Renesanční velmož Vilém z Rožmberka

Vilém z Rožmberka se narodil 10. března 1535 Anně Rožmberské z Rogendorfu a Joštovi III. z Rožmberka na hornorakouském zámku Schützendorf. Po otcově smrti roku 1539 převzal správu rožmberského panství a poručnictví nad nezletilými potomky Petr V. z Rožmberka. Vzdělání získal Vilém v soukromé škole Arnošta Krajíře z Krajku v Mladé Boleslavi a ve škole při biskupství v Pasově, kde pobýval v letech 1544-1550 a poprvé se zde setkal s renesančním uměním. První politické zkušenosti získal na vídeňském dvoře císaře Ferdinanda I. Habsburského. V roce 1551 se Vilém, ve svých 16 letech, ujal správy rožmberského dominia. V témž roce podnikl kavalírskou cestu do Itálie, kde měl v Janově spolu s dalšími významnými šlechtici uvítat syna Ferdinanda I. - Maxmiliána a jeho manželku. Při návštěvě několika italských měst byl okouzlen renesanční kulturou a novým životním stylem.

Po návratu z Itálie roku 1552 vstoupil do oficiální české politiky sporem s pány z Plavna o přední postavení mezi českými šlechtici. V této době Vilém rozšířil rodový rožmberský znak s červenou pětilistou růží o stříbrné a červené pruhy se zlatým břevnem, které symbolizovaly údajné spříznění s italským rodem Orsini. Od dob Vilémových se na českokrumlovském zámku chovají medvědi, protože ti měli utvrdit urozený původ rodu, neboť Orsa znamená v italštině medvědice. (Historie chovu medvědů na zámku v Českém Krumlově).

V únoru 1557 uzavřel sňatek s Kateřinou Brunšvickou, která ovšem zemřela na počátku května 1559 při předčasném porodu. Do druhého manželství vstoupil roku 1561 v Berlíně se Žofií Braniborskou, která rovněž velmi záhy, v červnu 1564, skonala v Českém Krumlově.

V roce 1566 byl pověřen vedením českého vojska, jež mělo zasáhnout do protitureckých bojů v Uhrách, které byly celé 16. století sužovány vpády Turků. Roku 1570 dosáhl vrcholu své politické kariéry, kterého mohl šlechtic v Čechách dosáhnout. Vrcholu diplomatické kariéry dosáhl v letech 1572-1573, kdy byl Habsburky pověřen vést jednání o polský trůn, kde získal náklonnost polské šlechty a byl navržen na kandidáta na polský trůn.

V roce 1578 se potřetí oženil s Annou Marií Rožmberskou z Bádenu. Jejich velkolepá svatba se konala v lednu 1578 na českokrumlovském zámku. Anna Marie zemřela v dubnu 1583 a její ostatky jsou uloženy v kostele sv. Víta ve městě Český Krumlov.

V 80. letech 16. století nechal Vilém postavit jezuitskou kolej ( Horní č.p. 154). V roce 1585 převzal v katedrále sv. Víta v Praze nejvyšší říšské vyznamenání pro katolické šlechtice - řád Zlatého rouna, který mu byl udělen španělským králem Filipem II.

Na počátku roku 1587 uzavřel Vilém poslední sňatek s Polyxenou Rožmberskou z Pernštejna. Také toto manželství zůstalo bezdětné a Vilém se ze svých čtyř manželství nedočkal žádného potomka, takže po jeho smrti 31. srpna 1592 přešla vláda nad rožmberským dominiem na Petra Voka z Rožmberka. Vilémovy ostatky jsou uloženy v českokrumlovském kostele sv. Víta.

Vilém z Rožmberka dbal také o hospodářský rozvoj svého panství, kde se opíral o svého regenta Jakuba Krčína z Jelčan, který navázal na činnost věhlasného rožmberského rybníkáře Štěpánka Netolického. Kromě rybníků na Třeboňsku budoval Krčín zemědělské dvory a ovčíny, vrchnostenské pivovary, panské mlýny, stříbrné doly či sklářské hutě. Na sklonku Vilémova života žilo na rožmberském dominiu asi 12 170 osedlých.

Vilém se snažil přebudovat českokrumlovský hrad na renesanční zámeckou rezidenci hodnou jeho postavení a mocenského vlivu. Vytvořil novou dominantu zámku i města - renesanční zámeckou věž (Zámek č. p. 59 - Zámecká věž). Na přestavbách (Renesanční přestavby zámku Český Krumlov) se podíleli italští architekti Antonín Ericer Vlach a Baldassare Maggi z Arogna či malíř Gabriel de Blonde, který svými freskami vyzdobil III. nádvoří zámku a soukromé komnaty Viléma z Rožmberka (renesanční pokoje zámku Český Krumlov). Nedaleko Netolic vybudoval po vzoru italské vily své letní sídlo Kratochvíle. Na jeho dvoře působila celá řada hudebníků, skladatelů, malířů i méně seriózních alchymistů jako českokrumlovský Antonín Michael z Ebbersbachu nebo Edward Kelley či John Dee, kteří působili na Třeboni.

(m