Horní č. p. 153

Lokace:
Horní č. p. 153, bývalé jezuitské divadlo

Popis objektu:
Tato obdélná masivní dvoupatrová nárožní budova, vystavěná ve svahu Horní ulice z jižní strany na skále nad řekou Vltavou, je zdobena na nárožích a po celé úrovni přízemí omítkovou bosáží. Fasáda hlavního průčelí je klasicistní ze třetí čtvrtiny 18. století a v úrovni obou pater je členěná nerovnoměrnými lizenami. Na fasádě je v pravé horní části znak cechu řezníků - dvě zkřížené sekery nad pětilistou rožmberskou růží. Budova je krytá sedlovou střechou. Vstup do interiéru je z Horní ulice lomeným gotickým bohatě profilovaným vstupním portálem. V přízemí se nachází široká střední chodba se schodištěm s valenou klenbou s trojbokými výsečemi. Obdobné zaklenutí se nachází v pravých i levých prostorech v obou traktech. V horní části budovy se nachází plochostropý tzv. Jezuitský sál, patřící stejně jako celá budova ke komplexu hotelu Růže Český Krumlov. Sklepy jsou zaklenuty valenou klenbou.

Stavebně historický vývoj:
Budova vznikla patrně v gotice, kdy byla přistavena k městské hradbě a Horní bráně. Z této původní výstavby je zachováno obvodové zdivo o síle 200 cm a vstupní portál. Na průčelí budovy je umístěn znak řeznického cechu. Po roce 1639 byla budova přestavena jezuity na divadlo, přičemž patrně vznikly klenby v přízemí objektu. Horní část budovy a průčelí byly stavebně upraveny v letech 1783 - 1810. Další stavební úpravy objekt prodělal v roce 1925, kdy byl adaptován na městské divadlo. V šedesátých letech 20. století bylo pak při stavebních úpravách divadlo nenávratně zničeno a objekt se stal součástí hotelu.

Významné architektonické detaily:

gotický lomený vstupní portál
znak cechu řezníků na čelní fasádě domu

Historie obyvatel domu:
Dlouhá léta se traduje tvrzení, že v původně gotické budově byla až do příchodu jezuitů krumlovská židovská synagoga. Toto tvrzení je však nepodložené a archivní prameny ho naopak vylučují. Prvním doloženým majitelem domu byl na počátku 16. století řezník Jan Tancl. Po jeho smrti v roce 1529 převzal dům a řeznickou živnost Tanclův syn Vojtěch. Jeho druhý syn Matěj se stal knězem. Vojtěch Tancl zasedal v městské radě, byl poměrně vzdělaný a vlastnil dokonce malou knihovnu. S manželkou Dorotou měl pět synů, z nichž nejstarší Martin převzal dům a řemeslo a po otcově smrti roku 1563 vyplatil své sourozence. Martin byl třikrát ženatý, jeho poslední ženou byla Apolena, vdova po ševci Pavlu Marešovi z Horní ulice. Tyto tři generace řezníků dodnes připomíná znak řeznického cechu vymalovaný na průčelí budovy. V roce 1590 dům na přání Viléma z Rožmberka koupila městská rada za 450 míšenských kop a věnovala ho jezuitům. Martin Tancl se odstěhoval do domu v Horní č. p. 151. V místě dnešního spojení domu s hotelem Růže býval v 16. století přístřešek, který sloužil jako sklad, třídírna a lučebna vytěžené zlaté a stříbrné rudy. Ten patřil lučebníkovi zlata Řehořovi Singešpilerovi, který ho od Martina Tanzla koupil roku 1567. Předtím si pozemek s přístřeškem a sklepy od Tancla pronajímal již Řehořův otec Linhart. Jezuité v domě původně počítali se stavbou kolejní kaple, ale upustili od toho a v roce 1613 zřídili v budově první divadlo vybavené dřevěnou mašinerií určenou pro výměnu scén. Jednalo se tenkrát o nejstarší samostatnou kamennou divadelní budovu ve střední Evropě. Divadlo bylo upravováno v letech 1639 a 1655. Podle jezuitské kroniky byly ve čtyřech místnostech přízemí a ve dvou v patře umístěny třídy jezuitského semináře, zbytek prvního patra pak zaujímal divadelní sál. Studenti se sem scházeli z celých jižních Čech, zejména proto, aby se naučili dobře německy. Na počátku šedesátých let 18. století byl podán návrh na zavedení filozofických studií, který však v roce 1762 císařovna Marie Terezie zamítla. V roce 1760 se prý objevily velké trhliny v obvodovém zdivu a bylo nutno provést generální opravu, při níž měla být snížena hradba, aby do učeben pronikalo více světla. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 měla být v budově zřízena kasárna pro vojenský dorost nebo špitál, ale pro přílišnou vlhkost stavby se tento záměr neuskutečnil. Objekt byl dán k dispozici hlavní škole, která zde měla čtyři třídy. V roce 1783 byla zahájena výuka pro 360 dětí. Až do roku 1787, kdy vznikla dívčí škola se sídlem v protějším domě Horní č. p. 152, byli chlapci a dívky vyučováni společně. Po roce 1871 klesla v důsledku zřízení gymnázia agenda hlavní školy a část učeben byla použita pro účely divadla. Divadlo v poslední čtvrtině 18. století stagnovalo. V roce 1788 ho převzala městská obec a pronajímala ho až do druhé poloviny 19. století kočovným společnostem nebo místním ochotníkům. Celé roky však bývalo i mimo provoz. V roce 1925 byla budova adaptována na městské divadlo a po přestavbě v šedesátých letech 20. století, kdy byly prostory divadla znehodnoceny, připojena k hotelu Růže.

Legendy, vyprávění, zajímavosti:
Hotel Růže vznikl na místě bývalé jezuitské koleje. Vilém z Rožmberka musel vykoupit několik domů, aby na jejich místě mohl kolej postavit. Žádný z majitelů domů nechtěl prodat lacino. Jen jednomu, Pavlu Dorozskému, bylo všechno jedno. Své dceři odepřel sňatek s podkoním, protože jí našel ženicha bohatého. Dal jí na vybranou: buď si vezme toho, kterého chce otec, nebo vstoupí do kláštera. Nešťastná Elsa volila smrt ve vlnách Vltavy. Ještě i dnes její duše nenachází klidu ve věčnosti; občas se ukáže lidem a svým pohledem žaluje na těžký osud.