KKK

Historický vývoj českokrumlovských zahrad a parků v letech 1782 - 1850 (období klasicismu a romantismu)

Zrušení jezuitského řádu a také českokrumlovských klášterů minoritů a klarisek císařem Josefem II. v roce 1782 přineslo další dalekosáhlé změny jednak v pozemkové držbě na území města a jednak pokles údržby teď už bývalé zahrady kláštera minoritů a bývalé zahrady kláštera klarisek. Ty ztratily (stejně jako stavební objekty klášterů) svou původní funkci a postupně se proměňovaly na zahrady užitkové a byly pronajímány českokrumlovským měšťanům. Krajinný ráz údolí Českého Krumlova dotvářely manufaktury, vesměs soustředěné podél toku Vltavy. K měšťanským výrobním objektům patřila v 18. století barvírna a valcha u Kájovské brány. V letech 1791 - 98 byla stará valcha rekonstruována a sloužila krumlovskému cechu soukeníků. Nedaleké zahradní terasy pod kostelem sv. Víta byly užívány k sušení obarvených látek. Dále se ve městě nacházely panský a měšťanský pivovar, malá papírna a tři mlýny.

Celkový pohled na město Český Krumlov, Ferdinand Runk, počátek 19. století

Na přelomu 18. a 19. století doposud rozptýlená zástavba v dnešní Linecké ulici dostala podobu souvislé ulice. Velký rozsah zahrad, sadů a také polí na ploše III. vltavského meandru byl ale zachován. Na konci Linecké ulice u břehu Vltavy se od 17. století v místě bývalého Nigrínského dvora nacházela střelnice městského spolku ostrostřelců. Úzký pás plochy střelnice na severu vymezovaly terasy se zahradami a loukami u barokního zahradního domku (později ateliéru malíře Egona Schieleho). Domek s terasami a nad nimi se nacházející zahrady, sady a menší plochy polí patřily majetkově k domu č. p. 271 na dnešním Plešiveckém náměstí. Pro poznání podoby dvorní zahrady (dnešní zámecké zahrady), areálu Kvítkova dvora (tehdy nazýván "Favoritenhof"), ale také zástavby a souboru zahrad v údolní nivě Chvalšinského potoka na konci 18. století je cenný geometrický snímek rozsahu dominikální půdy patřící k českokrumlovskému zámku inženýra Jana Nepomuka Šimouška z roku 1792. Od Budějovické brány se mezi novou knížecí silnicí (z roku 1763) a severněji trasovanou starší cestou za schwarzenberským hospodářským dvorem rozkládal pás zahrad pronajímaných vrchnostenským úředníkům. Na ploše dnešní Jelení zahrady plán dokládá existenci rozsáhlého výrobního objektu sanytrovny a také luštírny semen. V okolí knížecího lesního úřadu (dnešní dům č. p. 139) byl rozsáhlý ovocný sad a zelinářská zahrada. Dál směrem k Dobrkovicím se nacházely louky a knížecí rybí sádky.

Na konci 18. století se i v podobě českokrumlovských zahrad začíná projevovat odklon od barokního pojetí tvorby zahradního prostoru. V dochovaných plánech zahrad a městské krajiny nacházíme motivy klasicismu a romantismu. Výše uvedený plán z roku 1792 dokládá, že v zámecké zahradě byla zrušena rokoková broderie na tzv. dolním parteru. Na jejím byla místě založena jednoduchá klasicistní úprava - na základní travnaté ploše byly symetricky rozmístěny záhony kruhového půdorysu. Dle dobových analogií byly zřejmě orámovány ornamentálními obrubami a osázeny pestrou směsí květin. Ostatní části zahrady si ještě podržely barokní, resp. rokokovou formu.

Veduta Český Krumlov od jihovýchodu Ferdinanda Runka z doby okolo roku 1800 zevrubně popisuje městskou krajinu. Přes jistou idealizaci scenérie dostatečně věrně dokládá rozsah a podobu městských zahrad, těsný dotyk volné zemědělské krajiny s historickou zástavbou. Plánem jsou poprvé doložena stromořadí vlašských topolů (Populus nigra ´Italica´) mezi zámkem a hlavní bránou do zámecké zahrady. V té době módní výsadby sloupovitých topolů jsou dalším projevem soudobého klasicistního názoru na zahradní a krajinářskou tvorbu.

Geometrický plán zámecké zahrady inženýra Josefa Falty z roku 1816 ukazuje další boskety, na nichž byla zrušena předchozí pravidelná úprava. Na ploše bývalého parteru před Bellarií znázorňuje travnatou plochu se dvěma květinovými záhony představujícími schwarzenberské knížecí znaky. Nejzajímavější je ale stav, v jakém se nachází bosket naproti dnešnímu tzv. suchému rybníku. Na ploše čtverce o rozměrech 60 x 60 metrů zde byla založena miniaturní zahradní úprava ve stylu tzv. anglického parku s nepravidelně vedenými cestičkami, skupinami keřů a stromů. To vše v rámci barokní kompoziční osnovy a v sousedství v té době ještě existujících bludišť a loubí.

Klasicistní podoba Denglerovy vily před přestavbou na konci 19. století

Indikační skica ze Stabilního katastru Českého Krumlova Josefa Langweila z roku 1826 je prvním moderním mapovým pramenem, který dává informace o plochách zahrad a jejich typu pro celé území města Českého Krumlova. Zachycuje strukturu městské krajiny zhruba půl století po rozsáhlých změnách v pozemkové držbě v důsledku zrušení jezuitského a mnišských řádů. Postupně se rozšiřuje městská zástavba. Na okraji města vznikají nové předměstské usedlosti. Příkladem tzv. vilegiatury, předměstské vily s okrasnou a užitkovou zahradou, je vila Špičák č. p. 114 (v roce 1826 jako majitel uveden Ernest Mayer), situovaná severně od starší zástavby na Chvalšinské silnici.

Denglerova vila na mapě stabilního katastru z roku 1826, autor: Josef Langweil Zahrady v okolí zámku na výřezu z indikační skicy Stabilního katastru z roku 1826, MěU, autor: J. Langweil

Na území Jelení zahrady, v místě rozsáhlé sanytrovny, známé z plánu z roku 1792 (viz výše) ukazuje indikační skica výukové zahrady Schwarzenberského hospodářského ústavu s provozním stavebním objektem a botanickou zahradou. Botanická zahrada se rozkládala (zhruba na ploše dávno zaniklé "zahrady na ostrově") na půdoryse obdélníka o rozměrech 75 x 60 metrů, byla ztvárněna pod vlivem módního přírodně krajinářského slohu. Přírodně krajinářský (romantický) styl zahradní úpravy botanické zahrady nápadně připomíná řešení jednoho z bosketů v zadní části zámecké zahrady, doložené plánem zahrady z roku 1816 (viz výše). Na území Jelení zahrady se stále nacházely výrobní objekty (tzv. nová sanytrovna a luštírna semen). Pro okrasnou zahradu ústavu uvádí označení "Botanischer Garten". Nezakresluje sice její půdorysné členění, ale kresbou různých typů stromů a keřů naznačuje, že zahrada byla osázena volně listnatými a jehličnatými stromy a keři. Další zahrady patřící ústavu jsou rastrem charakterizovány jako zahrady užitkové a je naznačena jejich geometrická parcelace.

Podél knížecí silnice až k předmostí Budějovické brány a rovněž na přístupové cestě k zámku a k zámecké zahradě byla vysazena stromořadí sloupovitých topolů. Na předměstí Horní Brána indikační skica předvádí zahradu u Nové hospody (dnešní Horní č. p. 2 Městské divadlo) a Prelátskou zahradu s altánem. Indikační skica rovněž mimořádně plasticky znázorňuje charakter předměstské zástavby na území III. vltavského meandru a také rozptýlenou domkářskou zástavbu dolního Plešivce s výrobními objekty papírny a cihelny.

Příkladem pokusu o ztvárnění krajiny v okolí zámecké zahrady jako krajiny sentimentálně romantické byla stavba oslavného chrámu na tzv. Ptačím hrádku u příležitosti vítězství Karla ze Schwarzenbergu nad Napoleonem roku 1813 v bitvě u Lipska. V dosud nevyužívaném skalnatém svahu nad Rybářskou ulicí byla založena romantická vyhlídková cesta, spojující zámek s vyhlídkou (fortifikace Paraplíčko) v Plášťové zahradě (zásobní zahradnictví).

Ze strany vrchnosti neutuchal zájem podporovat z hospodářských důvodů výrobní zahradnictví. Starší panská zahradnictví v Novoměstské zahradě a Plášťové zahradě (dnešní zásobní zahradnictví správy zámku) byla využívána pro pěstování ovoce, zeleniny a květin. Ve 40. letech 19. století byly například postaveny nové skleníky pro pěstování ananasů. Pro vrchnost nepotřebné plochy zahrad byly pronajímány.

Podoba městské krajiny je doložena na řadě vedut z 1. poloviny 19. století, jež zachycují zámeckou rezidenci a město samo v objetí volné zemědělské krajiny. Městská zástavba stále výrazně nepřesahuje hranice svého středověkého založení. Obrazy a grafiky zachycují často dnes již neexistující detaily zahrad, jako například oranžerii před jižní fasádou prelatury a druhou oranžerii v zahradách nad dnešní Horskou ulicí na Plešivci. Vděčným motivem vedutistů byly barevné pruhy látek sušících se na terasách pod kostelem sv. Víta na dřevěných konstrukcích z tyčoviny. Při studiu ikonografie Českého Krumlova lze zjistit, že začínající industrializace zatím zásadně nezměnila obraz města. Kromě již výše uvedených starších panských a měšťanských výrobních zařízení je možno uvést pouze dva novější průmyslové závody - továrnu na sukno bratří Jungbauerů na Budějovickém předměstí a přádelnu lnu ve Spolí.

Pohled na město Český Krumlov od jihu z doby okolo roku 1800, signováno KB

V roce 1848 dopadly na město Český Krumlov hned dvě pohromy. Kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu přeložil místo hlavní české rodové rezidence z Českého Krumlova na Hlubokou. Město a zámek bez dvorského života začaly stále více upadat do bezvýznamnosti a periferního postavení. 14. června téhož roku průtrž mračen a přívaly vod devastovaly Jelení zahradu a zničily kromě mostu před Budějovickou bránou i továrnu bratří Jungbauerů.

Další informace: