Oldřich II. z Rožmberka
(asi 1403 - 1462) | šlechtic |
Syn Jindřicha z Rožmberka
a Elišky z Kravař byl již od mládí veden k myšlenkám husitství. V
roce 1420 však již zcela rozhodně hájil zájmy katolické šlechty a
Zikmunda Lucemburského. Strach ze sílícího vlivu husitů na jihu
Čech jej vedl v roce 1420 k neúspěšnému obléhání Tábora. Tím se
stal rozhodným zastáncem katolíků a odpůrcem husitů. Po husitských
válkách se postavil do čela katolické Strakonické jednoty a stal se
tak silným protikandidátem budoucího českého krále Jiřího z
Poděbrad. Svůj politický vliv se snažil "vylepšit" paděláním
královských listin. Zbytek života strávil v ústraní na hradě
Dívčí Kámen a v Českém Krumlově. Jeho dcerou byla Perchta z
Rožmberka, která bývá tradičně ztotožňována s rožmberskou
"Bílou paní".
(mj)