Historie krčem a hospod ve městě Český Krumlov

Krumlovské hostince, krčmy a herberky se v předmoderní době v zásadě v ničem nelišily od podobných zařízení v menších městečkách a na vesnicích. Hustota hospod vzhledem k počtu domů byla zhruba stejná (každý osmý dům z 330 byl oficiálně také hostincem), sortiment pitiva, skládající se hlavně z piva, jehož odběr sama vrchnost podporovala, neboť šlo o její vlastní výrobek, a tím i zisk, vína a kořalky (její konzumace byla vždy kritizována, poněvadž z jejího šenkování vrchnost velké zisky neměla) byl rovněž velmi podobný. Stejné zůstávaly i formy běžné komunikace, jejíž hranice vymezují, stejně jako dosud, množství zkonzumovaného alkoholu, druh společnosti a vidina zisku vlastníka tohoto společenského prostoru.

Pro krumlovské hostince středověku a prvního století raného novověku (do 17.století) platí zhruba to, co pro hostince ve vesnicích. Otevírací hodiny stanoveny nebyly, neboť se pilo tzv. po práci a lze říci, že i samotné "pití", jež bylo vlastním smyslem návštěvy hospody, patřilo svým způsobem do pracovního cyklu. Řada normativních nařízení, o jejichž skutečném účinku si, stejně jako dnes, nemusíme dělat příliš velké iluze (jde přece o peníze), zakazovala konzumaci alkoholu v neděli a v jakýkoliv jiný svátek. Formálně určenou uzavírací hodinou českokrumlovských hospod v 16.století byla devátá hodina, výjimečně hodina před půlnocí. Z řady sporů, které pochopitelně v hostincích vznikly, však víme, že se nezřídka pilo až do rána, u některých osob můžeme zaznamenat i několikadenní "akce" tohoto druhu.

Pití alkoholu jako takového nebylo zakázáno ani mužům ani ženám, avšak záleželo na individuálně dané míře konzumenta, kdy byl jeho stav posuzován okolím již jako společensky negativní. Staročeský slovník (stejně tomu bylo i v němčině, která se rovněž hojně v Českém Krumlově užívala) měl pro takovou míru řadu klasifikujících adjektiv jako např. "hrubě opilý", "zbytečně se užírati", "přílišné pití", "ranní opíjení", "zhovadilé opilství" apod. Jaký stav konzumenta to asi označovalo, přiblíží popis hosta slovy hostinského: "Do sebe víno nenáležitě lil, že jeho přirození snésti nemohlo, tak až jest padl a na lavici se válel".

Zajímavé je, že doporučovaným lékem proti "přílišnému pití" byla, ostatně jako doposud, svatba. Množství zkonzumovaného pitiva bylo současníkům, s výjimkou zasvěcenců, těžko pochopitelné, ale nešlo jen o alkohol samotný - dostatek jídla a kvalitního pití byl v předmoderní době doslova symbolem úspěšného sociálního postavení.

Jen panský fraucimor, jehož počet nepřesahoval 10 osob, měl v 60. letech 16.století nárok odebírat přes 8 litrů červeného vína denně a některým dvořanům nestačil ani půldruhalitrový paušál za jeden den. Krumlovské zámecké prostředí však nebylo ve srovnání s městem zdaleka výjimečné, např. městští (tedy bez zámku) krumlovští krčmáři vykázali za účelem placení daně (tedy řádně zminimalizováno) za pololetí 1596-1597 na 19000 litrů vypitého vína, tzn. že minimální údaj, ke kterému se přiznali, činil průměrně přes 100 litrů vína během každého dne. Dodejme, že tehdejší Krumlov měl něco málo přes 330 domů.

Mezi nejožehavější témata komunikace nepatřila "velká politika" nebo problematika turecké hrozby, ale nevěrné ženy, peníze, dluhy, lokální moc, dobrý původ a "potřebnost" člověka pro život místní komunity. Neodmyslitelnou součástí života hospod byly hazardní hry, mezi něž lze počítat "klasické" karty, kostky, vrhcáby i armádu tehdy sázejících přítomných. Ani hudební produkce a parodování nahrazující divadelní produkci nebylo výjimkou.

Jedinou zvláštností krumlovských hostinců ve středověku a raném novověku byly tzv.zájezdní hospody. Podrobnější informace o nich můžeme čerpat až od poloviny 16. století. V nich vládl poněkud odlišný duch už kvůli tomu, že byly vlastně jakousi "prodlouženou rukou" aristokratického dvora a Rožmberkové v nich ubytovávali doprovod svých urozených hostů a nezřídka i hosty samotné. Takový "hostinský" byl na dvoře vysoce exponovanou osobou, která mohla promlouvat do množství zámeckých problémů. Potvrzuje to případ tří krumlovských zámeckých ubytovatelů ve druhé polovině 16.století, kterými byli Jan Ledenický, zvaný podle tradice zájezdního hostince Podlaha (Náměstí č. p. 7), jeho konkurent Adam Mazouch a Ledenického nástupce Cyriak Lämpl. Na dvorské ubytovatele nečekaly jen velké možnosti, ale také řada nástrah. Jan Ledenický byl například jako jeden z mála tehdejších defraudantů připraven o život ne proto, že by zpronevěřil více než jiní, ale proto, že jeho moc a vidina uvolněného postu lákala jiné konkurenty v honbě na jeho hlavu.

Další informace:
Historie cechů a řemesel ve městě Český Krumlov
Historie krčem a hospod v regionu Český Krumlov
Historie pivovarnictví ve městě Český Krumlov

(as)