Historie cechu perníkářů v Českém Krumlově

Nejstarší zmínka o perníkářích v Českém Krumlově je doložena k roku 1617, kdy se připomíná zdejší perníkářský mistr Jakub Prunner. Významným dokumentem týkajícím se výroby perníku v tomto městě je cechovní pořádek pro cech pekařů, do něhož patřili i perníkáři, vydaný roku 1652 kněžnou vdovou Annou Marií Braniborskou z Eggenberku, která spravovala českokrumlovské panství místo svých nezletilých synů. Z cechovního pořádku se dozvídáme, že ten kdo se chtěl stát mistrem, musel zhotovit tzv. mistrovský kus, jenž vypovídal o vysoké úrovni jeho schopností. Dále se perníkářům dovolovalo, aby své výrobky prodávali v Českém Krumlově a na celém panství. Kromě toho získali i povolení k prodeji vosku a medu. Vosk používali perníkáři k výrobě svíček, které obvykle patřily do sortimentu jejich zboží.

Ve druhé polovině 17. století se v Českém Krumlově připomíná k roku 1651 perníkář Jiří Sinn, který se do města přistěhoval z Rakous, a perníkářský mistr David Kirschberger, jenž se ve městě usadil roku 1667. Perníkáři prodávali své zboží v Českém Krumlově, na jarmarcích a zejména na poutích. Prodej perníku byl chráněn různými privilegii, která zajišťovala výsadní postavení českokrumlovských perníkářů před konkurencí. Přesto však docházelo k různým sporům o přednost při prodeji. Podobný konflikt vypukl například na počátku 18. století mezi perníkáři z Českého Krumlova a Českých Budějovic, kteří se přeli o právo prodávat své výrobky na mariánském poutním místě Kájov.

Perníkáři působili v Českém Krumlově až do první světové války; jedním z posledních příslušníků tohoto řemesla byl Josef Petziwal, který si roku 1878 koupil ve městě perníkářskou dílnu. Po první světové válce se výroby perníku postupně ujali cukráři a definitivně toto svérázné řemeslo zaniklo s nástupem průmyslové výroby perníku a s rostoucím zájmem o jiné druhy cukrovinek.

O tom, jak vypadal perník v 17. a 18. století, nás informují staré perníkářské formy a dobové recepty. V Okresním vlastivědném muzeu v Českém Krumlově se nachází rozsáhlá sbírka barokních perníkářských forem, z nichž dvě nejstarší jsou datovány do roku 1645. Formy si vyřezávali sami perníkáři z hruškového dřeva. Do forem vysypaných hrachovou moukou, jež měla zamezit lepení, se vtlačovalo těsto z medu, žitné mouky a koření.

Škála motivů forem z Českého Krumlova je velice pestrá. Mezi nejčastější náměty patří nemluvně v peřince, srdce, voják, ryba, kavalír, dáma, květiny a řada dalších figurálních i ornamentálních motivů. Zajímavý soubor tvoří formy s náboženskými náměty. Jedná se o zpodobení Panny Marie s Jezulátkem, světce a církevní symboliky. Takto tvarovaný perník se prodával zejména na poutních místech. Pro Český Krumlov jsou typické formy s námětem ryby. Perníkové ryby se začaly podle pověsti zhotovovat v souvislosti s legendou o velkém suchu, které na počátku 17. století postihlo celý kraj. Ukončila je až průtrž mračen, po níž vystoupila voda ze břehů a všude se objevily ryby. Déšť prý vyprosili svými modlitbami v poutním kostele Kájov obyvatelé Českého Krumlova a Českých Budějovic.

Perníky se kupovaly jako dárky dětem, jejich prostřednictvím bylo možné vyznat lásku a v neposlední řadě měl perník uplatnění i v kuchyni, neboť se používal jako přísada do omáček nebo se jím sypaly kaše.

Recept na krumlovské medové perníčky:

300 g žitné mouky
150 g cukru
120 g medu
2 vejce
koření (anýz, hřebíček, skořice)
prášek do perníku

Těsto zpracováváme na vále, mouku prosijeme a přidáme do ní ostatní přísady. Vypracujeme tužší těsto a vykrajujeme z něj tvary, které pečeme na dobře vymaštěném plechu. Po vychladnutí perníčky ozdobíme polevou z bílků.

(pj,zp)

Další informace:
Historie cechů a řemesel ve městě Český Krumlov