Renesanční velmož Vilém z Rožmberka
Vilém z Rožmberka se
narodil 10. března 1535 Anně
Rožmberské z Rogendorfu a Joštovi III. z Rožmberka na
hornorakouském zámku Schützendorf. Po otcově smrti roku 1539
převzal správu rožmberského panství a poručnictví nad nezletilými
potomky Petr V. z Rožmberka. Vzdělání získal Vilém v soukromé škole
Arnošta Krajíře z Krajku v Mladé Boleslavi a ve škole při
biskupství v Pasově, kde pobýval v letech 1544-1550 a poprvé se zde
setkal s renesančním uměním. První politické zkušenosti získal na
vídeňském dvoře císaře Ferdinanda I. Habsburského. V roce 1551 se
Vilém, ve svých 16 letech, ujal správy rožmberského dominia. V témž
roce podnikl kavalírskou cestu do Itálie, kde měl v Janově spolu s
dalšími významnými šlechtici uvítat syna Ferdinanda I. - Maxmiliána
a jeho manželku. Při návštěvě několika italských měst byl okouzlen
renesanční kulturou a novým životním stylem.
Po návratu z Itálie roku
1552 vstoupil do oficiální české politiky sporem s pány z Plavna o
přední postavení mezi českými šlechtici. V této době Vilém rozšířil
rodový
rožmberský znak s červenou pětilistou růží o stříbrné a červené
pruhy se zlatým břevnem, které symbolizovaly údajné spříznění s
italským rodem Orsini. Od dob Vilémových se na českokrumlovském
zámku chovají medvědi, protože ti měli utvrdit urozený původ rodu,
neboť Orsa znamená v italštině medvědice. (Historie
chovu medvědů na zámku v Českém Krumlově).
V únoru 1557 uzavřel sňatek s Kateřinou Brunšvickou, která ovšem zemřela na počátku května 1559 při předčasném porodu. Do druhého manželství vstoupil roku 1561 v Berlíně se Žofií Braniborskou, která rovněž velmi záhy, v červnu 1564, skonala v Českém Krumlově.
V roce 1566 byl pověřen vedením českého vojska, jež mělo zasáhnout do protitureckých bojů v Uhrách, které byly celé 16. století sužovány vpády Turků. Roku 1570 dosáhl vrcholu své politické kariéry, kterého mohl šlechtic v Čechách dosáhnout. Vrcholu diplomatické kariéry dosáhl v letech 1572-1573, kdy byl Habsburky pověřen vést jednání o polský trůn, kde získal náklonnost polské šlechty a byl navržen na kandidáta na polský trůn.
V roce 1578 se potřetí oženil s Annou Marií Rožmberskou z Bádenu. Jejich velkolepá svatba se konala v lednu 1578 na českokrumlovském zámku. Anna Marie zemřela v dubnu 1583 a její ostatky jsou uloženy v kostele sv. Víta ve městě Český Krumlov.
V
80. letech 16. století nechal Vilém postavit jezuitskou kolej
(
Horní č.p. 154). V roce 1585 převzal v katedrále sv. Víta v
Praze nejvyšší říšské vyznamenání pro katolické šlechtice - řád
Zlatého rouna, který mu byl udělen španělským králem Filipem
II.
Na počátku roku 1587 uzavřel Vilém poslední sňatek s Polyxenou Rožmberskou z Pernštejna. Také toto manželství zůstalo bezdětné a Vilém se ze svých čtyř manželství nedočkal žádného potomka, takže po jeho smrti 31. srpna 1592 přešla vláda nad rožmberským dominiem na Petra Voka z Rožmberka. Vilémovy ostatky jsou uloženy v českokrumlovském kostele sv. Víta.
Vilém z Rožmberka dbal také o hospodářský rozvoj svého panství, kde se opíral o svého regenta Jakuba Krčína z Jelčan, který navázal na činnost věhlasného rožmberského rybníkáře Štěpánka Netolického. Kromě rybníků na Třeboňsku budoval Krčín zemědělské dvory a ovčíny, vrchnostenské pivovary, panské mlýny, stříbrné doly či sklářské hutě. Na sklonku Vilémova života žilo na rožmberském dominiu asi 12 170 osedlých.
![]() |
![]() |
![]() |
Vilém se snažil přebudovat
českokrumlovský hrad na renesanční zámeckou rezidenci hodnou jeho
postavení a mocenského vlivu. Vytvořil novou dominantu zámku i
města - renesanční zámeckou věž (Zámek č.
p. 59 - Zámecká věž). Na přestavbách (Renesanční
přestavby zámku Český Krumlov) se podíleli italští architekti
Antonín Ericer Vlach a Baldassare Maggi z Arogna či malíř Gabriel
de Blonde, který svými freskami vyzdobil III. nádvoří zámku a
soukromé komnaty Viléma z Rožmberka (renesanční
pokoje zámku Český Krumlov). Nedaleko Netolic vybudoval po
vzoru italské vily své letní sídlo Kratochvíle. Na jeho dvoře
působila celá řada hudebníků, skladatelů, malířů i méně seriózních
alchymistů jako českokrumlovský Antonín Michael z Ebbersbachu nebo
Edward Kelley či John Dee, kteří působili na Třeboni.
(m