Široká č. p. 49

Lokace:
Široká č. p. 49

Popis objektu:
Jedná se o jednopatrový, v jádru pozdně gotický dům s jedinečně zachovanými renesančními úpravami a s bohatě zdobenou fasádou.

Stavebně historický vývoj:
V uliční řadě budov se jedná o jeden z nejstarších objektů sloužících jako obytný dům. Jádro domu je pozdně gotické, významnějšími úpravami prošel objekt v renesanci a ve třetí čtvrtině 17. století. Při jedné z těchto úprav zřejmě došlo i ke změně velikosti objektu - alespoň zbytky dvou malých zazděných oken svou polohou nasvědčují vyššímu prostoru než odpovídá současnému stavu. Poloha rokokových obrázků (s figurálními scénami odehrávajícími se v přírodě) přesně pod dnešními většími okny prvního patra zase naznačuje, že okna byla proražena současně se vznikem obrázků. Stavební uspořádání objektu vytvořené renesanční přestavbou bylo poněkud změněno klasicistními úpravami, kdy byla původně vyšší síň přízemí pozměněna vložením nového schodiště, současně byl patrně zaklenut přední sklep a upraveno průčelí. Barokní úprava se zřejmě týkala pouze průčelí. Řešení příček v prvním patře je novodobé.

Významné architektonické detaily:
Budova je cenná svou vysokou výtvarnou hodnotou jako celku a zejména jedinečně zachovanými renesančními prostory v přízemí. Dům má bohatě zdobenou fasádu s rozeznatelnými stopami několika různých úprav. Tři levá přízemní okna byla zdůrazněna sgrafitovým pásem mořské vlny, doplněným červenou kresbou. Část obrazu Madony s letopočtem 1664 se zřejmě vztahuje k úpravě, kdy okna měla žluté rámování a okraje průčelí lemovala žlutá bosáž. V interiéru stojí za pozornost především přízemí se schodišťovou síní, úzkým prostorem při pravém okraji a původně jednotnou, dodatečně předělenou místností s renesančním průvlakem, obohaceným vyřezáváním pletence.

Historie obyvatel domu:
Objekt patří k nejstarším obytným domům na východní straně nynější Široké ulice. Jako první známé majitele je v městských knihách možno vysledovat manžele Khelblovy. Příznačné bylo poměrně časté střídání majitelů, kteří provozovali rozmanité živnosti. Mezi první vlastníky, o nichž nám přinášejí svědectví archívní dokumenty, tak patřili například švec Kunc, krejčí Wolf neboli Welfl, krejčí Mikuláš či řezník Tomandl Höricer, kteří se v domě vystřídali v průběhu 16. století. V letech 1601 - 1623 patřil dům ševci Štefanu Prübisovi, od roku 1636 nejméně do roku 1654 pak sladovníku Pavlu Straningerovi. V roce 1663 se sem nastěhoval knížecí tavič stříbra Kryštof Pummeritz nebo Pumrich. V letech 1721 - 1744 zde zastihujeme krejčího Jana Wolfganga Pichlera. Také ve 2. polovině 18. a v 19. století se majitelé poměrně rychle střídali a kromě jejich jmen nejsou dosud k dispozici bližší údaje.

Legendy, vyprávění, zajímavosti:
Vypráví se, že z půdy domu se občas ozývají zvuky připomínající přetahování nábytku. To podle tradice souvisí s nešťastnou událostí, která se prý v domě odehrála. Majitel domu se rozhodl pronajmout podkrovní pokojík. S nájemníkem se dohodl, dokonce byl nájem zaplacen předem. Osamělý nájemník považovaný za podivína si však rád krátil čas v hospodě a hrou v karty; poměrně brzy svůj majetek promrhal a dostal se do finančních nesnází. Nezbývalo mu už ani na nájem, který zase bylo třeba platit. Po nesčetných výzvách se majitel domu rozhodl nájemníka vystěhovat. Ten si však ještě předtím pořídil kopii klíče, jejímž prostřednictvím se chtěl dostat do svého bývalého bytu. To se mu skutečně podařilo, zjistil však, že pokojík je prázdný a nábytek majitel odstěhoval na půdu. Také tam se bývalý nájemník dostal. Stalo se mu však osudným, že si chtěl upravit postel k přespání. Byl totiž opilý a upadl tak nešťastně, že si rozbil hlavu a následkem toho zemřel. Od té doby jsou prý slyšet z půdy zvuky podobné přetahování nábytku. Lidé, kteří v domě přebývali, prý občas slyšeli i nešťastníkův pád.