Dlouhá č. p. 32

Lokace:
Dlouhá č. p. 32, Vlašský dvůr

Popis objektu:
Rozsáhlá budova na parcele asi 20 x 40 metrů, omezená třemi ulicemi. Jednotlivá křídla vymezují střední dvůr. Hlavní průčelí do Panské ulice v pravé předstupující části s figurální sgrafitovou výzdobou. V přízemí gotický lomený portál s bohatou profilací a fragment gotického okna. V přízemí v Dlouhé ulici lomený gotický portál, v patře kamenná římsa s rožmberskou růží. Severní a část západního průčelí je zakončeno atikou s věžicemi na nárožích. Při Panské ulici je síň klenutá plackami, nad ní v patře rozsáhlá místnost s bohatou hřebínkovou klenbou s fragmenty renesanční a klasicistní malířské výzdoby. V mezipatře menší síň s křížovou žebrovou klenbou. V křídle při Dlouhé ulici je v patře místnost s renesančním trámovým stropem. V ostatních prostorách jsou klenby valené a lunetové.

Stavebně historický vývoj:
Budova, jedna z nejpozoruhodnějších ve městě, vznikla spojením několika objektů. V současné době jsou po všech přestavbách dosud zřetelné dvě původně samostatné budovy. Větší z nich je vymezena atikou raně renesanční.

Budova je gotického původu, přestavěná v renesanci, již po spojení v dnešní celek. Klenby jsou gotické, renesanční i barokní.

Rovněž druhá budova, menší, je gotického původu. Křížová žeberná klenba v mezipatře pochází z patnáctého století, stejně jako vstupní portál. Po renesanční přestavbě následoval zásah klasicismu (zvláště po roce 1775), který dal vzniknout klenbám síně v přízemí. Objekt byl rekonstruován v letech 1997 - 1998, sgrafita na fasádě v roce 1988.

Vývoj severního a západního průčelí objektu:
Ve starší středověké fázi byl patrně objekt vystavěn už do úrovně 2. patra, podle fragmentálních nálezů lze předpokládat, že nároží rámovala černá bosáž s bílou linkou po obvodu, okenní otvory byly rámovány mírně vystupující paspartou s černou linkou po obvodu. V mladší středověké fázi v první třetině 16. století byl objekt nákladně přestavěn v podstatě do současné hmoty. Průčelí ukončovala atika se slepým cimbuřím a nárožními věžičkami, byl vsazen velký počet kamenných okenních ostění, nový portál vjezdu, provedena bohatá dekorativní malířská výzdoba tektonických prvků. V pozdním renesančním období byla fasáda rozčleněna červeným lizenovým rozvrhem. V barokním období byla vedle fragmentálně zachyceného šedobílého rozvrhu ve větším rozsahu zmapována mladší vývojová fáze s fialovým lizenovým členěním. V klasicistním období proběhla úprava průčelí do současného stavu, okenní otvory byly orámovány stuhovými šambránami s uchy se střapci, volutkami a mušlemi, parapety vyzdobeny čabrakami, provedeno barevné rozčlenění pater bílo-šedým iluzivním lizenovým systémem, přízemí upraveno pásovou rustikou.

Od poloviny 19. století nedošlo kromě korekcí některých dalších otvorů k dalším změnám, průčelí bylo postupně opatřeno několika celoplošnými nátěry. Poslední zjištěný nátěr byl zelený s dílčím uplatněním okru. V letech 1997 - 98 proběhla oprava fasád a interiérů, průčelí bylo opatřeno světle zeleným nátěrem. Po provedení omítkových oprav průčelí /citlivější přístup na severním průčelí/ byly fasády opatřeny nevhodným krycím silikátovým nátěrem, který se vedle nepříznivého optického působení zřejmě nevratně provázal se staršími nátěry.

Historie obyvatel domu:
Prvním doložitelným majitelem domu byl koželuh Wassl. Na konci 15. století v něm bydlel rychtář Matyáš Ježíšek. Od roku 1510 dům náležel Ambroži Ježíškovi, který zřejmě používal příjmení svého předchůdce v domě. Ambrož byl synem Mikuláše na rynku z domu číslo 9 a bratrem Voršily Čertové z domu na Náměstí č. p. 1 (dnešní radnice). Ambrož Ježíšek zemřel náhle a bez závěti, takže do dědických záležitostí zasahoval také jeho švagr Ondřej Čert. V roce 1524 prodal Ambrožův otec Mikuláš dům Ambrožovi z Hoštejna, rožmberskému úředníku důlní správy. O rok později koupit dům prubíř zlata Honza Němec, ale ani ten zde dlouho nepobyl, neboť již v roce 1530 byl majitelem domu Jan Froschauer, rožmberský úředník, který vystřídal funkce sekretáře, komorního písaře a důlního písaře. Na přelomu 40. a 50. let 16. století byli majiteli domu bratři Baltazar a Kašpar Froschauerovi. V roce 1554 odkoupil Kašpar Baltazarovu polovinu domu a stal se jeho jediným majitelem. V roce 1563 směnil Kašpar Froschauer tento dům za dům Adama Štralara v Latránu číslo 20. Rožmberský úředník Adam Štralar zemřel roku 1569 a tento dům připadl odúmrtí Vilémovi z Rožmberka. Rožmberský vladař na přelomu 70. a 80. let zapůjčil dům svému regentovi Jakubu Krčínovi z Jelčan, který je tam prokazatelně doložen v roce 1584. Po Krčínovi v domě krátce bydlel malíř Bartoloměj Beránek-Jelínek. V roce 1593 prodal Petr Vok z Rožmberka tento dům svému důchodnímu písaři Ambroži Štrupovi, který ho v roce 1597 prodal svému bratru Mikulášovi. Ambrož Štrup se v roce 1593 oženil s Annou, dcerou netolického hejtmana Hanse Naissera. Po její smrti v roce 1599 se oženil s Annou, dcerou českokrumlovského lékárníka Jana Kunstetera. Ambrož Štrup zemřel roku 1601. Jeho vdova Anna se v roce 1603 provdala za Jana Cypriana z Liboše, syna Tomáše Netolického. V roce 1606 koupil dům Jan Lupeglauer, který ho v roce 1608 prodal Matěji Dekarovi a jeho novomanželce Zuzaně. V roce 1654 byl majitelem domu Kašpar Münzer, který v něm vařil a šenkoval pivo. Poté se zde vystřídala celá řada českokrumlovských měšťanů různých profesí, například v šedesátých letech 18. století tu žil obchodník s rybami František Neruth, v letech 1775 - 1796 pak majitel papírny Jan Jiří Pachner. Jednalo se o jeden z nejdražších krumlovských domů, např. v roce 1606 stál i s pivovarským nádobím 1.150 kop grošů míšeňských.

Legendy, vyprávění:
Ze sklepa tohoto domu vedla chodba k řece. Po válce, v roce 1947, se v tomto domě dělaly průzkumy a chodba byla zazděna.