KKK

Vyšebrodská elementární škola

Stará historická radnice ve středu náměstí ve Vyšším Brodě, foto: Lubor Mrázek Prvním učitelem ve Vyšším Brodě, který je znám jménem, byl "rector" Nikolaus. Učil ve svém domě, stojícím v prostřední řadě v horní části náměstí. Zpráva o něm je z roku 1530. Profesor Schmidt však uvádí, že se ve Vyšším Brodě učilo "mnohem dříve". Škole se říkalo elementární; měšťanští hoši se zde učili číst, psát, počítat, zpívat a farář je učil náboženství (katechismus). Dům učitele Nikolause vyhořel spolu s dalšími domy při velkém požáru na Velký pátek (8. dubna) 1569. Po tomto požáru se škola přestěhovala do domku, který stával u nynějšího presbytáře kostela sv. Bartoloměje. Ve druhé polovině 16. století zde působili učitelé Matthias Haider a Matthaus Brock.

Na vyšebrodskou školu nezapomínají ani Artikule a řády městečka Vyšší Brod z roku 1608, kde se ukládá: "Měšťané mají dbát na to, aby jejich děti pilně do školy chodily a učily se. A nemají se nechat volně pobíhat. To pod pokutou dvou kop". Školní rok začínal 3. listopadu a končil 20. září. Vyučovalo se zpravidla dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne. Ve čtvrtek býval "feriální den", kdy se neučilo. O vánocích byly tři dny volna, o masopustu čtyři, o velikonocích dva týdny. Před zahájením dopoledního i odpoledního vyučování se žáci modlili v kostele, a proto elementární škola bývala vždy blízko kostela.

27. února 1623, tedy uprostřed třicetileté války, se oženil kantor Laurenz Stutius s Marií, dcerou mlynáře Johanna. Svatbou se stal měšťanem a obecním písařem. Spojení učitele a obecního písaře se stalo od té doby pravidlem. Od roku 1634 byla přidána i funkce varhaníka, kterou do té doby vykonával rod Zepfelů. Prvním učitelem, písařem a varhaníkem byl Adam Reichard. Přesto ale společenské a hmotné postavení učitele bylo takřka na úrovni obecního pastýře. Pro částečné zlepšení svého postavení vybírali kantoři od rodičů různé poplatky. Na počátku školní docházky žáka to byly introitales, v pololetí pretiales, o jarmarku jarmarkales, a tak to pokračovalo u všech církevních svátků. Za naostření brku na psaní vybírali pennales a za svíčky na zimu kandedales. Děti ve škole sedávaly na zemi a v zimě musel každý žák denně přinést polínko k přiložení do kamen ve třídě.

Škola. Bakalář se svými žáky, zdroj: Dějiny českých zemí, Josef Harna, Rudolf Fišer, 1995, ISBN - 80 - 7168 - 285 - 3

Středověký písař, zdroj: Toulky českou minulostí II, Petr Hora, 1991, ISBN - 80 - 208 - 0111 - 1 V roce 1643, za opata Georga Schroffa, při rozšiřování farního kostela sv. Bartoloměje, musela být dosavadní budova školy zbořena a pro školu byl zakoupen dům nedaleko fary, který v roce 1722 dostal číslo 43. Tento domek byl zakoupen "od zámečníka Hanse Hartmanna a pro potřeby školy rozšířen. Zcela určitě tu plná tři desetiletí, v letech 1651 až 1681, učil nadučitel Simon Leitgeb. Poprvé je zde uváděn i preceptor, tedy podučitel. Ten sledoval postup žáků a opravoval jejich chyby. Budova školy zůstala bez rozsáhlejších úprav až do 7. prosince 1774, kdy byl vydán Všeobecný školní řád, považovaný za začátek povinné školní docházky, která vstoupila v platnost v následujícím roce 1775.

Po Simonu Leigebovi jsou připomínáni další vyšebrodští učitelé: Petr Paul Eismann, Martin Hölzer, Andreas Hofbauer a Jakob Malik. Posledně jmenovaný byl Čech a mluvil špatně německy. Roku 1747 byl městskou radou odvolán. Místo něj byl jmenován Andreas Hofbauer, který byl číšníkem; proto nakonec Malik své kantorské místo udržel. Teprve v roce 1774 jej vystřídal Anton Hall, žák reformátora rakousko-uherského školství Kindermanna z Kaplice. Na konci působení vyšebrodské elementární školy bral nadučitel sto zlatých ročně, což bylo na hranici existenčního minima. Pro slušné živobytí učitelské rodiny bylo totiž třeba asi o třicet zlatých ročně více.

(fs)

Další informace:
Historie regionu Vyšebrodsko
Historie školství v regionu Český Krumlov
Vyšší Brod
Klášter Vyšší Brod
Farní kostel svatého Bartoloměje ve Vyšším Brodě
Elementární škola ve Frymburku