Novoměstská zahrada - stavební objekty a vegetace

Bývalý panský dům ( Latrán č. p. 27):
Z původně staršího rožmberského objektu dvora (ještě gotického založení) dochováno v západní fasádě okno s kamenným ostěním. Přestavbou vznikla mezi lety 1560 až 1570 dvoukřídlová stavba městského paláce. Fasáda nese výzdobu sgrafitovým kvádrováním. V koutě nádvoří se nachází arkádové loubí o dvou osách, sklenuté křížovou klenbou. V přízemí síň s renesanční hřebínkovou klenbou. Na západní straně při severním konci křídla mělký předstupující trakt, jehož průčelí bylo původně prolomeno v prvním patře renesanční loggií, jejíž archivolty jsou zachovány ve sgrafitu. Z loggie byl pravděpodobně v roce 1597 zřízen přístup po pavlačích až k ptáčnici.

Plán zahrady z roku 1764 obsahuje pohled na panský dům - přilepenou kresbičku západního průčelí panského domu. Kresba znázorňuje portál vstupu na hradební ochoz na jihozápadním nároží domu a zazděné dva oblouky loggie v prvním patře domu včetně detailu kamenných desek parapetu. Absence architektonicky pojednaného portálu - akcentovaného ukončení hlavní osy zahrady v zahradním průčelí panského domu - podporuje názor, že z bezpečnostních důvodů byla zahrada v rožmberském období přístupná pavlačí z prvního patra panského domu. Oba dnešní vstupy do zahrady v přízemí jsou zřejmě dodatečně zřízené. Dokumentární hodnověrnost kresby domu potvrzuje i detail severozápadního nároží - výklenek, na němž je dodnes zachována freska chlapce s nápisem "SUMMER" symbolizující léto.

Ohradní zdi zahrady:
Soubor zdí vymezujících areál novoměstské zahrady patří k nejdůležitějším stavebním součástem zahrady; chránící ji po staletí nejen před zloději, ale také konzervující její historickou podobu. Za nejstarší je třeba považovat úsek mezi domem dvorního zahradníka ( Latrán č. p. 26 Nové Město) a panským domem. Dnešní Pivovarská ulice zřejmě ve svém průběhu dokládá ještě středověké vymezení jižní hranice areálu kláštera minoritů ( Minoritský klášter ve městě Českém Krumlově), založeného okolo roku 1350. Uvedený úsek ohradní zdi, když už ne v hmotě, jistě ve své trase pochází z období vzniku novoměstské zahrady po roce 1560.

Jižní úsek ohradní zdi vychází z jihozápadního nároží panského domu a pozvolným obloukem běží podél břehu Vltavy až k fortně v latránské hradbě. Od panského domu až zhruba do poloviny délky jižní zdi je k ní přidružena vně další úzký pás zahrady (od 3. čtvrtiny 17. století nazývané po svém majiteli Anniwarterovská). Západní část jižní ohradní zdi - městská hradba, k níž je přistavěn dům č. p. 180 (dnešní Penzion U zvonu a ateliér M. Párala), je nejstarší. Partie ohradní zdi dále na východ byly v minulosti několikrát poškozeny povodněmi. V souvislosti s přestavbou panského domu za Petra Voka z Rožmberka, započatou roku 1594, mohlo dojít při budování rožmberské zbrojnice i k posunu jižní ohradní zdi zahrady. Ta totiž do roku 1594 byla zřejmě na jihu vymezena městskou hradbou (snad z roku 1505). Kresba panského domu z plánu zahrady z roku 1764 dokládá, že hradba navazovala na jihozápadní nároží domu (viz výše uvedený vstup na ochoz při nároží domu).

Dům dvorního zahradníka ( Latrán č. p. 26 Nové Město):
Hlavní budova tohoto rozsáhlého objektu je jednopatrová a má hladké průčelí završené nad fabionovou římsou valbovou střechou. Na místě tohoto domu stály pravděpodobně ve středověku dva domy na úzkých gotických parcelách se dvorky. Asi v 90. letech 16. století přestavěny a zvýšeny o jedno patro. Další úpravy interiéru kolem roku 1680. Mezi lety 1819 až 1826 přestavěn na bytový dům pro zaměstnance panství. Další opravy v roce 1937 a v posledním desetiletí vedly k degradaci dispoziční struktury domu a části starších řemeslných detailů.

V sousedství se nachází přízemní domek s polovalbovou střechou. V hmotě renesanční objekt, obsahující původně jednoprostorový centrální prostoru a trakt kuchyně. Východním krčkem zřejmě kdysi spojen se skleníkem, starou rožmberskou oranžerií (objektem, jež je v inventáři roku 1614 lokalizován označením "v czyrgartnu").

Vstupní brána do zahrady:
Vlevo od domu dvorního zahradníka je v ohradní zdi zahrady vybudována architektonicky náročně ztvárněná vstupní brána, vycházející ve svém pojetí z římské architektury vítězných oblouků. Zčásti kamenné bosované pilíře nesou arkádový oblouk s motivem nízké omítkové rustiky a středního volutovitého klenáku. K líci pilířů jsou přisazeny toskánské pilastry s kamennými profilovanými patkami, nesoucí úplné kladí: hladký architráv, dórský vlys s triglyfy (kapky asi v minulosti odstraněny) a slepými metopami, čtyřikrát odstupňovaná římsa v koruně je zakryta prejzy. V dolní partii klidná dvojvrstevná struktura průčelí získává v úrovni kladí překvapivou plastičnost a dynamiku.

Grotta:
Jednoduchá stavba, otevřená směrem do zahrady monumentálním portálem, obsahuje výklenek, završený konchou. Pilíře portálu jsou členěny typicky manýristickým motivem přepásaných pilastrů. Ve středu výklenku je zasazen kamenný maskaron (hlava Maura?). Z jeho úst původně vytékala voda do kamenné nádrže, po níž zbyl v současnosti pouze negativní otisk - zemitá výplň jejího půdorysu v cihelné dlažbě podlahy. Ta se dnes nachází cca 60 cm pod okolním terénem zahrady (!). Stěny výklenku jsou vyzdobené stylizovanou krápníkovou výzdobou, tvořenou kromě vlastní omítkové hmoty kusy tufu, úlomky sklářského kmene, lasturami škeblí a ulitami hlemýžďů. Po obou stranách výklenku osazeny trojice profilovaných kamenných desek, snad sloužících jako sedátka (proti tomu ale hovoří příliš velká výška případné "sedací plochy" oproti úrovni podlahy - cca 70 cm !).

Zahradní altán:
Při jižní ohradní zdi nedaleko od západního průčelí bývalého panského domu se nachází drobná zděná stavba altánu. Severní stěna altánu prolomena dvoukřídlými dveřmi a završena obloučkovitou atikou. Jednoprostorový interiér osvětlen na východní straně oknem. Ve stropě kruhovitý otvor, sloužící jako vstup do podstřeší. Typ střechy dnes nejasný (objekt má provizorní zastřešení a lepenkovou krytinu). Altán vznikl někdy po roce 1827, není totiž zakreslen na indikační skice ke stabilnímu katastru města z téhož roku.

Bývalá fíkovna:
Dnes dochované torzo zahradní stavby mělo složitý stavební vývoj. Původní starou fíkovnu, postavenou v roce 1764, zřejmě dokládá katastrální plán z roku 1827. V roce 1835 byla přestavěna na rozsáhlejší skleník o půdorysné ploše 302,12 m2. Cihlová zeď (se zazděným bočním vstupem od panského domu a zazděným ventilačním okenním otvorem), jež na západě ohraničuje obdélnou plochu s bývalými kůlnami a dřevníky - je zachovanou, třebaže sníženou východní stěnou bývalé fíkovny. Zhruba 30 metrů západním směrem od uvedeného areálu kůlen vystupuje ze severní ohradní zdi zahrady blok terasy na půdorysu čtverce o straně cca 7 metrů. Terasa je podepřené opěrnou kamennou zdí. Plocha terasy zhruba o 1 metr převyšuje okolní terén.

V místě styku terasy a ohradní zdi se nachází torzo staré zahradní stavby na půdorysu úzkého lichoběžníku, jehož jižní zeď je prolomena dvojicí okenních otvorů s půlkruhovými záklenky. Konstrukce střechy a krovu této stavby je nejasná, dnešní zastřešení tvoří jednoduchý prkenný záklop v havarijním stavu. Vstup do úzkého prostoru mezi ohradní zdí zahrady a vlastní zdí objektu je z východní strany, kde se rovněž nachází torzo cihelné zdi. Ta se zdá být zbytkem původní západní cihelné stěny fíkovny. Pod terasou se v tomto místě nachází sklepní prostor se suchým záchodem. Je pravděpodobné, že zvýšená terasa s torzem zdí byla funkčně propojena s objektem fíkovny.

Vegetace Novoměstské zahrady:
Stromy a keře rostoucí v současnosti v Novoměstské zahradě jsou novodobé, bez vztahu k původní barokní či renesanční fázi zahrady. Po změně využití původně dvorní zahrady na zahradu užitkovou porostní prvky původní okrasné zahrady postupně zanikly. Po roce 1726 (začátek pronajímání částí zahrady) přesto zůstala v užívání knížecího zahradníka severní část zahrady mezi domem zahradníka a pivovarem. Lze předpokládat, že okrasné rostliny pěstované ve sklenících, byly "letněny" na volných plochách v zahradě. Skleníkové kultury rostlin byly zrušeny v roce 1870.

V současnosti se v zahradě nacházejí až na výjimky pouze ovocné dřeviny. V posledních letech nedostatečně pěstěné a většinou přestárlé ovocné stromy vytvářejí vegetační kryt zahrady. V dálkových pohledech se proto území zahrady jeví jako ovocný sad s nepravidelným sponem stromů a menšími volnými travnatými partiemi, bez patrné záměrně organizace výsadeb a zahradního prostoru. Výskyt ovocných dřevin v rámci "okrasné" zahrady nám dokládají již inventáře zahrady z počátku 17. století. Nejsou proto v prostoru novoměstské zahrady méněcenným nebo dokonce cizorodým prvkem.

Z hlediska zdravotního a pěstebního stavu vykazují nejlepší kondici, a tím i perspektivu použití pro případnou rekonstrukci zahrady především letité a vzrostlé exempláře hrušní, některé třešně, jabloně a ořešáky. Naproti tomu slivoně, švestky a mladší výsadby jabloní se nejeví jako perspektivní. Před počátkem případných projektových prací na rekonstrukci zahrady by měl být proveden pomologický průzkum, zaměřený na zjištění výskytu starých odrůd ovocných dřevin s cílem uchovat historický genofond krajových a starých kultivarů.

Další informace:
Novoměstská zahrada za vlády Rožmberků
Novoměstská zahrada v 17. století
Novoměstská zahrada v 18. a 19. století