Zaniklé obce a osady na Vyšebrodsku

Na počátku 20. století měl soudní okres Vyšší Brod 116 míst trvalého osídlení. Tento počet se zmenšil na konci 20. století na 27, což znamená, že zde zaniklo během jediného století 89 obcí a osad. Zánik byl způsoben třemi hlavními důvody: vybudováním komunistické "železné opony," postavením lipenské přehrady a kolektivizací zemědělství. O zániku obcí a osad způsobeném vybudováním "železné opony" informují články Zaniklá farnost Kapličky a Zaniklá farnost Rychnůvek, které se týkají pravého břehu Vltavy.

Rok 1946 znamenal na Vyšebrodsku postupný odsun německy hovořících obyvatel na základě Postupimské dohody vítězných mocností, tedy Sovětského svazu, Spojených států amerických a Velké Británie. Na Vyšebrodsku se týkal tento odsun téměř veškerého obyvatelstva, neboť česká menšina musela opustit Vyšebrodsko již v roce 1938, kdy byl kraj připojen k německé fašistické "Říši". Po odsunu Němců sem postupně přicházeli noví dosídlenci, většinou rumunští reemigranti a Slováci. Ti sem přišli zejména proto, že jim byla slíbena opuštěná stavení, statky a půda. Ani v roce 1947 ani nikdy později se však nepodařilo obsadit všechny budovy a půdu novými dosídlenci. Někteří z nich po nastěhování rozebrali střechu, vytrhali podlahy, okna a dveře, a tyto části odstěhovali "do vnitrozemí" jako stavební materiál.

Dalším důvodem zániku obcí a osad na Vyšebrodsku byla výstavba lipenské přehrady. Velké zátopové pásmo vyčlenilo 24 míst trvalého osídlení, které bylo nutno nejen opustit, ale i zbořit většinou kamenné domy a stavení. Jako příklad může sloužit Frymburk, kde byla zbořena třetina obce. Z dnešního pohledu však výstavba Lipna byla přínosem nejen pro krajinu, a lze reálně předpokládat, že by tyto obce a osady stejně zanikly. V žádném případě by však nenastala nová výstavba v rozsahu, který vyvolalo zatopení míst, "kde ryby plují nad vesnicemi". Část zatopených obcí, zejména Frymburk, Přední Výtoň a Lipno, se dočkala rozsáhlé nové výstavby, a tak lze objektivně konstatovat, že stavba Lipna byla pro život a bydlení obyvatel Šumavy přínosem.

Po "Vítězném únoru 1948" komunisté až příliš rychle zapomněli na předávání půdy novým zemědělcům v letech 1946 a 1947 a násilná kolektivizace zemědělství začala i v pohraničním Vyšebrodsku. Část dosídlenců situaci vyřešila vystěhováním a další část, zejména starších reemigrantů, se "zuby nehty" držela jako soukromě žijící zemědělci až do konce padesátých let. Nechtěli se dobrovolně vzdát půdy a domu, který získali. Jejich děti však postupně ze statku a hospodářství odešly, zejména do loučovické papírny. Zánik většiny obcí a osad na levém břehu Vltavy na Vyšebrodsku nastal na počátku šedesátých let, kdy dosídlení reemigranti zestárli natolik, že nebyli schopni sami hospodařit. Tehdejší Státní statky začaly provádět rozsáhlou bytovou výstavbu ve "střediskových obcích", zejména ve Vyšším Brodě, kam přestěhovali většinu svých zemědělských dělníků a pracovníků. Nová výstavba vznikla i při jednotlivých farmách. Například farma Kyselov definitivně způsobila zánik okolních osad Bolechy, Hradoví, Lopatné a Kleštín. Opuštěná stavení a statky zvolna chátraly, a tak byly postupně zbořeny.

(fs)

Další informace:
Historie regionu Vyšebrodsko
Vyšší Brod
Zaniklá farnost Rychnůvek
Zaniklá farnost Kapličky