Historický vývoj českokrumlovských zahrad a parků za vlády prvních dvou generací knížat ze Schwarzenbergu v letech 1719 - 1782 (období baroka a rokoka)

Po příchodu rodu Schwarzenbergů do Českého Krumlova v roce 1719 ztrácí Novoměstská zahrada, nazývaná též kuchyňská, rychle na významu. Přispěla k tomu nejen odlehlost zahrady od zámku, ale především blízkost knížecího pivovaru. Již od roku 1726 také byly některé části zahrady přidělovány dvorským úředníkům jako deputátní zahrádky. Přesto bylo zařízení zahrady udržováno, opravena byla stará fíkovna, jeden altán, a navíc byl postaven nový skleník pro pěstování subtropických rostlin.

Severní předpolí zámku (pomístní název Jelení zahrada je doložen již z 18. století) je využíváno jako obora pro chov vysoké zvěře. Celá plocha Jelení zahrady byla obehnána zdí. Východní část zahrady měla převážně luční ráz, rušený pouze několika skupinami břehových porostů podél Chvalšinského potoka. Samostatně byla obehnána zdí plocha bývalé renesanční Zahrady na ostrově. Travnatá vnitřní plocha zahrady byla osázena zřejmě ovocnými stromy.

V období vlády knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu (1719 - 1732) se především panské zahrady mění v duchu baroka. Barokní fázi vývoje zámecké zahrady reprezentuje úprava dolního parteru tak, jak je nám známa z plánu z roku 1750. Kompozice zahrady naznačuje, že její tvůrci byli obeznámeni s raně barokními zahradami v Německu. Především dolní parter se svým členěním zřejmě navazuje na předlohy v Německu. Shodné kompoziční schéma (čtverec členěný kolmými osami a diagonálami) obsahovala například dvorní zahrada při rezidenci bavorských vévodů Wittelsbachů v Mnichově, zahrada u rezidence würtenberských vévodů v zámku Ludwigsburg, zahrada v Herrenhausenu. Ze soudobých zahradních dispozic v českých zemích je nutno uvést Květnou zahradu olomouckého arcibiskupa v Kroměříži.

Pokročilým barokním prvkem kompozice zahrady je dále použití vysokých habrových špalírů podél bočních cest ke zvýšení osovosti zahradní dispozice, dále broderiové partery a zvýraznění vazby příčných os zahrady na volnou krajinu prostřednictvím vyhlídkových oken, umístěných v ohradní zdi zahrady.

V barokním duchu upravují své zahrady i českokrumlovští preláti. Veduta Českého Krumlova na antependiu z Křížové hory z doby kolem roku 1740 ukazuje na jižním průčelí prelatury (Horní č. p. 155) monumentální barokní balkon, postavený na zahradní terase. Čtyři profilované sloupy, mezi nimiž byla balustráda, nesly střechu ve tvaru baldachýnu. Z balkonu se otvírala vyhlídka na zahradu jezuitů na druhém břehu Vltavy a na siluetu poutní kaple Panny Marie Bolestné na Křížové hoře (kaple na Křížové hoře ve městě Český Krumlov)

Kromě toho balkon nabízel pohled také na druhou prelátskou zahradu na Horní Bráně, patřící krumlovské faře již od roku 1406. Právě v ní byl v roce 1740 postaven barokní zahradní altán, jenž vytvořil vedle návrší Křížové hory druhý cílový bod pohledů z prelatury. Za válek o rakouské dědictví roku 1741 byly některé českokrumlovské zahrady značně poškozeny. Francouzští vojáci například strhli "dlouhou chodbu" (spojovací chodba) nad Plášťovým mostem. Lze předpokládat i poškození dvorní zahrady.

Vláda knížete Josefa Adama ze Schwarzenbergu (1741 - 1782) znamená od časů posledních Rožmberků další období rozkvětu českokrumlovského zámku. Celý zámecký soubor budov a zahrad prodělal proměnu ve stylu vídeňského rokoka. Mladý kníže zahájil své působení v Českém Krumlově stavbou zámecké jízdárny v roce 1744 - 1746. Ve stejném období probíhaly úpravy interiéru letohrádku Bellarie, opravy zámeckého rybníka. Po roce 1750 se českokrumlovská zámecká zahrada proměňuje ve stylu vídeňského rokoka. Toto období je spojeno především se jmény architekta Andrease Altomonta a sochaře Jana Antonína Zinnera. Českokrumlovská zámecká zahrada dosáhla za vlády knížete Josefa Adama ze Schwarzenbergu ve své barokní fázi vrcholu v rámci celého svého historického vývoje.

V této době byly i obě dvě panské kuchyňské zahrady (dnešní Novoměstská zahrada a zásobní zahradnictví správy zámku) intenzivně využívány a z poloviny 18. století pochází řada zpráv o stavbě pařenišť, skleníků a oranžerií. Bohatý sortiment pěstovaných exotických rostlin dokládají soudobé inventáře. Rovněž českokrumlovští minorité vybavují svou zahradu zahradními stavbami. Krátce po úpravách letohrádku Bellaria v zámecké zahradě je roku 1758 v zahradách minoritského kláštera postaven rokokový zahradní pavilon v minoritské zahradě. Na stavbě se autorsky zřejmě podílel knížecí stavitel Josef Fortini.

V 2. polovině 18. století začínají v zásadě ještě středověkou podobu parcelace okrajových částí města výrazně modifikovat schwarzenberské hospodářské aktivity. Na Novém městě tak vzniká zárodek pozdější industriální zóny v této části města. V roce 1769 byla dokončena stavba tzv. dolních knížecích rechlí naproti novoměstské baště. Stavbě skladu plaveného dřeva v sousedství padla za oběť část měšťanských zahrádek na levém vltavském břehu, dvě ledárny a zřejmě i část štěpnice tzv. dolní panenské zahrady (zahrady bývalého kláštera klarisek) před městským fortifikačním příkopem.

V roce 1773 byl zrušen jezuitský řád, kolej (Horní č. p. 154) byla přeměněna na kasárna, dřevěný most přes Vltavu byl zrušen. Roku 1779 celé území zahrady i s letní rezidencí (Hotel Bohemia Gold - Plešivec č. p. 55) koupil bohatý měšťan Johann Pinsker. Jezuitská zahrada se stala zahradou užitkovou a doposud celistvý areál byl postupně rozprodáván. Na okraji bývalých jezuitských pozemků vznikl roku 1782 městský špitál sv. Alžběty, situovaný vedle již staršího chudobince (připomínaného k roku 1638), tvořícího pohledové zakončení dnešní Linecké ulice.

Další informace: