Kájovská č. p. 56

Lokace:
Kájovská č. p. 56

Popis objektu:
Komplex budov se středním dvorem. Při ulici jednopatrová budova, zcela nepozoruhodná s historizujícím průčelím. Na ní navazuje jednopatrové křídlo, pravé dvorní, s nižším půdním druhým patrem. Jeho průčelí jsou členěna lisénami a okny se štukovými šambránami. V přízemí tohoto křídla jsou prostory valeně klenuty s lunetami i bez lunet, ve východním konci křídla je plochostropá garáž. Zadní průčelní zeď při řece i s členěním přechází do zadní budovy. Vnitřní konstrukce dřevěná, dvoupatrová. Vpravo je přístavek nad náhonem, vzadu jednopatrový přístavek v přízemí valeně klenutý, v patře s plochostropým prostorem. Vlevo ve dvoře je garáž.

Stavebně historický vývoj:
Zástavba patrně gotického původu, neboť mlýn výslovně uváděný pod kostelem je zmiňován již v roce 1347. Zdá se, že mlýn byl pojat do systému opevnění města, protože parcela se nachází v parkáně. Silná průčelní zeď při řece měla jistě obraný charakter. Budovy sloužily jako mlýn (přechodně papírna) až do nedávné doby. Při přestavbě v roce 1597, zmiňované ve zprávách, vznikla patrně zadní budova upravená dodatečně podle potřeb provozu. Tak vznikly boční přístavky ke kostelu a nad náhonem. Jižní křídlo, přistavěno stejně jako zadní budova ke hradbě, pochází v dnešní podobě z klasicistní přestavby patrně z roku 1737. Průčelí upravována dodatečně. Budova při ulici vznikla v upravené uliční čáře v roce 1881, levé dvorní křídlo vzniklo úpravou staršího objektu.

Vývoj průčelí objektu:
Na místě staršího, původně mlýnského objektu byla v letech 1613 - 1614 postavena nová budova papírny. Poměrně jednoduchou fasádu členila pouze výrazně plastická korunní římsa, nárožní bosáž prostřídaných délek a rámování otvorů s režnou úpravou hrubě hlazené základní plochy.

Z barokního období se zachoval pouze fragmentální rozsah bílo-šedého barevného členění. V barokně klasicistním období byla papírna prodloužena východním směrem a celá budova nově omítnuta.

Plocha průčelí byla rozčleněna v úrovni 1. patra lizenovým rozvrhem v šedo-bílé barevné kombinaci s kontrastem hlazených rámujících ploch a hrubé základní plochy. Přízemí rozčlenila iluzivní pásová bosáž.

Od počátku 19. století již byla budova opatřována pouze celoplošnými zelenými nátěry, s vyjímkou jednoho okrového nátěru. Na přelomu 19. a 20. století bylo nad náhonem přistavěno dvoupatrové křídlo.

Významné architektonické detaily:
Jižní a severní průčelí se členěním a všemi detaily

Historie obyvatel domu:
Mlýn, jímž budova byla, byl původně v držení obce, jak dokládá seznam městských statků z konce 14. století. Někdy v 15. století musela obec mlýn prodat do soukromé držby, neboť roku 1518 ho mlynář Šebestián prodává Kašparovi z Pecky. Kašpar mlýn v roce 1521 prodal Janovi, mlynáři z Prachatic a ten obratem Křížovi, mlynáři ze Strunkovic. Od něj mlýn koupil roku 1545 "Vít Kašpara mlynáře zeť a Fencl švagr jeho". Někdy po polovině 16. století byl mlýn změněn, nepochybně se souhlasem magistrátu, z mlýna na papírnu.

Roku 1572 prodávala městská rada se souhlasem a spoluúčastí Kateřiny Valentové "na hamru", jejího syna Víta a zetě Wolffa Holnhammera papírenskému mistru Wolffovi Waldnerovi papírnu s veškerým zařízením k výrobě papíru, nábytkem a ložním prádlem za celkovou cenu 400 kop grošů míšeňských. Roku 1579 koupila obec pro množství dluhů, které byly od často měnících se majitelů nedobytné, papírnu zpět. Stavení bylo tak zchátralé, že obec vynaložila velké náklady, aby papírnu opět uvedla do provozu. Velkou stavební akci uskutečnila obec v letech 1613 - 1614, bylo vybudováno nové stavení, označené jako nová papírna. Po celé 17. a 18. století obec již nepodnikla žádnou velkou investici, papírnu pronajímala a ve své režii pečovala o její údržbu, což bylo poměrně nákladné a složité. Roku 1766 proto obec papírnu za 3.000 zlatých prodala podnikateli a později nobilitovanému statkáři Janu Jiřímu Pachnerovi. Pachnerové drželi papírnu po celé 19. století.