Latrán č. p. 104, Budějovická brána

Lokace:
Latrán č. p. 104, Budějovická brána

Popis objektu:
Městská brána (viz Historie bran a opevnění města Český Krumlov) situovaná na skalisku nad průrvou potoka Polečnice, sevřená navazující obytnou zástavbou. Severní průčelí (obrácené vně z města) navozuje iluzi masivní fortifikace. Dva pilastry s dórskými hlavicemi a bosovanými dříky je rozdělují na tři pole. Širší pole střední je vyplněno mohutným portálem z kamenných klenáků, které vymezují vpadlé pole pro sklápění padacího mostu. Otvory s dřevěnými kladkami jsou dosud zachovány. V ploše nad portálem je osazen novodobý městský znak. Užší boční pole ohraničená nárožní bosáží vyplňují dvě nad sebou umístěné niky, sklenuté vždy konchou, v horní úrovni doplněnou chiaroscurovou malbou mušle. V západní přízemní nice je proražen novodobý průchod. Pilastry nesou dórské kladí členěné triglyfy, na něž navazuje mohutné zaoblené cimbuří. Za ním vystupuje hmota věže pětibokého půdorysu. Směrem severním je opatřena břitem s iluzívní bosáží, boční stěny jsou opatřeny sgrafitovou rustikou, doplněnou iluzívní nárožní bosáží. Jižní průčelí je naopak řešeno jako jednoduchá štíhlá věž, opatřená dekorativní malbou iluzívní fasády. Jediným plastickým prvkem jsou mohutné kamenné klenáky průjezdu a stuhová ostění čtveřice oken rozmístěných ve dvou osách. Vpravo od průjezdu se nachází pravoúhlý otvor po zrušeném novodobém průchodu. Plocha nad průjezdem je opatřena iluzívní rustikou, doplněnou odlišně řešenou iluzívní nárožní bosáží, kolem oken je vypracován bohatý zavíjený ornament a mezi nimi umístěn číselník slunečních hodin. Střecha je stanová s mohutným námětkem, krytá prejzy. Průjezd brány je zaklenut stlačenou valenou klenbou s párem styčných lunetových výsečí s hřebínky na hranách. Oba novodobé průchody jsou plochostropé. Prvé patro obsahuje plochostropou obytnou místnost, černou kuchyni a komunikační prostor se schodištěm do druhého patra. Tam se nachází jediný prostor s jednoduchým dřevěným trámovým stropem s překládaným záklopem. Krov je tesaný s ležatou stolicí a nelze vyloučit jeho renesanční (minimálně barokní) původ.

Stavebně historický vývoj:
Budějovická brána byla postavena v letech 1598-1602 nákladem Petra Voka z Rožmberka jako nejmladší z někdejších devíti bran města. Stavitelem byl dvorní architekt Benedetto Domenico Cometta z Eckthurnu. Jako předloha severního průčelí posloužil knižní návrh italského architekta Sebastiána Serlia. Adaptace interiéru brány na obytnou funkci je pravděpodobně klasicistního původu. V roce 1934 byl proražen v souvislosti s rozšířením mostu průchod pro pěší na východní straně brány v místě původní slepé niky a na úkor schodiště do patra, které bylo nově vytvořeno v sousedním domě Latrán č. p. 105. V roce 1938 byla věž brány poškozena v místním česko-německém ozbrojeném střetnutí a následně v roce 1940 opravena. V 60. letech tohoto století byl v souvislosti s budováním objížďkové komunikace a nového silničního mostu na Špičáku proražen průchod pro pěší i na západní straně brány. V roce 1965 byla brána staticky zajištěna a v roce 1966 byly odkryty a restaurovány malby na jižním průčelí. V roce 1996 při opravě mostu bylo odstraněno jeho rozšíření na východní straně a zazděn navazující průchod v bráně. O rok před tím byla provedena oprava vnějšího pláště stavby, na severním průčelí odkryta barokní omítková vrstva, restaurovány malby a částečně obnoveno barevné řešení celého pláště. Orientačním průzkumem byla prokázána malířská výzdoba i v průjezdu brány.

Vývoj fasády objektu:
Současná brána byla postavena na přelomu 16. a 17. století s částečným využitím zdiva starší stavby, je dvoupatrová s ukončením dlátkovou střechou. Severní průčelí: na dvě dvojice bosovaných pilastrů oddělených průjezdem dosedá dórské kladí, ukončené cimbuřím. Prostor mezi pilastry vyplňovaly z větší části niky zaklenuté konchou ve dvou úrovních nad sebou. Vyzděné partie byly v duchu kamenných prvků opatřeny tenkou hrubě hlazenou omítkou s lazurním červeným nátěrem. Bohatým malovaným dekorem bylo vyzdobeno kladí a korunní římsa. Jižní průčelí vyzdobil malovaný rozvrh červené rustiky, kombinovaný s dekorativním rámováním okenních otvorů a slunečními hodinami, na západním a východním průčelí se uplatňoval sgrafitový rozvrh kvádrování. V barokním období bylo severní průčelí i s cimbuřím nově omítnuto výrazně plastickou omítkou s vypichovaným povrchem s okrovým nátěrem. Spáry pilastrů byly zvýrazněny šedou linkou.

Na horním průčelí brány byl podle nálezové situace zopakován červený nátěr. V klasicistním období po zrušení fortifikační funkce brány s padacím mostem byla věž upravena na obytný prostor. Všechna průčelí byla opakovaně natřena monochromním zeleným nátěrem a patrně na přelomu 19. a 20. století šedým nátěrem. V r. 1934 byl na východní straně brány v návaznosti na rozšíření mostu proražen průchod. V r. 1938 dělostřelecký granát českých ozbrojených sil poškodil střechu brány, průjezdem tanku byly vylomeny tři kamenné bosy jižního portálu. V 60. letech 20. století proběhla nová oprava pláště věže s odkryvem a restaurováním maleb na jižním průčelí a novým omítnutím severního průčelí s režným povrchem bez nátěru. Nové omítkové vrstvy s výrazným podílem cementu bohužel způsobily degradaci rozsáhlých ploch historických omítek. Celková oprava brány v r. 1994-95 částečně korigovala nesprávné technologické postupy z 60. let 20. století, na severním průčelí byla prezentována barokní fáze podle nálezové situace.

Významné architektonické detaily:

obě hlavní průčelí včetně veškerých architektonických článků a malířské výzdoby
klenba průjezdu
intaktní černá kuchyně v prvém patře
dřevěný záklopový strop nad druhým patrem
krov
dosud podrobněji nepoznaná malířská výzdoba průjezdu brány

Historie obyvatel domu:
Kdysi zde býval byt obecního policajta.

Legendy, vyprávění, zajímavosti:
Jedna z nejvýznamnějších památek renesanční architektury ve městě a jediná zachovaná městská brána. Pozoruhodný je koncept "dvojtvářnosti" stavby v radikálně odlišně řešených průčelích do městského interiéru a exteriéru. Stejně pozoruhodné je řešení vnějšího pláště v kombinaci několika technik - barevně pojednaná omítaná bosáž na cihelné kostře na severním průčelí, červeně pojednaná sgrafitová rustika kombinovaná s živě plasticky modelovanou ilusivní nárožní bosáží na věži a stejně provedená nárožní bosáž kombinovaná s červenou malovanou rustikou na jižním průčelí, doplněnou dalším iluzívním architektonickým dekorem. Poměrně radikální stavební opravy v 40. a 60. letech 20. století zničily řadu dokladů tohoto pozoruhodně propracovaného výtvarného konceptu a ani poslední oprava v polovině 90. let plně nerespektovala všechny tyto skutečnosti.