Horní č. p. 149
Horní č. p. 149
Popis objektu:
Jedná se o jednopatrovou budovu. Klasicistní hlavní průčelí domu směřuje do Horní ulice a vrcholí renesančním atikovým štítem. Štít je zdoben protínanými profilovanými obloučky. Fasáda hlavního průčelí je vodorovně členěna římsami. Interiér přízemí je dispozicí hloubkovým trojtraktem, klenutým klasicistními klenbami. V pravé zdi střední chodby je včleněn gotický sedlový portálek. Ostatní prostory přízemí jsou plochostropé, obdobně jako v patře. Ve sníženém přízemí se nachází valeně klenutá chodba, která vede do dvora.
Stavebně historický vývoj:
Budova je gotického původu, o čemž svědčí pozdně gotická dispozice domu, zachované zdivo a portálek. Za renesančních přestaveb došlo ke změně dispozice přízemí i patra domu a budova získala nadezděním původně gotického štítu renesanční atikový štít. Novodobé úpravy fasády se datují po roce 1860. K posledním stavebním úpravám budovy došlo v sedmdesátých letech 20. století.
Významné architektonické detaily:
Renesanční atikový štít hlavního průčelí
Historie obyvatel domu:
Prvním doloženým majitelem domu byl na počátku 16. století krejčí Janek. Roku 1510 ho vystřídal soukeník Filip a po jeho smrti roku 1521 dům koupil soukeník Šlemar. Po jeho smrti v domě žila jeho dcera Dorota; ta dům roku 1581 prodala Jiřímu Vackerlovi.
Dalším majitelem domu byl krumlovský děkan Urban Suchodem, který ho roku 1584 prodal kováři Martinu Mukovi, jenž v něm žil s manželkou Annou a se třemi dětmi a provozoval zde kovářskou dílnu. Řemeslníky cechu kovářského zde pak nacházíme až do 19. století, kdy v domě od roku 1810 žila rodina kováře Jana Ziehfreunda. Kováři mohli využívat protější kovárny u Prelatury (Horní č. p. 155), což ovšem nebylo vždy výhodné. Ve dvacátých letech 17. století zde totiž byli zadarmo kováni koně důstojníků, a to v roce 1624 přimělo kováře Martina Seidla přístřešek strhnout, neboť přišel na mizinu. Kovárna pak byla obnovena roku 1650 podkovářem Albrechtem Kriegerem ze Schutternu u Strassburgu, jehož rodina zde žila až do poloviny 18. století.