Kaplická škola

Významnou kapitolu z dějin nižšího školství v českokrumlovském regionu tvoří kaplická škola, založená v druhé polovině 18. století Ferdinandem Kindermannem, který působil v Kaplici od roku 1771 jako děkan. Tato škola se stala díky jeho úsilí vzorem pro podobné nově zakládané instituce. Za svých teologických

studií v Praze navštěvoval Kindermann přednášky z pedagogiky známého osvícenského profesora Seibta, který považoval kvalitní vzdělávání mládeže za předpoklad k uskutečnění společenských změn ve státě. Zároveň byl Kindermann, průkopník školských reforem, ovlivněn i organizací nižších škol v Zaháni (dnes na území Polska), kam odjel na studijní pobyt. Své nové poznatky poté uplatnil v praxi při reformování školy v Kaplici za podpory vlastníka zdejšího novohradského panství hraběte Jana Nepomuka Buquoye (1741-1803). Buquoyové se zcela v duchu osvícenství zabývali nejen zvyšováním úrovně škol, ale i péčí o chudinu, což mělo vést k povznesení širokých vrstev obyvatelstva na panství.

Ihned po svém příchodu do Kaplice se Kindermann začal věnovat místní škole, která nebyla v dobrém stavu: ve zchátralé budově se všechny děti učily pohromadě a disciplína žáků byla velice slabá. Vyučovalo se zcela mechanicky, bez hlubšího pochopení probírané učební látky. Kindermann nejdříve zařídil rozdělení dětí podle věku. Hrabě Buquoy vybavil nově upravenou školu nezbytným zařízením a knihami a zároveň zřídil nadaci pro dva učitele. K pedagogickým zásadám uplatňovaným při výuce v kaplické škole podle instrukcí Ferdinanda Kindermanna patřilo: poskytnout dětem úplné vzdělání, učit věci praktické a potřebné, neučit prázdnými slovy ale na příkladech, vyloučit veškeré násilí ve vztahu k žákům, povzbuzovat spíše lásku a využívat přirozeného zájmu a zvídavosti dětí. Jako velký problém se ukázalo zajištění pravidelné docházky venkovských žáků, kteří museli doma pomáhat při zemědělských nebo řemeslnických pracích (pasení dobytka, polní práce, tkaní plátna, zpracovávání vlny a podobně). Pravidelně navštěvovalo školu asi 50 % dětí. Druhou obtíží bylo školné, které odrazovalo od vzdělávání mnoho chudých dětí. Kindermann se pokusil přivést do školy všechny děti. Nemajetným žákům poskytoval zadarmo knihy a pomůcky a zároveň přesvědčoval rodiče o významu vzdělání pro budoucnost jejich potomků.

Nové pojetí a přednosti Kindermannových zásad spočívaly v tom, že výuka měla ucelený systém, díky němuž získali žáci souhrnný přehled základních informací z různých disciplín. Kromě nezbytného čtení, psaní a počítání se děti seznámily i se základy hudby, dějin, aritmetiky, geometrie, latiny, řečtiny a mravouky. Stranou nezůstala ani biblická dějeprava, krasopis, pravopis, sloh a cvičení paměti. V létě se Kindermann věnoval také praktické výuce na školní zahradě, aby se žáci seznámili s ovocnářstvím a pěstováním zeleniny, což mělo vést k povznesení zemědělství v této oblasti. V kaplické škole se již také začali specializovat učitelé na jednotlivé předměty. Do této doby obvykle vyučoval vše jeden učitel bez hlubšího zaměření. Kindermann dbal také na to, aby byl mezi vyučujícími vždy jeden učitel hovořící česky, aby se tak vyšlo vstříc i dětem z českých vesnic. Jinak při výuce převládal německý jazyk. Kindermann nebyl zastáncem vědomé germanizace, kterou prosazoval osvícenský stát.

Kaplická škola se stala postupně velmi známou, začali sem přicházet kněží i učitelé, vyslaní svou vrchností nebo městem, aby přenesli Kindermannovy zkušenosti do svého domácího prostředí. Kaplickou školou byly ovlivněny například školy v Českém Krumlově, Vyšším Brodě, Nových Hradech, Jindřichově Hradci i jinde. Oceněním pedagogických schopností Ferdinanda Kindermanna bylo jeho jmenování do čela komise, která měla dohled nad nižšími školami v celých Čechách. Zřízení komise bylo výsledkem rozsáhlé reformy školství v celé monarchii roku 1774, kterou iniciovala císařovna Marie Terezie.

(zp)

Další informace:
Historie školství v regionu Český Krumlov