klenuté do traverz. Střecha je sedlová, nad dvoupatrovou částí je terasa. Podél náhonu probíhá dřevěná pavlač. Ze sedlové střechy vybíhá vzhůru tovární komín.

Stavebně historický vývoj:
Ačkoli východní jádro souboru pochází patrně z počátku 14. století, je v rozsahu svých konstrukcí v úrovni přízemí asi dílem až renesanční výstavby. Během 18. st. byl přistavěn barvířský domek. V témže století v letech 1791 - 98 byla rekonstruována valcha. Roku 1869 byla stará barvírna zbořena a na jejím místě postavená nová. Roku 1880 byla přestavěna. O rok později byla opět zrekonstruována valcha, východní partie barvírny zvýšena o patro a spojena s původní valchou. Roku 1896 zbudován komín. Kolem roku 1900 postaveno západní stavení a vznikl trakt nad náhonem. V roce 1941 bylo dostavěno druhé patro.

Vývoj průčelí objektu:
Ze středověku nebyly zjištěny žádné nálezy, v renesančním období již byl zachycen objekt do úrovně 1. patra bez zdobných architektonicky členících prvků s bílo-červeným nátěrem.

V barokním období se vnější úpravy zredukovaly na realizaci nového bílo-šedého nátěru V klasicistním období došlo k dílčímu navýšení objektu opět v bílo-šedé barevnosti.

V 1. polovině 19. století byl do západního průčelí v úrovni 1. patra vsazen arkýř, navazující na starší pavlač.

V r. 1869 byla ke stávající valše přistavěna barvírna v historizující architektonické úpravě.

V r. 1880, 1881 výrazným způsobem rozšířila areál novostavba barvírny s dílčí úpravou valchy. Průčelí byla rozčleněna šedo-zeleným barevným rozvrhem.

V 90. letech 19. století byla barvírna v návaznosti na provozní změny upravena do současné hmoty s tělově-bílým odstínem fasád. Kolem roku 1900 byla nastavěno 2. patro valchy zároveň s traktem nad náhonem na současný stav a celý areál byl natřen zeleným, popř. bílo-zeleným nátěrem.

Ve 30. letech 20. století proběhly úpravy některých otvorů barvírny a celý areál byl opatřen celoplošným okrovým nátěrem.

Významné architektonické detaily:
Klasicistní arkýřek ve východní části budovy

Historie obyvatel domu:
Vznik domu není písemně doložen. Soukenické řemeslo však patřilo od počátku k základním výrobním i sociálním složkám každého středověkého města. Valcha - nepostradatelná součást výrobního procesu, byla registrována na tomto místě celé 18. století. Mlýn pod kaplí sv. Václava je doložen roku 1347 a téhož roku se připomíná i rožmberské vrchnosti poplatná valcha ve městě. Lze tedy předpokládat, že valcha stála na svém místě již od 14. století. Do 18. století nebyly o valše nalezeny žádné konkrétní zmínky. Její údržbu zajišťovala obec a v důsledku častých povodní či ničivého odchodu ledů prodělala řadu menších či větších oprav. V 18. století využíval kapacitu valchy, nevyužitou soukeníky, také cech punčochářů a barvířů. Z důvodu nevyhovující kapacity byla roku 1787 zbudována druhá valcha při obecním mlýně. Roku 1790 požádali představení soukenického cechu, J. Bönesch a J. Postulka, magistrát o urychlenou opravu valchy nebo její odprodej cechu. Následujícího roku magistrát prodal valchu za 350 zlatých a roční činži 50 zlatých cechu. Během 19. století se cech změnil na společenstvo výrobců ve smyslu nového kapitalistického pořádku. V roce 1869 dal představený společenstva František Vocelka zbořit starou barvírnu před valchou a zřídit směrem k mostu přístavek se stejným určením. Roku 1881 již vystupují bratři František a Robert Vocelkové jako výhradní majitelé a dávají valchu s přístavkem barvírny rekonstruovat a modernizovat, v roce 1896 byl vodní pohon nahrazen parním. Továrna fungovala až do roku 1929, kdy v důsledku krize zanikla. Poté její přední část s jádrem staré valchy koupil truhlář František Pils, zadní část obilní skladištní družstvo. Roku 1935 měl přízemní dílnu v nájmu majitel vodoinstalační provozovny Adolf Praxl. V letech 1937 - 1941 podnikl František Pils úpravy domu, v rámci nichž vznikly v přízemí dvě truhlářské dílny a v patře obytné místnosti.