Novoměstská zahrada za vlády Rožmberků

Chronologický přehled pramenů o vývoji zahrady:

1546 - Pravděpodobný začátek budování novoměstské zahrady
1594 - Petrem Vokem zahájeny úpravy panského domu a zahrady
1597 - "V zahradě na Novém Městě zeď k foglhauzu a v stavení mřeží drátěných děláno i pavlače na zdech domu hraběcího, aby mohlo se nad foglhauz jíti a ptáci netoliko slyšáni, ale i videni býti mohli. jakož pak, když to dokončeno bylo, rozkošné veselí a rozličný hlučný zpěv od nich ku podivu slejchán.
1597 - "Měšťané tudíž zeď od vody podemlenou a poraženou zas zaklásti a vyzdvihovati dali..."
1600 - "Item při témž (panském) domě rozkošná zahrada, v níž od rozličného stromoví jak vlaských pomerančových, citrinových, fíkových i jiných rozmanitých štěpův a rozličným kořením vysazena jest. Item v týž zahradě sádky tři, do nichž se voda pramenitá aneb temenečná vede, ve kterýchž se pstruhy i jiný rozličný ryby chovají. Item uprostřed té zahrady cisterna z tesaného kamene postavena jedna. Item při týž zahradě jest týž druhý vnově vystavěný dům a v něm několik pěkných sklepův a pokojův pro bytnost zahradníka (č.p. 26). Item při témž domě lusthauzy též vnově vystavěny dva."
1602 - 25. srpna 1602 byl pořízen inventář stromů a květin, které byly v zahradě pěstovány. Inventář je detailním popisem zahrady ve stavu, v jakém se nacházela za panování posledních Rožmberků, ale především za vlády Petra Voka, milujícího zahrady.

Kromě seznamu druhů inventář poskytuje údaje o vnitřním členění plochy zahrady na pět oddělení ("ohrad ") a skleník zde zmiňovaný pod názvem "pomerančová huť ". Jejich podrobný popis je unikátním historickým pramenem, svědčícím mimo jiné i o pozornosti, která byla zahradě posledními Rožmberky věnována. Výčet pěstovaných druhů je mimořádně bohatý.

Ve skleníku se pěstovaly již výše uvedené pomerančovníky, citroníky, fíkusy, marhaníky, dále vavříny, kdouloně, cypřiš, růže a další rostliny. V přední ohradě, lemované zimostrázovými živými plůtky, rostly mišpule, třešně, broskvoň, švestky, slívy. Z keřů se tu pěstovala kalina, léčivé byliny jako meduňka, šalvěj, máta, náprstník a levandule. Z květin se zde nacházely fialy, pivoňky, sedmikrásy, narcisy, konvalinky, hledíky, pivoňky, lilie zlatohlavá, karafiáty, stračka, řebčík královský, orlíček. I druhá ohrada byla osázena podobnou směsí ovocných dřevin a květin. Třetí ohradu tvořilo bludiště. Rostly zde mirabelky, meruňky, švestky, třešně, višně. Z okrasných dřevin to byly růže, chvojka klášterská. Z aromatických rostlin zde byla pěstována levandule a řebříček. Pěstovala se tady i zelenina - kapusta a petržel. Plot a možná i stěny bludiště byly vysázeny ze zimostrázu. Ve čtvrté ohradě s obrubou ze zimostrázu se pěstovaly švestky, slívy, višně a třešně, květiny, léčivé rostliny (např. šrucha, majoránka, libeček a puškvorec) i některé druhy zeleniny jako např. okurka, kapusta a řepa. Následovala tzv. ptáčnice (foglhauz), v níž byli chováni jeřábci, orebice horské, hrdličky, kosi, kvíčaly a mnoho dalších ptáků. Okolo voliéry rostly růže, keře rybízu, zelí a jahody. V blízkosti se nacházela kašna, v níž byli chováni pstruzi. Pátá ohrada, tzv. kuchyňská zahrada, sloužila k pěstování zeleniny: např. artyčoky, okurky, kapusta, jahody, pastinák, chřest, šalvěj, hrách, červená řepa, ředkev, čekanka, špenát a květák. Také zde byly vysázeny ovocné stromy - třešně, višně , švestky a slívy.

Urbanistický vývoj lokality:
Plochá niva řeky Vltavy, ohrožovaná záplavami, byla již od pravěku využívána pro dočasná sídliště - viz např. nálezy slovanské polozemnice z 8. století ( Archeologické výzkumy v Pivovarské zahradě). Území, na němž posléze v 16. století Novoměstská zahrada vznikla, nebylo zřejmě až do poloviny 14. století součástí podhradního osídlení Latránu, obehnaného městskou zdí. Změnu urbanistické situace přinesla až rozsáhlá fundace klášterů klarisek a minoritů ( Latrán č. p. 50). Dodnes je v půdoryse Latránu znatelný kontrast mezi "organicky" rostlým osídlením podhradí, soustředěným podél jediné v obloucích vedené komunikační osy a jednorázově založeným areálem klášterů, vyznačujícím se uplatněním klasických zásad tvorby souboru klášterních budov. Nové Město vzniklo mezi lety 1347 až 1374, název sám se objevuje až v polovině 15. století. Rozvoj Nového Města byl od začátku ovlivněn dříve založenými areály klášterů - domy a ulice vznikaly po jejich obvodu a zástavba nebyla tak kompaktní jako v sousedním Latránu. V místech pozdější Novoměstské zahrady můžeme počítat i s rozptýlenými usedlostmi, existencí zahrad, sádek. Na území dnešního pivovaru původně stála řada domů a domků. Již v roce 1462 zde Rožmberkové koupili dvůr se zahradou, jenž se stal základem pozdějšího tzv. panského domu ( Latrán č. p. 27} Ten byl v letech 1546 - 1559 rozšířen a přebudován ve výstavné vdovské sídlo Anny z Roggendorfu se zahradou. Zahrada postupným přikupováním měšťanských pozemků nabyla dnešní rozlohy, nicméně o její podobě za života paní Anny (zemřela v roce 1562) není jasných zpráv. K rozkvětu novoměstské zahrady dochází až za vlády jejích synů - Viléma z Rožmberka a především Petra Voka z Rožmberka, jenž přistoupil v polovině 90. let 16. století k významné úpravě Novoměstské zahrady.

Stavebně historický vývoj Novoměstské zahrady v období vlády Rožmberků:
O nejstarší fázi vývoje zahrady, spojené s pobytem Anny z Roggendorfu v sousedním panském domě, nemáme bližších zpráv. Zahrada v té době měla zřejmě ještě pozdně středověký charakter městské zahrady, kde se volně mísily užitkové plochy s okrasnými rostlinami. V období vlády Viléma z Rožmberka a především Petra Voka se zahrada mění ve velmi hodnotnou renesanční zahradu. Vybavení zahrady na Novém Městě byla věnována zřejmě větší pozornost než zahradám nad zámkem a zahradě na ostrově v zámeckém rybníku. Pro rozlišení od těchto zahrad bylo pro ni používáno označení "dolní zahrada na Novém Městě". Zahrada byla se zámkem spojena systémem krytých chodeb, takže byla pro zámecké panstvo komunikačně snadno dostupná. Po roce 1594 Petrem Vokem zahájené úpravy panského domu a zahrady přinášejí do Českého Krumlova ducha manýrismu. Autorství konceptu úprav není známo. Inspiračním zdrojem mohly být soudobá císařská zahrada v Brandýse nad Labem nebo Královská obora v pražské Bubenči. Dá se usuzovat, že na pracích v zahradě se účastnil Domenico Benedetto Cometa, pracující v té době pro Petra Voka v Českém Krumlově. K roku 1600 je zmiňována oranžerie, druhá nejstarší v Čechách a ve střední Evropě. Novoměstská zahrada vynikala ke konci 16. století množství pěstovaných druhů rostlin (včetně exotických). Oranžerie v dolní zahradě byla druhou nejstarší oranžerii v Čechách. Tato skutečnost dokresluje zájem Rožmberků o zahrady a obecně přírodní vědy. Nejcennějším pramenem pro poznání podoby tzv. dolní zahrady v rožmberském období její historie je inventář této zahrady, pořízený v roce 1602. Soupis byl pořízen sice již v době, kdy zahrada spolu s celým panství byla majetkem českého krále (a císaře) Rudolfa II., nicméně přesto dokládá podobu zahrady rožmberské - za rok císařské správy nebylo v zahradě nic podstatného učiněno. Inventář "dolní zahrady na Novém Městě", pořízený v roce 1602, nám přibližuje rožmberskou zahradu v nejhodnotnější fázi jejího vývoje, v době, kdy se v architektuře zahrad projevuje již duch pozdní renesance, manýrismu. Z inventáře vyplývá, že novoměstská zahrada obsahovala prvky příznačné pro renesanční zahrady, jako je ohrazení dispozice obvodovou zdí, členění do pravidelných oddělení lemovaných plůtky ze zimostrázu. Nacházelo se zde bludiště, voliéra a kamenná cisterna. Skleník (tzv. fíkovna nebo též oranžerie) a další zahradní stavby byly situovány při severní zdi zahrady. Inventář rovněž výslovně uvádí jednoduché provozní schéma zahrady. Ve směru od panského domu byly postupně za sebou řazeny přední ohrada, druhá ohrada, bludiště, čtvrtá ohrada, ptáčnice s vodní nádrží a kuchyňská zahrada. Nepravidelný tvar pozemku zkomplikoval vybudování přísně geometrického osově vázaného systému cest a zapříčinil formální nedostatky v kompozici novoměstské zahrady. Plány zahrady z pozdější doby (z 18. století) ještě stále dokládají hrubý rozvrh ploch, umístění některých zahradních staveb starého založení.

Plán zahrady z roku 1764 zachytil geometrickou osnovu tehdejší kuchyňské zahrady, jež odpovídá popisu zahrady v inventáři k roku 1602. Výše zmíněná první druhá, třetí a čtvrtá "ohrada" zřejmě odpovídají čtyřem bosketům, jež plán z roku 1764 uvádí před panským domem :

první ohrada by byla v pohledu od panského domu na ploše předního severního bosketu, v jehož sousedství se ještě na konci 18. století nacházela úzká plocha nezastřešené oranžerie
druhá ohrada se pravděpodobně nalézala na ploše předního jižního bosketu
třetí ohrada (bludiště) by ležela za první ohradou při severní zdi zahrady
čtvrtá ohrada se pravděpodobně nalézala na ploše zadního jižního bosketu za čtvrtou ohradou uváděná ptáčnice ("foglhauz") se pravděpodobně nacházel na křížení hlavní osy zahrady a osy příčné vedoucí kolmo na ní za třetí a čtvrtou ohradou - v tomto místě se jako "v kloubu" hlavní osa zalamovala.

Z archivních údajů lze obtížně s jistotou určit, zda kuchyňská zahrada sahala až k západní zdi Novoměstské zahrady nebo rožmberská panská zahrada končila na úrovni domu dvorního zahradníka ( Latrán č. p. 26 Nové Město).

Pestré druhové složení "ohrad" v Novoměstské zahradě - směs ovocných stromů, keřů, léčivých rostlin a okrasných květin - prozrazuje ještě dozvuky středověkého pojetí zahrad. Ze souboru renesančních typů zahradních prostorů lze Novoměstskou zahradu nejspíše označit za "giardino de semplici", zahradu se smíšeným užitkovým i okrasným charakterem. Byla nejčastěji rozdělena pravoúhlým systémem cest na čtvercové záhony, lemované nízkým plůtkem ze zimostrázu. Záhony samy byly osázeny květinami a okrasnými dřevinami, čtverce bývaly doplněny altány.

Při rozboru kompoziční struktury Novoměstské zahrady a archivních pramenů o její podobě zjišťujeme, že v zahradě zřejmě chyběl základní prvek renesančních zahrad - parter, alespoň ve své základní čisté formě. Parter se obvykle rozkládal pod okny zahradního průčelí palácové stavby. Tvořila ho čtvercová pole stejné velikosti, orámovaná plůtky zimostrázu, oddělená cestami jednotné šíře. Vnitřní plocha jednotlivých polí byla vyplněna symetricky komponovaným ornamentem z nízce střižených zimostrázových plůtků. Méně často byla čtvercová pole komponována ze záhonů geometrických tvarů, osázených aromatickými a léčivými rostlinami, zeleninou a květinami. Pro záhony 16. století je typické a nápadné omezení prvků používaných k vytvoření vnitřního dekoru záhonů na pásy a stuhy. V architektuře v té době běžné motivy arabesek a grotesky se v podobě záhonů neuplatnily. Bludiště v Novoměstské zahradě bylo pravděpodobně osázeno zimostrázovými plůtky. V inventáři jsou ale uvedeny i ovocné stromy, keře, léčivé rostliny a dokonce zelenina. Opět se zde zřejmě nejednalo o čistý typ bludiště, ale spíše o variaci vzniklou v (z hlediska úrovně zahradní tvorby) poněkud provinčním prostředí. Českokrumlovská Novoměstská zahrada nedosahovala sice formální a především kompoziční vytříbenosti pražské Královské zahrady, přesto ji lze považovat za jednu z nejhodnotnějších městských palácových zahrad své doby v českých zemích.

Další informace:
Novoměstská zahrada v 17. století
Novoměstská zahrada v 18. a 19. století
Novoměstská zahrada - stavební objekty a vegetace