Historie dolování ve městě Český Krumlov

(včetně některých mineralogicko - geologických zajímavostí)

Okolí města Český Krumlov má bohatou hornickou minulost a tradici, a to nejenom v těžbě grafitu, ale též stříbra, zlata a dalších kovů, nerostů a hornin. Samotná historie těžby a zpracování grafitu zasahuje do období před více než 2000 lety, kdy grafit dobývali a pro výrobu žáruvzdorné keramiky užívali staří Keltové.

Počátky těžby zlata z jihočeských rýžovišť jsou ještě staršího data. Těžba stříbra kulminovala na Českokrumlovsku v 16. století (za vlády Rožmberků), taktéž těžba na Rudolfovsku (České Budějovice) byla v tomto období v plném rozkvětu.

1. Dolování zlatých, stříbrných a polymetalických rud na Krumlovsku

Krumlovský rudní revír patřil k důležitým ložiskům stříbra a zlata jižních Čech. Přestože většina dolů leží v obvodu dnešního města a těžba v nich trvala více než 350 let, zachovalo se shodou určitých okolností málo konkrétních dat jak o poloze a rozsahu jednotlivých dolů, tak i o vlastních žilách a rudách.

Dolování stříbra a zlata na Českokrumlovsku má bohatou historii a tradici. Počátky dolování dnes již nelze časově jednoznačně zařadit, i když kronikáři píší bez udání pramenů o bohatých nalezištích ve starých dobách. Například místní název "Rozsyp" (rýžoviště zlata) souvisí nepochybně s velmi starou érou rýžování zlata ve vodních tocích v okolí Českého Krumlova.

Nejstarší písemná zmínka o dobývání stříbra a zlata v okolí města Český Krumlov a ve městě samotném je z roku 1475. Tehdy udělili sourozenci Jindřich a Vok z Rožmberka, "horní výsady" pěti těžařům, mezi nimiž byli i těžaři z alpských zemí. V této propůjčce je také zmínka o starých odvalech, z čehož lze vyvodit, že se dovolovalo i v dřívějších dobách.

Největší rozkvět dolování nastal v období let 1519 až 1550. Tehdy také byla v Krumlově zřízena tavírna, která později zpracovávala i rudy dovážené z Ratibořských hor.

Za Viléma z Rožmberka bylo dolování na jeho panství úspěšné. To nakonec dokladuje i jeden z jeho dopisů, kde stojí, že velké náklady, které do těchto dolů vložil, se mu bohatě vyplatily. Chybí nám však doklady z období jeho panování.

Nejčastěji zmiňovanými těžaři té doby jsou: Jiří Stingelheimer z Turnteingenu, Šebestián Winner ze Salzburgu, Hans Stengel z Augsburgu (královský mincmistr v Linci), Antonín Rummel z Weltenau, Petr Doudlebský a další.

Další zmínkou o dobývání stříbra a zlata je obnova horní výsady nástupcem Viléma z Rožmberka, tedy Petrem Vokem z Rožmberka, která je z 24. června roku 1582. Havíři a úředníci jsou zde již odkazováni na tzv. "jáchymovský horní řád".

Císař Rudolf II. Habsburský udělil městu Krumlovu dne 29. srpna roku 1603 obnovenou horní výsadu se zproštěním od desátku a nutnosti výkupu zlata a stříbra u méně bohatých rud s výnosem menším než jeden tolar na jeden důlní podíl. Tímto byla opět oživena v té době již upadající těžební činnost. Úpadek byl způsoben především problémy se zatápěním v té době již značně rozsáhlých a hlubokých důlních děl, kdy se již nedaly pomocí tehdy známých systémů odvodňování dolů zvládnout stále větší přítoky důlních vod.

Roku 1622 nastala nová éra v historii krumlovských dolů. Majiteli panství se stali Eggenberkové, kterým se podařilo, byť krátkodobě, s úspěchem obnovit těžbu stříbra a zlata. Získané stříbro užívali dokonce k ražení vlastních mincí (ražba mincí). Toto krátké produktivní období bylo však přerušeno třicetiletou válkou, která vedla k úplnému zastavení provozu krumlovských dolů. Z tohoto období nejsou k dispozici žádné další doklady.

Roku 1719 se stali majiteli zdejších dolů Schwarzenberkové, kteří již do historie krumlovských dolů mnoho nezasáhli. V druhé polovině 18. století se městská správa několikrát pokusila opět obnovit dolování stříbra a zlata na některých štolách, vždy však s neúspěchem. Naposledy bylo kutáno na štole sv. Jan Nepomucký pod Křížovou horou. Zastavením těchto prací v roce 1849 končí i historie dolování stříbra a zlata v okolí Českého Krumlova.

Nejdůležitější historické důlní lokality

1. Křížová hora - nejrozsáhlejší středověké dolování v krumlovském revíru bylo na severních svazích Křížové hory. Cech Stingelhammer zde sledoval "hlavní" žílu mocnou 0,5 m po úklonu až do hloubky přes 200 m. Dále zde byly později cechy sv. Vavřinec, sv. Kříž, Tři bratři, dědičná štola Zlatý Orel, štola Jan Nepomucký (v délce 218 m).

2. Horní Brána - hlavními cechy zde byly sv. Kryštof (s doly sv. Linhart, sv. Magdalena, sv. Jan Křtitel) a cech Krále či Královny.

3. Rozsyp - jsou zde uváděny cechy Schwatzer, Panna Marie, Barbora, štola Albert a dědičná štola Habakuk (přes 200 m dlouhá).

4. Přísečná - jižně od Přísečné je uváděna dědičná štola sv. Jan. Ta byla dlouhá asi 145 m a s povrchem byla spojena šachtou.

5. Domoradice - jižně od obce se kutalo na dole Nové zvolání, štole Jan Nepomucký a Tří králů, v 16. století pak na dole sv. Trojice (místní název "Trojice" se udržel dodnes).

6. Dobrkovice - jáma sv. Šebestián byla uváděna "u vodopádu" (dnes "U vodotrysku").

7. Okolí krumlovského zámku - jak uvádí N. Miniberger (1955), přicházeli horníci při těžbě tuhy na ložisku jižně od zámku často na velmi stará díla, která zřejmě souvisela s těžbou drahých kovů v krumlovském revíru.

8. Oblast jižně od města Českého Krumlova - na obou březích Vltavy ústí několik starých štol. Největším dílem zde byl důl sv. Duch (místní název se udržel dodnes). Významná byla též štola Hessenbrunn a štola Anna. Na Plešivci je uváděna štola Mikuláš.

9. Další oblasti - dolovalo se též u Zlaté Koruny, Spolí, Sloupence, Mackovic, Zátěsu, Mirkovic, Věžovaté pláně, Zátoně, Rožmitálu, Rožmberka, Svérázu, Hašlovic a pod. Tyto oblasti však svým rozsahem rozfárání ani výnosy z těžební činnosti nejsou srovnatelné se středověkým dolováním v krumlovském rudním revíru.

Geologické poměry

Zrudnění tvoří mineralizovaná poruchová pásma. Jde v podstatě o výplně trhlin, které vznikly v blízkosti tektonické hranice obou sérií moldanubika. Ve většině případů však nelze hovořit o pravidelných rudních žilách.

Na krumlovských rudních žilách jsou zastoupeny především tyto nerosty: pyrit, arsenopyrit, sfalerit, pyrhotin, chalkopyrit, galenit, křemen a kalcit. Větší část vytěženého stříbra pocházela právě z galenitu, který obsahuj vtroušeniny Ag nerostů. Nositelem zlata je pravděpodobně elektrum (vzácná přírodní slitina zlata a stříbra, s obsahem zlata do 2 %).

Mocnost rudných "žil" kolísala od několika cm až do jednoho metru (výjimečně). Maximální směrnou délku lze dnes odhadnout na 1000 metrů, a to pouze na tzv. "hlavní žíle". U ostatních žil pravděpodobně nepřesahuje 500 metrů. Po úklonu byly žíly sledovány maximálně 30 metrů pod úroveň hladiny Vltavy (v terénu až přes 260 metrů hloubky).

V době největšího rozmachu zdejšího dolování bylo podle odhadu F. Pošepného (1895) vytěženo přes 100 kg zlata a přes 6 000 kg stříbra. Obsahy stříbra dosahované u jednotlivých cechů jsou různé. Např. ruda z tzv. "hlavní" stingelhammerské žíly obsahovala cca 200 - 250 g/t Ag. Ruda z dolu Sv. Vavřinec měla obsahy asi 65 g/t Ag a výjimečně až 1 300 g/t Ag. Oba údaje jsou z roku 1559.

Chronologická data
1475 - nejstarší písemná zmínka o dobývání stříbra a zlata v okolí města

1519 - 1550 - největší rozkvět dobývání (zřízení tavírny rud)

1519 - 1523 - páni z Rožmberka rozšířili další "horní výsady"

1526 - král Ludvík Jagellonský - dán erb a právo červené pečeti, které mají ostatní svobodná Horní města (stalo se na žádost Jindřicha z Rožmberka)

1530 - vydána "Všeobecná horní výsada" - Janem z Rožmberka

1549 - uděleny další významné výsady společným těžařům krumlovských dolů - Albrecht z Guttensteinu na Žirovnici, Jeroným Šlik, hrabě z Passaumu, Ulrich Holidský ze Šternberku

1555 - udělení výsady a obnovení důlního řádu pro krumlovské doly - Vilém, vladař domu Rožmberků

1582 - nová obnova Horní výsady - havíři a úředníci jsou odkazováni na tzv. "Jáchymovský horní řád" - z vůle Petra Voka z Rožmberka

1603 - reforma Horní výsady se zproštěním od desátků - císař Rudolf II. Habsburský (pokus o konjunkturu dolů)

1622 - Eggenberkové obnovují těžbu a razí vlastní mince

1719 - noví majitelé Schwarzenberkové

1849 - zastavení kutání (dolování) pod Křížovou horou, tzn. konec historie dolování zlatých a stříbrných rud na Českokrumlovsku

2. Dolování grafitu

K výrobě tužek se tuha začala používat až po odkrytí graf. ložiska u Barrowdale v severní Anglii roku 1546.

První záznamy o dobývání tuhy u Černé (Hůrka) na Českokrumlovsku pocházejí z roku 1767. Je však velmi pravděpodobné, že dobývání tuhy bylo zahájeno již před uvedeným rokem 1767.

Využívání grafitových ložisek probíhalo ve dvou hlavních oblastech:

1. Černá v Pošumaví a okolí
2. Český Krumlov a okolí

ad 1) Do poloviny 19. století kontrolovalo většinu těžby knížecí Těžařstvo Schwarzenberské, avšak nová poptávka po grafitu v roce 1846 vyvolala velkou grafitovou horečku. Těžba v okolí Černé, Mokré, Hůrky a Bližné se značně rozšířila. Nejvýznamnějšími těžařstvy se staly Schwarzenberské těžařstvo, Eggenberské těžařstvo a těžařstvo Mokřanské.

Z té doby jsou známá důlní díla šachta Ida, Pavel, Princ, Jan, Rudolf a spousta dalších, jež jsou v současné době již zatopeny Lipenskou vodní nádrží. Dále pak štoly Josefova a Ferdinandova jsou ještě dnes přístupné kamenným portálem ( 2 km od obce Bližná).

V 70. letech min. století za největšího rozkvětu pracovalo v jihočeských grafitových dolech na 1000 havířů.

ad 2) Na Krumlovsku byl těžen grafit na několika místech krumlovskými obchodníky a místními sedláky od 20. let min. století, a to bez povolení. Teprve z 30. let pocházejí první propůjčky měr. Hlavním kutéřem byl v té době A. Neveklovský. Až od poloviny 60. let ho zastínilo těžařstvo bratří Poráků, tzv. Krumlovské těžařstvo (1856). To se soustředilo na jižním okraji města (Plešivec) až do první světové války.

V severovýchodním okolí Českého Krumlova (Domoradice-Přísečná) těžilo několik kutéřů. Známá je především štola Josef těžařstva Eggert (1879), jež byla hluboká 34 metrů, situována jižně od dolu Oudolen.

V druhé polovině 19. století se dále kutalo v okolí Spolí, Větřní, Němče, Dobrkovic, Slupence a Kladného.

V Českém Krumlově to byly především důl Arnošt (vedle zámecké zahrady), jehož odvodňovací štola vyúsťuje spolu s dalšími na levém břehu Vltavy v Rybářské ulici a jiné četné štoly a šachtice. Pozdější rozvoj těžby grafitu ve 20. století nastal až po druhé světové válce na ložiscích Domoradice, Lazec a především Městský vrch, kde je v současnosti soustředěna těžba i pro důl Lazec.

Geologické poměry
Grafity jsou geologicky vázány na pestrou sérii moldanubika, procházející oblastí od německého Pasova přes oblast Lipna a Českého Krumlova k českobudějovické pánvi.

Grafitonosné struktury (bliženská, mokřanská, podkleťská, domoradická) dosahují délky cca až 10 km. Grafitické polohy se především vyskytují na kontaktu biotitických pararul a krystalických vápenců. Směrná délka dobývaných ložisek se pohybuje od 300 metrů do 1 km. Mocnost bývá průměrně okolo 2-6 m (max. 25 m), úklon od 35 až do 80 stupňů. Výskyt grafitových poloh směrem do hloubky u Českého Krumlova byl potvrzen až 350 m a u Novosedel až 1500 m.

Obsahy uhlíku na těžených lokalitách se pohybují mezi 10 - 30 %. Předpokládá se, že grafit je organogenního původu a vznikl regionální metamorfózou bituminózních sedimentů (grafické ruly a vápence).

Z hlediska mineralogického se v grafitických ložiscích vyskytují pyrit, pyrhotin, kalcit, galenit, aragonit, evansit, stewensonit, granát, zoisit, molybdenit, torbernit, glockerit aj.

Chronologická data
800 - 500 let před naším letopočtem - výroba grafitové keramiky (keltské oppidum u Třísova, 8 km severně od Českého Krumlova)

1250 - první historicky doložená zmínka o těžbě grafitu v oblasti Šumavy (grafit jako daň vrchnosti - osada Pfaffenreuth u Pasova)

1432 - výroba ohňevzdorných grafitových kelímků pro alchymistické pokusy

1767 - první zprávy o dobývání grafitu v okolí Černé a Mokré (kopání na výchozech a po ruční úpravě prodej do Rakouska a Bavorska)

1811 - grafit vyhlášen za důležitou surovinu - počátek dobývání dle báňských předpisů

1846 - zvýšená poptávka po grafitu - vznik nových těžařstev (v té době již zaregistrováno celkem 38)

1850 - hlavní těžařstva: Eggertovo, knížecí Schwarzenberské, Krumlovské těžařstvo bratří Poráků (1865) a Mokřanské těžařstvo

1865 - otevřeno ložisko na krumlovském Plešivci - lož. Teresa, čtyři štoly o délce 300 m, šachta Barbora z r. 1872, hlavní těžní šachta Arnošt z r. 1893 (90 m), šachta Teresa (106 m), konec dolování roku 1925

1886 - Schwarzenberg kupuje Eggertův důlní majetek

1870 - 1905 - dolování na Městském vrchu (míry bratří Poráků - Anna, Jan, Marie)

1913 - 1931 - dolování společnosti Českých tuhových závodů v Hůrce u Černé

1930 - všeobecný úpadek dolování, pouze udržovací práce

1942 - definitivní konec Schwarzenberského důlního podniku

1948 - znárodnění veškerých důlních děl

1957 - obnovena těžba na Bližné, jáma Václav (činný dodnes)

1958 - 1974 - dolování v Domoradicích, jáma Odolen - Rudné doly n. p. Příbram

1962 - počátek těžebních prací na dole Lazec

1975 - zahájení těžby na ložisku Městský vrch

(jl)

Další informace:
Historie dolování v regionu Český Krumlov