KKK

Latrán č. p. 12

Latrán č. p. 12

Lokace:
Latrán č. p. 12

Popis objektu:
Patrový objekt na nároží latránské ulice a zámeckých schodů, krytý sedlovou střechou. Západní průčelí objektu je tvořeno raně barokním štítem z volutovými křídly, drobnými pyramidkami s čučkami, které ukončují trojúhelníkový vrcholový štít. Uliční fasáda zachovává barokní členění s okny orámovanými stuhovými šambránami, zalamujícími se do uch a s nárožními bosážemi. Ve vnitřní dispozici domu je zachováno členění z raně barokní úpravy. V přízemí domu jsou místy patrné zbytky původních gotických konstrukcí.

Stavebně historický vývoj:
Objekt je gotického původu, jak dokládají nálezy portálů a zdiva v přízemí. První písemná zmínka o objektu se datuje do roku 1513. V letech 1589-1624 došlo s největší pravděpodobností k renesančním úpravám objektu. Raně barokní přestavba pak byla provedena v letech 1653-1685. K největším stavebním zásahům došlo po roce 1841, kdy byl dům č. p.12 společným majitelem propojen s č. p.7 na Zámeckých schodech.

Významné architektonické detaily:
Velkou historickou hodnotu mají zejména místnosti v prvním patře, kde se zachoval renesanční zdobený trámový strop a fragmenty interiérové výmalby.

 

 


V malé místnosti v prvním patře orientované do průčelí domu je zachována kompletní klasicistní úprava interiéru. Za historicky hodnotnou lze s určitostí označit i konstrukci krovu, zřejmě raně barokní, zavětrovanou masivními ondřejskými kříži.

 

 


Historie obyvatel domu:

Parcela objektu byla nepochybně zastavěna již v době vzniku Latránu. Od roku 1500 až do roku 1539 patřil dům zámečníku Matějovi. Po Matějově smrti v roce 1539 držela dům vdova Barbora, která zemřela v roce 1553. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 16. století zastihujeme v domě mečířku Dorotu. Prvním Dorotiným manželem byl zámečník Pavel Hilliprant (nebo Hilleprant). Po jeho smrti se ovdovělá Dorota provdala za mečíře Řehoře Müllnera (nebo Millnera). Po Řehořově smrti se Dorota provdala za latránského pekaře Ondřeje Malého. V roce 1568 koupil dům Jáchym Dorn, kterého zde zastihujeme ještě v prvním desetiletí 17. století. Dorn byl zlatníkem a spolupodílel se na výzdobě náhrobku Viléma z Rožmberka v kostele sv. Víta. Dornova rodina v domě žila snad až do roku 1653, kdy se zde objevuje Maxmilián Legler. První známá kupní cena činila tohoto roku 330 kop míšeňských. Od roku 1685 patřil dům knížecímu lesmistrovi Janu Pletzlovi, po němž jej zdědila Maxmiliána Pletzlová a vedla jej až do roku 1730. Také další majitel domu byl v knížecích službách - byl to orlický hejtman Mikuláš Josef Teichtl, který dům vlastnil do roku 1735. V letech 1761 - 1769 zde pak žil knížecí důchodní písař Řehoř Krausser a po něm se sem nastěhoval sedlář Adalbert Koblinger. Cena domu stoupla v tomto období z 385 na 925 zlatých. Od roku 1796 až snad do čtyřicátých let 19. století obývala dům rodina Františka Hasslingera. Roku 1841 byly domy č. p. 12 a 7 spojeny v rukách jediného majitele. Po roce 1796, během celého 19. století, byla v domě mydlářská dílna.