Soukenická č. p. 41

Lokace:

Soukenická č. p. 41

Popis objektu:
Jednopatrový řadový dům se sedlovou střechou kolmou k ulici. Uliční průčelí je tříosé, raně barokní štít s obelisky, volutami a pilastry členěné penízky je ukončen trojúhelným nástavcem. Dispozice přízemí - hloubkový dvoutrakt, v zadní části domu mezipatro.

Stavebně historický vývoj:
Objekt středověkého původu, jak naznačuje charakter sklepů, původně kratší než dnes. Z renesančního a raně barokního období pocházejí klenby v přízemí a horní síň v patře: v patrové světnici byl odhalen trámový strop s průvlakem s pletenci, také zřejmě renesančního původu. V mladších obdobích docházelo k rozpříčkování patrových i přízemních prostorů. Nejvýraznějším zásahem bylo patrně novodobé vložení schodiště do levého předního přízemního prostoru. V současné době došlo ke korekci předválečného obchodního portálu a zrušení některých vložených příček

Vývoj fasády objektu:
Ze středověkého a renesančního období nebyly zachyceny žádné nálezy. V raně barokním období kolem poloviny 17. století byl zřejmě nově vystavěn stávající štít, členěný 2 pilastry a volutami, obelisky po stranách s ukončením trojúhelným nástavcem. Průčelí pod štítem členila pouze nárožní bosáž prostřídaných délek, nejstarší zjištěné barevné členění: bílo-šedé, v mladším období světlešedo-šedé, zeleno-šedé.

V r. 1927 bylo průčelí iluzivně upraveno historizujícím způsobem (barokní a renesanční dekorativní motivy), s malovanými světle šedými ornamenty a kvádrovou rustikou na červeném pozadí. V r. 1938 byl výkladec a vstup do obchodního prostoru sjednocen nadpražní římsou. Po opravě fasády v r. 1993 byl objekt natřen silikátovým nátěrem v zeleno-šedé barevné kombinaci. Historizující barevná úprava nebyla restaurátorsky fixována.

Významné architektonické detaily :

plastické členění fasády jako celku
trámový strop s průvlakem v patře
vpadlé štukové pole klenby v levém předním přízemním prostoru
malovaný obraz na fasádě, blíže neurčený
historický hambálkový krov v přední části domu odstraněn při vestavbě podkroví

Historie obyvatel domu:
Prvním majitelem domu byl sladovník Toman Husků, zmiňovaný v roce 1572. Před rokem 1600 zde ještě žil Jan Nigrin, kterého vystřídal Ondřej Plankl - dům byl tehdy označen jako právovárečný a Planklům patřil až do roku 1634, kdy se zde objevuje Ondřej Klein. Po něm dům vedla Anna Kleinová, provdaná Mathäserová von der Grün z Českých Budějovic. Již v roce 1636 se vlastníkem domu stal Zachariáš Fleischanderle a o pět let později Ambrož Terwalt - knížecí sládek z Černé v Pošumaví. V letech 1657 - 1687 zde zastihujeme knížecího důchodního písaře Tomáše Ignáce Netolického a do roku 1689 pak Zuzanu Netolickou. Poté dům získal knížecí dvorní lékárník Jan Debussi a od roku 1698 tu bydlel městský písař František Antonín Littera. V letech 1753 - 1786 patřil dům Janu Russovi, varhaníku kostela sv. Víta, po němž přichází dámský krejčovský tovaryš Jan Schimack. Na počátku 19. století se majitelé domu poměrně rychle střídali, za zmínku stojí řezník Bernard Watzel, který dům obýval v letech 1817 - 1832.